03. 10. 2010, 19:02:16
Tak k tomu manželovi - nevěrný my myslím nebyl, když už nevěděl kudy kam začal řešit náš problém alkoholem a trávou. Chápu už nevěděl co dál, ale dovedlo nás to až mále k rozvodu... V té době, když byl opilý, se mohl nějaký zálet stát, ale ne vědomě. Já o tom vlastně nepřemýšlím, jsem ráda že je to období pryč. Naštěstí se to nakonec zlomilo a už je za námi (jsou to dva roky zpátky). Vím že to všechno způsobil ten půst a to narušilo jeho psychiku. Vím že je dodnes vnitřně nešťastný, ale zároveň je, dle jeho slov, se mnou taky strašně šťastný a nemůže beze mě žít. Je to začarovaný kruh. Chce se mnou být a vychovávat děti. Na druhou stranu ho trápí potřeba sexu, ale ne jen toho - mazlení, líbání... To mu nemůžu poskytnout, ano první týden, když jsme se poznali, tak touha z mé strany byla. Je to zvláštní ale nová známost mě tak nějak lákala a šlo to, ale pak touha okamžitě vyprchala a zase nic... Tak zkončil i můj předchozí vztah.
Ale manžel to nějak překousl, i když je vidět ře mu to chybí. Než jsme se brali, řekla jsem, aby si uvědomil, že si chce vzít ženu bez sexu, zda to zvládne. On souhlasil, myslím že tajně doufal, že se to časem změní, že dospěju, nebo tak něco. Ale nic se nedělo, odpor k sexu a intimnostem přetrvává. Máme za sebo návštěvu dvou sexuologů, pouze jednu u každého - byl to doslova horor! A léčbu u psycholožky, bez výsledků. Vím že nejsem lezba, manžel se mi jako chlap strašně líbí, ale sex zkrátka nenávidím...
Ještě k těm dětičkám, snažili/ přemáhali jsme se už dlouho. A bylo ta jako u jiných párů - počítání plodných dnů a tak... Právě jsme se oba tak upnuli na mimčo, že nic... Navíc mám poruchu štítné žlázy a ta to může možná také komplikovat. Ale teď je to jiné, začali jsme podnikat a na přemýšlení nebyl čas. Ale zatím nic tak uvídíme tenhle měsíc. oba si myslíme, že když by se tolik nesoutředil jen na mě, ale měli sme děcka, tak mu nezbyde tolik času a energie na myšlenky na sex. Ale samozřejmě chceme děti hlavně kvůli tomu, že chceme být opravdová rodina a to malé nám opravdu chybí. Myslím že po 7 letech nás nic nepřekvapí a je na čase :o). Navíc v poslední době začal mluvit o tom, že by rád s někým probral možnost nějakého utlumení touhy - léky. Myslím že žádný lékař nám k tomu nedá svolení. Každopádně je to od něj hezké že tak uvažuje... Ale nevím zda to chci aby byl kvůli mě na lécích. Je to strašná představa.
Když občas vidím jak se mu změnila nálada a je zase zamlklý a smutný už jsem mu i navrhla zda by nechtěl občasnou milenku. Asi si to nedokážu ani představit, jsem velmi citově založená a fixovaná na manžela, ale už ho taky nechci trápit. On to rezolutně odmítl, navís mi řekl, že by se mohl třeba zamilovat a pak ode mě i odejít. To byla celkem realita, manžel je velmi přímý člověk... Samozřejmě že bych to těžko snášela, ale občas mě napadají i takové myšlenky.
No tak to je snad vše... Jestli vás ještě něco zajímá tak se ptejte
Ale manžel to nějak překousl, i když je vidět ře mu to chybí. Než jsme se brali, řekla jsem, aby si uvědomil, že si chce vzít ženu bez sexu, zda to zvládne. On souhlasil, myslím že tajně doufal, že se to časem změní, že dospěju, nebo tak něco. Ale nic se nedělo, odpor k sexu a intimnostem přetrvává. Máme za sebo návštěvu dvou sexuologů, pouze jednu u každého - byl to doslova horor! A léčbu u psycholožky, bez výsledků. Vím že nejsem lezba, manžel se mi jako chlap strašně líbí, ale sex zkrátka nenávidím...
Ještě k těm dětičkám, snažili/ přemáhali jsme se už dlouho. A bylo ta jako u jiných párů - počítání plodných dnů a tak... Právě jsme se oba tak upnuli na mimčo, že nic... Navíc mám poruchu štítné žlázy a ta to může možná také komplikovat. Ale teď je to jiné, začali jsme podnikat a na přemýšlení nebyl čas. Ale zatím nic tak uvídíme tenhle měsíc. oba si myslíme, že když by se tolik nesoutředil jen na mě, ale měli sme děcka, tak mu nezbyde tolik času a energie na myšlenky na sex. Ale samozřejmě chceme děti hlavně kvůli tomu, že chceme být opravdová rodina a to malé nám opravdu chybí. Myslím že po 7 letech nás nic nepřekvapí a je na čase :o). Navíc v poslední době začal mluvit o tom, že by rád s někým probral možnost nějakého utlumení touhy - léky. Myslím že žádný lékař nám k tomu nedá svolení. Každopádně je to od něj hezké že tak uvažuje... Ale nevím zda to chci aby byl kvůli mě na lécích. Je to strašná představa.
Když občas vidím jak se mu změnila nálada a je zase zamlklý a smutný už jsem mu i navrhla zda by nechtěl občasnou milenku. Asi si to nedokážu ani představit, jsem velmi citově založená a fixovaná na manžela, ale už ho taky nechci trápit. On to rezolutně odmítl, navís mi řekl, že by se mohl třeba zamilovat a pak ode mě i odejít. To byla celkem realita, manžel je velmi přímý člověk... Samozřejmě že bych to těžko snášela, ale občas mě napadají i takové myšlenky.
No tak to je snad vše... Jestli vás ještě něco zajímá tak se ptejte