06. 02. 2021, 22:43:04
Zdravím a také vítám nového člena fóra 
Morwen mi vzala z úst, co jsem chtěla říct o tom vztahu sám k sobě. Jeden můj velmi blízký člověk také žije na antidepresivech a trápí se tím, že žije sám, což ho s přibývajícím věkem čím dál víc deptá, protože přešla padesátka a on se bojí, že už nebude mít dost času, aby si životní partnerku konečně našel (a udržel). Moje zkušenost je taková, že tento postoj vytváří jen další tlak a napětí, které brání navazování kvalitních a perspektivních vztahů, což zákonitě vede ke vztahovým neúspěchům, ty zase prohlubují depresi... a spirála je roztočená. Jediný způsob, jak ten začarovaný kruh prolomit, vidím právě v tom, že člověk přestane sám na sebe, na svůj život, na své okolí vyvíjet ten nátlak. Tím neříkám, že by se měl vzdát přání někoho si k sobě najít, ale spíš zajistit, aby se z toho přání nestala posedlost. Když se napětí uvolní, obvykle se srovná i ten zbytek. Jinak já jsem svoji spřízněnou duši potkala právě v době, kdy jsem si řekla, že teda asi budu sama, ale že to není taková tragédie a že s tím dokážu žít. A najednou bum a bylo to
Z toho, co píšeš, vyplývá, že tvoje máma taky hodně bojuje sama se sebou a bohužel si to vybíjí na svém nejbližším okolí. To je ale její problém, který si musí vyřešit sama. Ty musíš vyřešit jenom to, nakolik se jejím chováním necháš rozhodit. A možná jednoho dne dojdeš k tomu, že spíš než nenávist k ní pocítíš lítost. Tahle emoční proměna by pak třeba mohla otevřít možnost nějakému vývoji a snad i nápravě vašeho vztahu.
Jinak celkově o vztazích - jak sám k sobě, tak k ostatním lidem - píše velmi krásně Miguel Ruiz. Na mě jeho knihy hluboce zapůsobily, ale chápu, že to není úplně pro každého.
Na závěr ti chci popřát hodně úspěchu a zdaru, ať se podaří vývoj vést lepším směrem. Z tvého textu vyplývá, že jsi o těch věcech dost přemýšlel a dokázal jsi i z těch těžkých okamžiků vytěžit nějaké zkušenosti a ponaučení - což naznačuje, že to jde slibnou cestou. Snad ti pomůže i možnost se svěřit tady na fóru a získat pohled dalších lidí.
PS: Nutno dodat, že nejsem žádný psychologický/psychiatrický odborník, jen tak trochu samouk, takže tady možná jen plkám nějaké nepochopitelné žvásty, které pro tebe nebudou mít žádný význam. V tom případě je neváhej ignorovat
Morwen mi vzala z úst, co jsem chtěla říct o tom vztahu sám k sobě. Jeden můj velmi blízký člověk také žije na antidepresivech a trápí se tím, že žije sám, což ho s přibývajícím věkem čím dál víc deptá, protože přešla padesátka a on se bojí, že už nebude mít dost času, aby si životní partnerku konečně našel (a udržel). Moje zkušenost je taková, že tento postoj vytváří jen další tlak a napětí, které brání navazování kvalitních a perspektivních vztahů, což zákonitě vede ke vztahovým neúspěchům, ty zase prohlubují depresi... a spirála je roztočená. Jediný způsob, jak ten začarovaný kruh prolomit, vidím právě v tom, že člověk přestane sám na sebe, na svůj život, na své okolí vyvíjet ten nátlak. Tím neříkám, že by se měl vzdát přání někoho si k sobě najít, ale spíš zajistit, aby se z toho přání nestala posedlost. Když se napětí uvolní, obvykle se srovná i ten zbytek. Jinak já jsem svoji spřízněnou duši potkala právě v době, kdy jsem si řekla, že teda asi budu sama, ale že to není taková tragédie a že s tím dokážu žít. A najednou bum a bylo to
Z toho, co píšeš, vyplývá, že tvoje máma taky hodně bojuje sama se sebou a bohužel si to vybíjí na svém nejbližším okolí. To je ale její problém, který si musí vyřešit sama. Ty musíš vyřešit jenom to, nakolik se jejím chováním necháš rozhodit. A možná jednoho dne dojdeš k tomu, že spíš než nenávist k ní pocítíš lítost. Tahle emoční proměna by pak třeba mohla otevřít možnost nějakému vývoji a snad i nápravě vašeho vztahu.
Jinak celkově o vztazích - jak sám k sobě, tak k ostatním lidem - píše velmi krásně Miguel Ruiz. Na mě jeho knihy hluboce zapůsobily, ale chápu, že to není úplně pro každého.
Na závěr ti chci popřát hodně úspěchu a zdaru, ať se podaří vývoj vést lepším směrem. Z tvého textu vyplývá, že jsi o těch věcech dost přemýšlel a dokázal jsi i z těch těžkých okamžiků vytěžit nějaké zkušenosti a ponaučení - což naznačuje, že to jde slibnou cestou. Snad ti pomůže i možnost se svěřit tady na fóru a získat pohled dalších lidí.
PS: Nutno dodat, že nejsem žádný psychologický/psychiatrický odborník, jen tak trochu samouk, takže tady možná jen plkám nějaké nepochopitelné žvásty, které pro tebe nebudou mít žádný význam. V tom případě je neváhej ignorovat
"Kníže se musí umět přetvařovat; ne z bázně, ale z opatrnosti. Měl by usilovat o to, aby se dozvěděl všechno, ale nemusí tuto znalost stále dokládat." královna Kristina