Asexualita jako následek nemoci, traumatu

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

To je docela zajímavá úvaha, takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlela, že by z potlačené asexuality mohly vzniknout právě ty poruchy příjmu potravy...Jenže co si vzpomínám, v dospívání jsem s tím žádný problém neměla, sexualitu jsem brala jako něco přirozeného, co přijde s prvním partnerem a jako každá normální holka ovlivněna médii a pop-kulturou, která ti nutí sex jako každodenní skvělý zážitek, se na to přirozeně těšila. Že přijdou problémy už v prvním a dalším následujícím vztahu by mě nikdy nenapadlo, přičemž problém nebyl v sexu jako takovém, ale právě v tom jejich chování ke mně. Holt ti první partneři dokážou teprve formující se psychiku sotva dospělé ženy ovlivnit více, než čekáme, ne-li na celý život Domnívám se totiž, že kdyby ty mé první zážitky nebyly tak traumatizující, nejspíš bych dnes asexuálkou nebyla. Ale kdo ví, ty prolémy s jídlem by přišly tak jako tak, nejspíš je to přirozený důsledek všeho navzájem.

Tak to jsi musela mít na ty první kluky opravdu smůlu... S tímhle by ti asi líp poradily holky, které někdy nějaké sexuální partnery měly (je jich tu myslím dost, určitě se nějaká ozve). Anebo psycholog – od té doby, co mně samotné terapie pomohla, na ni nedám dopustit, i když pro většinu lidí je návštěva u "cvokaře" pořád tabu a i mezi psychology se určitě najde spousta neumětelů...