Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.

Hodnocení tématu:
  • 0 Hlas(ů) - 0 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
#1
Information 
Od mé registrace už uplynul nějaký ten čas, po který jsem prováděl více či méně pravidelný stalking vláken a párkrát do roka i přispěl nějakým tím komentem (třeba co zrovna poslouchám, nejvděčnější téma zdejší), abych dal najevo svoji existenci. A protože moje existence začala náhle trpět kompulzivní potřebou se konečně představit v rámci komunity přítomných divných lidí v naivní domněnce, že tenhle můj zbytečně dlouhý a očividně grafomanský výplod někdo shledá zajímavým (nebo že ho vůbec dočte alespoň do poloviny), podlehl jsem volání kolektivní snahy o zahlcení paměti hostingového serveru.

Zdar všem,
lidé, kteří se rozhodli mě nepotratit (ať už byl jejich důvod jakýkoli), mi dali jméno Libor. Jaký typ asexuála jsem (a jestli se vůbec za asexuála můžu označovat), sem psát nebudu, protože počet nálepek, které si na čelo dobrovolně a s radostí lepím, je přímo úměrný počtu mnou zkonzumovaných jablek ze supermarketu. Už nějakou dobu si ale při kontaktu s lidmi všímám, že ženy mě sexuálně přitahují ve stejné míře jako muži a že muži mě zase sexuálně přitahují ve stejné míře jako vázy na květiny. Vázy na květiny můžou vypadat dobře, nějaký designér při jejich navrhování určitě vypil nelidské množství kávy při snaze dodržet termín.. ale bez ohledu na jejich tvar, barvu, tloušťku stěny nebo náboženské vyznání, potřeba obohatit vázu strkáním údu do jejích otvorů se ne a ne dostavit. Možná to mám vrozené, možná jsem si vázy ve své mysli antagonizoval natolik, že si před sebou jejich zanedbávání dokážu obhájit, a možná jsem prostě natolik rozbitý, že se potřeba při pohledu na vázu nedostavuje, protože ji moje chorá mysl násilně potlačí. Stejně tak se i snažím nezavrhovat možnost, že se jednou vydám na procházku po městě, při míjení výlohy obchodu s vázami zavadím pohledem o velmi zajímavý kousek a na konci dne si bude prodavač zmíněného obchodu přát, aby dokázal zapomenout na to, čeho byl, v tak nešťastném období jeho života, svědkem.
Mé neschopnosti plně docenit krásu váz jsem si začal všímat už v pre-gymnaziálním období na prvním stupni základky, kdy ostatní hráli "flašku" a každý vyzvídal, kdo se komu "líbí". Do té doby jsem byl "zamilovaný" jednou, ale že se někdo někomu "líbí", mi přišlo nepochopitelné a moje nepochopení se ještě více prohloubilo poté, co jsem později zjistil, že se v tomhle případě nejedná o jiné pojmenování stejného jevu. Přišel gympl s novým kolektivem a s ním přirozeně i stále se obměňující párování, další "flašky", další vyzvídání, kdo se komu "líbí" a na mojí straně další zmatení. Když jsme jednou v menší skupince postávali na chodbě a já zrovna držel otěže probíhající diskuze, prokutálela se kolem osamocená váza. Z dialogu byl najednou monolog a já musel čekat, až se váza odkutálí za roh a ostatní pochválí její dobře tvarovaný podstavec. Jindy si mě spolužák vzal stranou, nenápadně se se mnou přemístil za skupinu holek (pardon, váz) a pozoroval něco, co se mu očividně líbilo.. kdybych tou dobou býval trochu komunikativnější, pravděpodobně bych pokrčil rameny a suše konstatoval: "Zadek". Jednou, když jsme v rámci hodiny tělovýchovy navštívili lokální posilovnu, byla mezi námi i jedna, tou dobou v mužských kruzích velmi oblíbená, osoba, která se dostala do zápasu se strojem, na který naložila víc závaží, než dokázala zvládnout - aktivita v místnosti na nějakou dobu ustala, čehož jsem mazaně využil ke chvíli odpočinku. V průběhu školy se dostavilo ještě druhé "zamilování", ze kterého by možná i něco mohlo být, kdybych měl tou dobou představu, co si s tím vším vlastně počít a kdybych tehdy oplýval něčím, co by se dalo nazvat "psychické zdraví", aniž by to člověk používal v ironickém kontextu. Časem mi došlo, že lidi můžu mít i rád, jen mi chybí ten základní impulz a motivace k navazování intimnějších vztahů, v kombinaci se strachem z toho, že má situace, podpořená předchozí nezkušeností, by se pro případného partnera mohla stát překážkou.
Jako člověk (pokud ještě můžu věřit svému anatomickému uspořádání) jsem jednostranně velmi nekonfliktní - rád se s lidmi bavím o různých tématech, kde hrají roli přesvědčení, názory a pohledy na věc, a protože napadání mého pohledu na věc neberu jako napadání mojí osoby, a cizí pohledy na věc neberu jako rakovinný nádor, který je potřeba ihned zahubit, člověk na druhé straně argumentu má velmi malou šanci se mi zprotivit.. občas mi ale přijde, že druhá strana to bere trochu jinak, čemuž už vůbec nepomáhám tím, s jak očividným humorem a nulovou vážností mám ve zvyku její emocionální breakdown brát. Takže pokud se někdy s někým z vás budu hádat, neberte to tak, že proti vám něco mám - svých oponentů si cením, protože mi dávají možnost se od nich učit.. jen prostě věci okolo sebe neberu dostatečně vážně na to, abych si z nich, slovy mistra Verbala, nedokázal udělat lekraci. A kdyby mě někdo z vás z jakéhokoli důvodu začal nesnášet, vězte, že necítím potřebu vás nesnášet nazpátek. Jinak mám velmi introvertní povahu a většinu času trávím tzv. "denním sněním" a přemýšlením nad vším možným (i nemožným) bez ohledu na to, co zrovna dělám (komunikaci s lidmi nevyjímaje). Mezi lidmi, které neznám, jsem většinou tichý (ideální na vytvoření dobrého prvního dojmu při osobním setkání) a celkově mi mluvení nejde tak dobře, jak bych si někdy přál.
Kromě diskuzí o nekonečně vážných tématech a psaní nesnesitelných grafomanských zločinů proti lidskosti, se zajímám o fyziku, psychologii, filosofii, klinické studie etc., dále papám média zprostředkovávající nějaký (většinou fiktivní) příběh - ať už se jedná o knihu, audioknihu, film, divadelní hru nebo PC hru bez ohledu na to, jestli se autor (s přispěním blíže nespecifikovaného počtu ran od vydavatelského biče) rozhodl pro ztvárnění černobílé, barevné, loutkové, hrané, nebo animované (tohle je můj způsob, jak říct, že na první pohled neopovrhuji japonskými animovanými zvěrstvy). Vyžívám se v pošahaném umění, dílech s volnou interpretací a v tzv. lynchovkách. Když chci kreslit, kreslím. Když mám chuť se projít, jdu se projít (většinou ta chuť přijde v noci - ideální čas vyděsit někoho, kdo se tou dobou z jakéhokoli důvodu pohybuje mimo obec). Baví mě práce v 3D a animátorském software, když se mi do rukou dostane něco, co střílí, ihned hledám něco jiného, do čeho střílet, a kdybych i nadále bydlel někde, kde je dostatečná hustota zalidnění pro vytváření zájmových kruhů, pokračoval bych ve sportovním šermu (omlouvání mé nečinnosti odvoláváním se na externí faktory mi jde celkem dobře).
Rád bych zde našel lidi na občasnou reakci na mé obohacující příspěvky, divné lidi ke sdílení odlišných perspektiv, emocionálně vyhrocené diskuze o nepodstatných věcech, tipy a názory na nové (nebo i staré) filmy/knihy/hry, spoluhráče na hraní online her, cílené na nás asociály, lidi na společné popíjení alkoholů a případně (i tahle naivní část musela jednou přijít) i nějakou osobu, která by mě dokázala vystát dostatečně dlouho na navázání nějakého vážnějšího vztahu.

Tak a do seznamky si můžu dát odkaz na vlákno zdejší, abych veličinu "wall of text/time" udržel v přijatelných mezích..
Odpovědět
#2
Píšeš zajímavě, to se musí nechat. :)
Odpovědět
#3
(21. 11. 2016, 20:50:27)Asiel Napsal(a): Píšeš zajímavě, to se musí nechat. :)

Vzhledem k ostatním reakcím to působí jako kolektivní shrnutí všech pozitiv, které se na tom všem dají po hloubkové analýze a hodinách strávených hledáním moudrosti v křišťálové kouli najít. :-( :D
Odpovědět
#4
Máš osobitý štýl písania a pekne sa hráš so slovami, dokonca tam nechýba ani humor. Osobne obdivujem ľudí, čo toto dokážu, ale verejne to nikdy nepriznám (iba teraz, takže si to váž :) ).
Odpovědět
#5
Vítej v klubu, pokud tedy můžu vítat členy, kteří už tak úplně nejsou nováčky.

Kompulzivní potřebou se občas někde představit taky tu a tam trpím. Říkám tomu 'textový exhibicionismus' a většinou si chodím ulevit na svůj blog. Svým způsobem je úlevou i to, když zjistím, že nejsem jediná, kdo tímhle trpí. Navíc výtvory takto postižených osob bývají dost čtivé :-) (I když ty své samozřejmě nemůžu posoudit objektivně.) Z toho důvodu jsem to nejen přečetla do poloviny, ale i do úplného konce, a to dokonce dvakrát, protože prvně jsem si to dala na zkrácení dlouhé chvíle na cestě, kde jsem ovšem měla k dispozici jen dotykovou obrazovku. Vyťukávat odpověď na dotykové klávesnici, která sveřepě píše jiná písmenka než ta, na která jsem ukázala, by bylo hazardování s psychickým zdravím. Jenže pak zas člověk riskuje, že co neudělá hned, neudělá vůbec. Naštěstí existuje jistý fenomén, kterému nějaký znuděný chudák z nedostatku lepší činnosti vymyslel dostatečně dlouhé a komplikované jméno: prokrastinace. A tahle prokrastinace je skvělou příležitostí vracet se k veledůležitým aktivitám, které člověk z nějakého důvodu neudělal dříve, ideálně v době, kdy na ně opravdu měl čas, ale prozíravě si je odložil na dobu jinou, takovou, kdy bude propadat zoufalství z neustále narůstajícího seznamu úkolů na příští (nebo v horším případě ještě tento) týden.

Těžko uvěřit, že ti mluvení nejde tak dobře, s ohledem na to, jak ti jde psaní. Že by se ty vyjadřovací schopnosti takhle vyčerpaly? Troufám si ale tvrdit, že jsem na tom podobně. Zvlášť před cizími lidmi jsem schopná zarytě mlčet a na otázky (které ovšem musejí být mířené přímo na mě) odpovídat jedinou nerozvitou větou, mnohdy jediným slovem, pokud je tazatel schopný a ochotný se s tím spokojit.

Přirovnání cizího pohledu na věc k rakovinnému nádoru je velmi trefné, jen je škoda, že vystihuje postoj velké části lidí. Je třeba přiznat, že i já se někdy musím zastavit a zamyslet, abych si uvědomila, že to, co vidím, je naprosto neškodný výrůstek, který vychází z odlišných okolností a životních podmínek. Obvykle to ale má blahodárné účinky na rozvoj mé další myšlenkové činnosti.

Tlačí mě čas a kreativita dneska jede v úsporném režimu, tak se omezím jen na tenhle krátký a nicneříkající komentář, který tvůj příspěvek už moc neobohatí, ale to je prokletí grafomanů - na své výplody nikdy nedostanou tak rozsáhlé a hlubokomyslné reakce, jak by chtěli. Nebo jak by si zasloužili...

Psaní zdar! :-)
"Když odejde naděje na štěstí v lásce, člověk se trpce souží, ale nemiluje proto o nic míň." královna Kristina
"Kníže se musí umět přetvařovat; ne z bázně, ale z opatrnosti. Měl by usilovat o to, aby se dozvěděl všechno, ale nemusí tuto znalost stále dokládat." královna Kristina
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex