14. 01. 2010, 20:54:01
Začínám mít pocit, že se poslední dobu mluví o asexualitě docela hodně. Minimálně jednou týdně vidím někde na webu v titulku "asexualita" v různých pádech. A mám-li býti upřímá, docela mi to vadí. Na jednu stranu AVEN bojuje o zařazení asexuality jako čtvrté sexuální orientace, o osvětě pro většinu apod. Ale na druhé straně mi připadá, že přicházíme o soukromí. O svoje vlastní malý tajemství. O svoje já. Spousta lidí tady psala, jak je už nebaví odpovídat na otázky typu "kdy už si někoho najdeš", "kdy budeme mít vnoučata", "nejsi náhodou homosexuál". To jsou asi tři základní otázky, které všichni dostáváme, víc mě momentálně nenapadá. Ale teď, když se o asexualitě mluví víc a ještě víc bude, k nim přibudou další otázky a hlavně rady: "nejsi náhodou asexuál", "to nechápu, jak to můžeš bez sexu vydržet", "to ti to nechybí", "fakt tě to nebaví", "to je psychika, neboj, to se spraví", "ještě jsi nenarazil(a) na tu pravou (pravého)", "nebyla jsi znásilněná", "nezneužívali tě v dětství", "měl(a) by ses léčit", "to ti to ještě nikdo neudělal pořádně".... atd. atd. atd. ....... A to bude teprve mazec. Většina z nás tady přeci psala, že o tom nikdo z jejich okolí neví (rodiče, sourozenci, nejbližší kamarádi). Takže teď budeme muset buď mlžit nebo přiznat barvu. Chceme to vůbec?