30. 07. 2011, 11:18:31
Ahoj,
svým příspěvkem bych ráda zjistila, zda-li se zde najde podobný případ, jako jsem já. Asexualita, která má příčinu v předchozí nemoci (či spíše psychickém traumatu, ale to zní hůře, než jak to ve skutečnosti je:)
Vlastně pořád si nejsem jista, jestli jsem asexuálka, dosud jsem si myslela, že jsem jenom dočasně „nemocná“ a s tím pravým partnerem se vše zase dá do pořádku, jenže nějak tuším, že… zkrátka nedá. Mám za sebou několik vztahů a sex byl jejich běžnou součástí, už tehdy mě ale nijak zvlášť nebavil a třeba i obyčejné líbání mi přišlo jako něco naprosto nechutného a zbytečného:) Vzhledem k obrovským nárokům rodičů a bývalých partnerů jsem po jednom rozchodu začala trpět tehdy ještě ne příliš známou poruchou příjmu potravy – ortorexií a bigarexií. Trvalo to asi dva roky a mezitím jsem neměla žádný vztah, protože jsem se děsila představy, že budu pro partnera málo dokonalá, že mě opět bude chtít jen kvůli tělu a nakonec mě opustí kvůli jiné, samozřejmě mnohem krásnější ženě. Sice jsem se několikrát v té době stihla zamilovat, ale pokaždé do homosexuála, takže z toho nikdy nic nebylo:) Nejdřív jsem byla zoufalá a nechápala, kde dělám chybu, když si pokaždé tak „blbě“ vyberu, nakonec jsem si ale uvědomila, že mi to takhle vlastně náramně vyhovuje – mám z nich skvělé přátelé, kteří mě neváhají kdykoliv obejmout nebo jen tak držet za ruku a to mi stačí. Nemusím mít vůbec starost , že by se mnou chtěl někdo z nich spát. Sex mi za celou tu dobu opravdu nechyběl. Zvrtlo se to až letos, čím víc jsem toužila po vztahu, tím víc jsem všechny odmítala a omlouvala to sobě a ostatním tím, že jsem na sebe velmi náročná a tím pádem i na potencionální partnery, že zkrátka už nechci udělat chybu. Jenže ouha, nedávno se objevil někdo ideální a já opět zbaběle vycouvala ve chvíli, kdy mě jenom napadla myšlenka, že bych s tím člověkem časem měla spát. Zase se obnažovat, zase být jen tou…věcí na chvilkové uspokojení, které mě vlastně ani nebaví. Ironií zůstává, že tomu sama pořád nechci věřit, jak to se mnou je, nějak nejsem schopná se s tím smířit. Nikdo by to do mě v životě neřekl, navenek vystupuji dost extrovertně a otevřeně, v kolektivu jsem docela oblíbená, prostě normální (ehm:) sympatická holka, která zpravidla nemá o ctitele nouzi. Přátelé se samozřejmě diví, proč věčně nikoho nemám a pak to odbudou tím, že jsem holt taková hrdá ledová královna a až na pár ješitných chlapů to nikdo dál neřeší:) Jenže pravda je někde úplně jinde a já na to přicházím teprve teď a jsem velmi zvědavá, jak to všechno půjde dál. Asi nezbývá, než to přijmout, koneckonců nijak nešťastná kvůli tomu nejsem, spíše naopak. Dost se mi tím ulevilo, pořád mám své skvělé přátelé a osamělá se vůbec necítím, tak co řešit?:) Jen co říkat těm nápadníkům vážně nevím, unavuje mě si pořád něco vymýšlet a vymlouvat se, proč si s nimi nechci nic začít… Nemám zatím odvahu na to se k tomu nějak veřejně hlásit byť jen mezi přáteli a hlavně by mi to nejspíš stěží někdo věřil, brali by to jenom jak trapnou výmluvu nebo výmysl: hezká a oblíbená holka a nemá zájem o sex, jo? Buď kecá nebo je úplně praštěná.
Děkuji za názory a přeji pěkný víkend.
svým příspěvkem bych ráda zjistila, zda-li se zde najde podobný případ, jako jsem já. Asexualita, která má příčinu v předchozí nemoci (či spíše psychickém traumatu, ale to zní hůře, než jak to ve skutečnosti je:)
Vlastně pořád si nejsem jista, jestli jsem asexuálka, dosud jsem si myslela, že jsem jenom dočasně „nemocná“ a s tím pravým partnerem se vše zase dá do pořádku, jenže nějak tuším, že… zkrátka nedá. Mám za sebou několik vztahů a sex byl jejich běžnou součástí, už tehdy mě ale nijak zvlášť nebavil a třeba i obyčejné líbání mi přišlo jako něco naprosto nechutného a zbytečného:) Vzhledem k obrovským nárokům rodičů a bývalých partnerů jsem po jednom rozchodu začala trpět tehdy ještě ne příliš známou poruchou příjmu potravy – ortorexií a bigarexií. Trvalo to asi dva roky a mezitím jsem neměla žádný vztah, protože jsem se děsila představy, že budu pro partnera málo dokonalá, že mě opět bude chtít jen kvůli tělu a nakonec mě opustí kvůli jiné, samozřejmě mnohem krásnější ženě. Sice jsem se několikrát v té době stihla zamilovat, ale pokaždé do homosexuála, takže z toho nikdy nic nebylo:) Nejdřív jsem byla zoufalá a nechápala, kde dělám chybu, když si pokaždé tak „blbě“ vyberu, nakonec jsem si ale uvědomila, že mi to takhle vlastně náramně vyhovuje – mám z nich skvělé přátelé, kteří mě neváhají kdykoliv obejmout nebo jen tak držet za ruku a to mi stačí. Nemusím mít vůbec starost , že by se mnou chtěl někdo z nich spát. Sex mi za celou tu dobu opravdu nechyběl. Zvrtlo se to až letos, čím víc jsem toužila po vztahu, tím víc jsem všechny odmítala a omlouvala to sobě a ostatním tím, že jsem na sebe velmi náročná a tím pádem i na potencionální partnery, že zkrátka už nechci udělat chybu. Jenže ouha, nedávno se objevil někdo ideální a já opět zbaběle vycouvala ve chvíli, kdy mě jenom napadla myšlenka, že bych s tím člověkem časem měla spát. Zase se obnažovat, zase být jen tou…věcí na chvilkové uspokojení, které mě vlastně ani nebaví. Ironií zůstává, že tomu sama pořád nechci věřit, jak to se mnou je, nějak nejsem schopná se s tím smířit. Nikdo by to do mě v životě neřekl, navenek vystupuji dost extrovertně a otevřeně, v kolektivu jsem docela oblíbená, prostě normální (ehm:) sympatická holka, která zpravidla nemá o ctitele nouzi. Přátelé se samozřejmě diví, proč věčně nikoho nemám a pak to odbudou tím, že jsem holt taková hrdá ledová královna a až na pár ješitných chlapů to nikdo dál neřeší:) Jenže pravda je někde úplně jinde a já na to přicházím teprve teď a jsem velmi zvědavá, jak to všechno půjde dál. Asi nezbývá, než to přijmout, koneckonců nijak nešťastná kvůli tomu nejsem, spíše naopak. Dost se mi tím ulevilo, pořád mám své skvělé přátelé a osamělá se vůbec necítím, tak co řešit?:) Jen co říkat těm nápadníkům vážně nevím, unavuje mě si pořád něco vymýšlet a vymlouvat se, proč si s nimi nechci nic začít… Nemám zatím odvahu na to se k tomu nějak veřejně hlásit byť jen mezi přáteli a hlavně by mi to nejspíš stěží někdo věřil, brali by to jenom jak trapnou výmluvu nebo výmysl: hezká a oblíbená holka a nemá zájem o sex, jo? Buď kecá nebo je úplně praštěná.
Děkuji za názory a přeji pěkný víkend.