Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.

Hodnocení tématu:
  • 0 Hlas(ů) - 0 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
tak nějak se hledám
#1
Ahoj,
přišla jsem za vámi spíše pro pomoc či radu, než přímo jako jedna z vás. Snažím se tak nějak porozumět sama sobě, tak se obracím na vás, jestli jste někdo neměli podobné zkušenosti nebo jestli nevíte, kde zjistit více. Díky moc ;)

Když jsem byla mladší řekla jsem si, že dávat si nějakou nálepku je zbytečné, že vše budu rozhodovat podle toho, jak to v tu chvíli pocítím. Přestala jsem se tak hledat, ale později jsem pochopila, že to není úplně dobře a že se bez takové nálepky vnitřně sama v sobě ztrácím.
Své hledání jsem pak možná až uspíšila a misidentifikovala jsem se jako lesba. V tu chvíli jsem to vnímala jako velice pozitivní a přišlo mi, že to jediné je tak nějak správně. Žádný coming out jsem naštěstí nedělala, pouze jsem o tom mluvila se svými přáteli, že tam taková možnost je. Postupem času mi došlo, že to tak asi není, ale opět jsem to nechtěla nějak uzavírat do určité orientace, jelikož jsem si nebyla jistá, jestli se to třeba nezmění. 
Došlo mi však, že hodně věcí, kvůli kterým jsem se tak domnívala se motalo kolem sexu. Už od dob, kdy jsem tak rozuměla o co se jedná, se mi to nechutilo. Pokud jsem jako měla určité představy, byly dosti násilné a drastické. Je zde i možnost, že to je i tím, že jsem vyrůstala v křesťanské společnosti, kdy věci jako sex byly hodně tabu a zapovězené spíše mými kamarádkami možná, než přímo rodiči. Nemůžu říct, že mě určité věci nevzrušují, ale v praxi to úplně nefunguje. Kdykoliv, když šlo od líbání někam dále, buď jsem se stáhla, dělala jsem to pro uspokojení toho druhého nebo pak když došlo přímo na sex, dostala jsem panický záchvat. Od té doby jsem se již o nic s tím společného nepokoušela a hodně v tom tápu. Řeším, jestli se jedná spíš o takové trauma, které přejdu nebo jsem opravdu asexuální.
Odpovědět
#2
Ahoj Tizz,

to je moc milá zpráva, kterou jsi sem napsala :)

Mám doma moc knížku s názvem "Invisible orientation", která se zabývá asexualitou. Je tam moc hezky popsáno, že ti nikdo nemůže říct, jestli jsi (nebo nejsi) asexuální - jenom ty sama. Naprosto rozumím potřebě nálepky a s většinou toho, co píšeš, se umím ztotožnit. Ale na to, kdo jsi (nebo nejsi) si opravdu můžeš odpovědět jenom ty. Nenech se ovlivnit okolí a stůj si za svým. Život je moc krátký na to, abychom seděli v koutku a klepali se ;) Dělej, co tě baví a nenuť se do věcí - jen kvůli tomu, že to chce okolí...

Pokud si myslíš, že se jedná o formu traumatu/PTS, tak to není otázka sem, ale spíše na nějakého odborníka. Ale také to tak vůbec být nemusí. Člověk se tak prostě narodí a na tom není vůbec nic špatného. A není potřeba v tom hledat složité souvislosti :)

Držím ti palce!
Ale nebojím se, že bys to nezvládla.
Hlavně, ať jsi šťastná! To je nejdůležitější ;)
A.
Odpovědět
#3
(24. 03. 2019, 15:45:37)art3mis Napsal(a): Ahoj Tizz,

to je moc milá zpráva, kterou jsi sem napsala :)

Mám doma moc knížku s názvem "Invisible orientation", která se zabývá asexualitou. Je tam moc hezky popsáno, že ti nikdo nemůže říct, jestli jsi (nebo nejsi) asexuální - jenom ty sama. Naprosto rozumím potřebě nálepky a s většinou toho, co píšeš, se umím ztotožnit. Ale na to, kdo jsi (nebo nejsi) si opravdu můžeš odpovědět jenom ty. Nenech se ovlivnit okolí a stůj si za svým. Život je moc krátký na to, abychom seděli v koutku a klepali se ;) Dělej, co tě baví a nenuť se do věcí - jen kvůli tomu, že to chce okolí...

Pokud si myslíš, že se jedná o formu traumatu/PTS, tak to není otázka sem, ale spíše na nějakého odborníka. Ale také to tak vůbec být nemusí. Člověk se tak prostě narodí a na tom není vůbec nic špatného. A není potřeba v tom hledat složité souvislosti :)

Držím ti palce!
Ale nebojím se, že bys to nezvládla.
Hlavně, ať jsi šťastná! To je nejdůležitější ;)
A.

Děkuji moc za odpověď. 

Tato odpověď je taková uklidňující, jelikož jsem si právě nebyla úplně jistá, jak moc je asexualita otevřená a čím dál víc chápu, že je to opravdu o mém pojetí. Díky i za typ na knížku, určitě si ji najdu ;)

Odborníka jsem již našla, jelikož panické záchvaty a celkově úzkost jsem měla i po tomto incidentu, ale sexualitu jsem s ní ještě neřešila, jelikož v ní nemám zas takovou důvěru a osobně mi to přijde netaktní to s ní řešit, i když vím, že od toho tam je. Oslovila jsem na to někoho, kdo se zabývá přímo tímto tématem.

Moc si tvé odpovědi vážím a ještě jednou děkuji :)
T.
Odpovědět
#4
(20. 03. 2019, 22:15:11)Tizz Napsal(a): Ahoj,
přišla jsem za vámi spíše pro pomoc či radu, než přímo jako jedna z vás. Snažím se tak nějak porozumět sama sobě, tak se obracím na vás, jestli jste někdo neměli podobné zkušenosti nebo jestli nevíte, kde zjistit více. Díky moc ;)

Když jsem byla mladší řekla jsem si, že dávat si nějakou nálepku je zbytečné, že vše budu rozhodovat podle toho, jak to v tu chvíli pocítím. Přestala jsem se tak hledat, ale později jsem pochopila, že to není úplně dobře a že se bez takové nálepky vnitřně sama v sobě ztrácím.
Své hledání jsem pak možná až uspíšila a misidentifikovala jsem se jako lesba. V tu chvíli jsem to vnímala jako velice pozitivní a přišlo mi, že to jediné je tak nějak správně. Žádný coming out jsem naštěstí nedělala, pouze jsem o tom mluvila se svými přáteli, že tam taková možnost je. Postupem času mi došlo, že to tak asi není, ale opět jsem to nechtěla nějak uzavírat do určité orientace, jelikož jsem si nebyla jistá, jestli se to třeba nezmění. 
Došlo mi však, že hodně věcí, kvůli kterým jsem se tak domnívala se motalo kolem sexu. Už od dob, kdy jsem tak rozuměla o co se jedná, se mi to nechutilo. Pokud jsem jako měla určité představy, byly dosti násilné a drastické. Je zde i možnost, že to je i tím, že jsem vyrůstala v křesťanské společnosti, kdy věci jako sex byly hodně tabu a zapovězené spíše mými kamarádkami možná, než přímo rodiči. Nemůžu říct, že mě určité věci nevzrušují, ale v praxi to úplně nefunguje. Kdykoliv, když šlo od líbání někam dále, buď jsem se stáhla, dělala jsem to pro uspokojení toho druhého nebo pak když došlo přímo na sex, dostala jsem panický záchvat. Od té doby jsem se již o nic s tím společného nepokoušela a hodně v tom tápu. Řeším, jestli se jedná spíš o takové trauma, které přejdu nebo jsem opravdu asexuální.

Zdravím Tě Tizz,

Je dobré, že ses nepokoušela přizpůsobit nálepce, nýbrž dát volný průběh vývoji Tvé orientace a "nálepku" podle toho teprve vyhledat. Někdy zkrátka je potřeba si zkoušet více hypotéz a třeba některé zavrhnout časem, jak např. u Tebe domněnku, že jsi možná lesbicky orientovaná. Jako chybu bych to neviděl, i zjištění co nejsi je přiblížení k tomu, co vskutku jsi ::) Pro mě taktéž bylo zjištění / potvrzení asexuality běh na delší trať s experimentováním (včetně kratšího vztahu s heterosexuálkou) a táhlo se mi to zhruba od 7./8. třídy ZŠ až po nástup na VŠ, kdy jsem v tomto časovém rozpětí začal sám sebe podezírat z asexuality, nakonec se s asexuální škatulkou ztotožnil a našel tak vysvětlení pro většinu mého chování až do hlubší minulosti. 

Dle mého názoru mohlo nábožensky více založené prostředí v Tvé rodině / okruhu přátel Tvůj pohled na sex pozměnit, ale na orientaci už to v drtivé většině případů neplatí, ta dříve nebo později se "vyklube na povrch". Mám mimo fórum dvě kamarádky, obě katoličky, přičemž jedna se postupně propracovala k zjištění, že je lesba a dost měla boj (vnitřní i s okolím) smířit se s tím, že vlastně se stává tím, proti čemu se církev staví a zároveň pro ni církev byla dost zásadní část její identity, druhá z SK zase pro změnu postupně zjišťovala, že asi je asi bisexuální a nakonec ve stylu "Myslete si klidně o pr***i, ale taková zkrátka jsem" se připojila ke skupině LGBT věřících lidí a funguje jak v církvi, tak se úspěšně identifikovala jako bisexuálka. :)

Asexualita je spíše stav, kdy je Ti zcela šumafuk, že nemáš jakýkoliv sex a jeho absence je pro Tebe neutrální až pozitivní :) Pokud máš romantickou orientaci různou od aromantické, pak to funguje úplně stejně, akorát v rámci (partnerského) vztahu. Je také důležité brát v potaz, že asexualita není binární stav (mám rád/a sex vs nemám absolutně zájem o sex ani mě nic nevzrušuje), ale spíše pohyblivé spektrum od úplného nezájmu o sex, až po standardní poptávku a zájem o něj, viz demisexualita a grey-sexualita. Panická hrůza může sice taky indikovat nějakou zlou sexuální zkušenost, ale může to taky být čistě orientací a tím, že Ti zkrátka sex prostě není příjemný, stejně jak někomu nemusí být příjemný např. polibek nebo nadměrné vstupování do osobní proximity :) Vím o čem hovořím, s nepříjemností sexu to mám nastavené +- stejně jak v Tvém případě, přičemž strop u mě je cca. "francouzák" a cokoliv nad už je pro mě nepříjemné a hledám způsoby jak to zastavit ::D

Nejlepší, co můžeš pro sebe udělat, je stále sebe samou pozorovat, sledovat, co se Ti (ne)líbí a případně zkusit retrospektivně probádat Tvoji minulost a zkusit si dát do souvislosti, co se dělo

Hodně zdaru a přeji úspěšné pátrání po své vlastní identitě :),
DB
אױך געשעניש כמעט נישט מעגלעך איז מעגלעך
I jev skoro nemožný je možný
Odpovědět


Pravděpodobně související témata...
Téma Autor Odpovědi Shlédnutí Poslední příspěvek
  asi tak nějak ivee-diskusni-forum-check 45 65201 29. 03. 2011, 18:03:58
Poslední příspěvek: b-diskusni-forum-uk

Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex