včera, 14:12:46
Vždy jsem se tomu se svou introvertní povahou snažil vyhýbat. Tady se to zdá být anonymní, tak se vyhnu pohledu zúčastněných. Jsem tu už 46 let. Od dětství jsem se snažil někam patřit, mít kamarády, žít a dělat to, co všichni vrstevníci v okolí. Během puberty pokukovat po děvčatech (i když ono to slušelo i některým učitelům a učitelkám), v dorosteneckém věku mít první kamarádský vztah a dělat všechno, co se ode mě čeká.
Léta plynula a já si ve 25 letech našel první lásku a vyvrátil tak dědovu domněnku, že jsem na chlapce, když s nimi trávím tolik času. Líbila se mi, měla dlouhé blond vlasy až do pasu, ale já nebyl dost romantický, neměl jsem potřebu se s ní pořád vodit za ruku a líbat se dlouze na lavičce. Po dvou nezdařených večerech, kdy se mělo odehrát intimno, jsme zůstali jen kamarádi.
Dnes už mám šestým rokem možná dokonalou partnerku. I když mi občas při odmítnutí držet se při procházce za ruku položí otázku „co ti zase je“, nikdy neřešila, proč si hraju na chlapa, na kterého leze jaro, a místo akce řeknu dobrou noc.
Nikdy jsem se nedefinoval, kam vlastně patřím, za co se mám považovat. V dnešní době je hledání odpovědí snazší a zvídavost mě dovedla až sem...
Léta plynula a já si ve 25 letech našel první lásku a vyvrátil tak dědovu domněnku, že jsem na chlapce, když s nimi trávím tolik času. Líbila se mi, měla dlouhé blond vlasy až do pasu, ale já nebyl dost romantický, neměl jsem potřebu se s ní pořád vodit za ruku a líbat se dlouze na lavičce. Po dvou nezdařených večerech, kdy se mělo odehrát intimno, jsme zůstali jen kamarádi.
Dnes už mám šestým rokem možná dokonalou partnerku. I když mi občas při odmítnutí držet se při procházce za ruku položí otázku „co ti zase je“, nikdy neřešila, proč si hraju na chlapa, na kterého leze jaro, a místo akce řeknu dobrou noc.
Nikdy jsem se nedefinoval, kam vlastně patřím, za co se mám považovat. V dnešní době je hledání odpovědí snazší a zvídavost mě dovedla až sem...