04. 03. 2009, 12:04:14
Nemyslim, ze by to dostatek empatie vyresil. Oba muzou byt sebevic empaticti, nic to ale nikdy nezmeni na jejich sexualni (ne)potrebe. Muzou se nakrasne pochopit, ale zit spolu naprosto spokojene nemuzou. Muzou spolu zit leda smirene. Muzou spolu byt setrvacnosti, kvuli detem atd., ale vzdycky tam bude to neprijemne napeti v tom, ze jeden to chce, druhy ne. Muzou se domluvit, ze "to" budou provozovat treba jednou mesicne, ale opet nebude spokojen ani jeden. Prvni proto, ze to musi vubec delat a bude mu z toho soufl cely ten mesic, ze se to blizi. Druhy proto, ze to bude delat tak malo casto, kdyz potrebuje casteji. A kdyz uz na to dojde, budou oba vedet, ze je ten druhy nespokojen, tim spis z toho nemuzou nic mit.
Jako jedinou moznost skutecne vidim rozchod (rozvod), pokud tomu nebrani nejake opravdu dulezite veci, napr. existence deti. Ale ani to bych nebrala jako neprekonatelnou prekazku, protoze neshody v posteli pochopitelne prechazeji i do jinych veci, tak nez aby dite vyrustalo mezi hadajicimi se rodici, je lepsi jen jeden.
Kdyz to vezmu analogicky, ja to naprosto chapu - taky bych nechtela zit s partnerem, ktery by me odmital obejmout, protoze by mu to proste nic nerikalo, nebo by mu to bylo dokonce vylozene odporne.
Jako jedinou moznost skutecne vidim rozchod (rozvod), pokud tomu nebrani nejake opravdu dulezite veci, napr. existence deti. Ale ani to bych nebrala jako neprekonatelnou prekazku, protoze neshody v posteli pochopitelne prechazeji i do jinych veci, tak nez aby dite vyrustalo mezi hadajicimi se rodici, je lepsi jen jeden.
Kdyz to vezmu analogicky, ja to naprosto chapu - taky bych nechtela zit s partnerem, ktery by me odmital obejmout, protoze by mu to proste nic nerikalo, nebo by mu to bylo dokonce vylozene odporne.
Laissez-faire...