02. 08. 2011, 20:24:32
Ten citát je parádní 
Nemůžu soudit z vlastní zkušenosti, ale podle toho, jak hodně českých mužů visí na svých maminkách a jejich knedlících a jak jsou zoufale homofobní, asi velkou sexuální sebejistotu mít nebudou, takže s tím milostným uměním to zřejmě bude dost smutné... Ještě že si to nemusím ověřovat!
Mně bude brzo třicet, ale to beru spíš jako svůj profesní věk, tam to zkušenostně odpovídá. Jinak, protože jsem asexuálka "natvrdo", neprošla jsem žádným vztahem a můj mozek hodně normálních aspektů života prostě nevnímá, působím o dost mladším dojmem a sama se vnímám tak někde na hraně dvacítky.
Jsem zvědavá, jak to se mnou bude ve čtyřiceti a dál... Ale to budu zkrátka řešit, až to nastane. Snažím se vybudovat si hodně hluboké přátelské vztahy, dávat jim všechno to, co člověk asi normálně dává svému sexuálně-životnímu partnerovi, ale zase není rozumné v rámci přátelství někoho přetěžovat, oni mají své partnery, případně děti, a to je pro ně logicky priorita.
Když jsme u toho, připadá mi, že lidi právě přátelství hodně podceňují a mnohdy zbytečně zahazují. A přitom to je právě ten vztah, o kterém se tady tak často mluví: láska bez sexu. Pokud člověk vyloženě nepotřebuje něčí každodenní přítomnost, je to asi ideální řešení, jak se cítit naplněný i bez stálého partnera... Co myslíš ty?
Nemůžu soudit z vlastní zkušenosti, ale podle toho, jak hodně českých mužů visí na svých maminkách a jejich knedlících a jak jsou zoufale homofobní, asi velkou sexuální sebejistotu mít nebudou, takže s tím milostným uměním to zřejmě bude dost smutné... Ještě že si to nemusím ověřovat!Mně bude brzo třicet, ale to beru spíš jako svůj profesní věk, tam to zkušenostně odpovídá. Jinak, protože jsem asexuálka "natvrdo", neprošla jsem žádným vztahem a můj mozek hodně normálních aspektů života prostě nevnímá, působím o dost mladším dojmem a sama se vnímám tak někde na hraně dvacítky.
Jsem zvědavá, jak to se mnou bude ve čtyřiceti a dál... Ale to budu zkrátka řešit, až to nastane. Snažím se vybudovat si hodně hluboké přátelské vztahy, dávat jim všechno to, co člověk asi normálně dává svému sexuálně-životnímu partnerovi, ale zase není rozumné v rámci přátelství někoho přetěžovat, oni mají své partnery, případně děti, a to je pro ně logicky priorita.
Když jsme u toho, připadá mi, že lidi právě přátelství hodně podceňují a mnohdy zbytečně zahazují. A přitom to je právě ten vztah, o kterém se tady tak často mluví: láska bez sexu. Pokud člověk vyloženě nepotřebuje něčí každodenní přítomnost, je to asi ideální řešení, jak se cítit naplněný i bez stálého partnera... Co myslíš ty?