11. 03. 2015, 18:29:29
Chansonierka: Tak to tě obdivuji, musíš být žena s ocelovými nervy 
. Já bych totiž třeba neměla trpělivost někomu pomalejšímu vysvětlovat látku. Proto mám nejradši kolem sebe lidi starší a s bystrým rozumem, kterým něco řeknu a oni chápou, a když nechápou, není zase tak těžké jim to vysvětlit. A mám to v sobě odmalička, třeba jsem si moc nehrála s panenkami (panenka-batole mě dokonce děsila tak, že jsem z ní prý pořád brečela a mamka jí musela darovat sousedce 
). Za to jsem měla mraky plyšáků a jiných zvířátek, kterým jsem donekonečna stavěla zoo apod. A také jsem měla vždycky sklony k tomu si něco kreslit, což mě drží dodnes. Děti mi vadí jak jsou nesamostatné, ubrečené a celkově nevyvinuté. Připadají mi jako takový polotovar, přičemž já si raději popovídám už s nějakým hotovým (dospělým) výrobkem -> překvapuje mě, kde všude se dá ekonomická definice použít 
. A také mám ráda svůj klid a volný čas, kterého není moc a proto se ho snažím využívat tak, aby mě to těšilo 
.
Kristý: Naprosto s tebou ve všem souhlasím. Já se svému druhému bývalému nemohla dlouho takhle obětovávat, protože já to prostě neumím. Jsem povahou spíš vůdce, než submisivní. A nesnesu, když se ze mě někdo pokouší dělat hlupačku, přestože neví nic o tom, co jsem si zažila. On si myslel, že ví vždycky všechno lépe než já, i když nakonec se vždy ukázalo, že jsem měla pravdu já. Ale ničeho nelituji, nepovedeným vztahem člověk vždy získá zkušenosti o tom, co už opravdu nechce . Navíc za normálních okolností bychom spolu my dva ani nebyli, ale tou dobou u nás doma byla atmosféra na kordy a já raději vyklízela pole, byť s tímhle troubou. To je jeden z nešvarů, který mě vždycky moc zamrzí: že hodně žen odešlo se špatnými muži jen proto, že k tomu byly nějakým způsobem přinuceny. Proto bojuji jako blázen o vlastní nezávislost, i když je to v dnešní kruté době moc těžké (hlavně co se existenčních jistot týče).
Plemenitbě naštěstí také odolávám a vím, že po všem co jsem už zažila mě ani nikdo v tomhle nezlomí. Ba naopak cítím, že teď konečně ze mě promlouvá moje nitro a začínám dělat to, co opravdu chci. Je to zvláštní pocit, jako kdyby všechen tvůj předchozí život byl jen jakási příprava na něco, startovací čára, a teprve teď začíná ta pravá zápletka a vše získalo svůj smysl. Asi to souvisí i s tím, že konečně dokončím Bc. a už nikdy neusednu do školní lavice, kromě autoškoly. Ono s tou ekonomií to není zase tak horké: dělám to proto, že musím. Že mi rodiče kdysi dávno řekli, že se jinak neuživím. Na druhou stranu to nemůžu jen očerňovat, protože to ve mě i svým způsobem probudilo schopnost zacházet výhodně s penězi, umět kupčit a spořit, což se mi bude v životě hodit téměř v jakékoliv příležitosti. Matematiku jinak ráda nemám, čísla byla můj nepřítel, hlavně malá násobilka . Ale duší jsem umělkyně, snílek a fantasta. To je moje pravé já, které se celou tu dobu hlásí o pozornost.
Díky za přání co se psaní knih týče. Já mám každý den nový nápad, mám jich stovky. Doporučuji ti každou svou inspiraci zapsat do sešitu - já si takhle vedu sešit "podnikatelských nápadů", kam si zapisuji i náměty možných knížek. A jelikož fantazie je nekonečná, určitě tě také jednou napadne něco originálního .
. Já bych totiž třeba neměla trpělivost někomu pomalejšímu vysvětlovat látku. Proto mám nejradši kolem sebe lidi starší a s bystrým rozumem, kterým něco řeknu a oni chápou, a když nechápou, není zase tak těžké jim to vysvětlit. A mám to v sobě odmalička, třeba jsem si moc nehrála s panenkami (panenka-batole mě dokonce děsila tak, že jsem z ní prý pořád brečela a mamka jí musela darovat sousedce ). Za to jsem měla mraky plyšáků a jiných zvířátek, kterým jsem donekonečna stavěla zoo apod. A také jsem měla vždycky sklony k tomu si něco kreslit, což mě drží dodnes. Děti mi vadí jak jsou nesamostatné, ubrečené a celkově nevyvinuté. Připadají mi jako takový polotovar, přičemž já si raději popovídám už s nějakým hotovým (dospělým) výrobkem -> překvapuje mě, kde všude se dá ekonomická definice použít . A také mám ráda svůj klid a volný čas, kterého není moc a proto se ho snažím využívat tak, aby mě to těšilo .Kristý: Naprosto s tebou ve všem souhlasím
. Já se svému druhému bývalému nemohla dlouho takhle obětovávat, protože já to prostě neumím. Jsem povahou spíš vůdce, než submisivní. A nesnesu, když se ze mě někdo pokouší dělat hlupačku, přestože neví nic o tom, co jsem si zažila. On si myslel, že ví vždycky všechno lépe než já, i když nakonec se vždy ukázalo, že jsem měla pravdu já. Ale ničeho nelituji, nepovedeným vztahem člověk vždy získá zkušenosti o tom, co už opravdu nechce . Navíc za normálních okolností bychom spolu my dva ani nebyli, ale tou dobou u nás doma byla atmosféra na kordy a já raději vyklízela pole, byť s tímhle troubou. To je jeden z nešvarů, který mě vždycky moc zamrzí: že hodně žen odešlo se špatnými muži jen proto, že k tomu byly nějakým způsobem přinuceny. Proto bojuji jako blázen o vlastní nezávislost, i když je to v dnešní kruté době moc těžké (hlavně co se existenčních jistot týče).Plemenitbě naštěstí také odolávám a vím, že po všem co jsem už zažila mě ani nikdo v tomhle nezlomí. Ba naopak cítím, že teď konečně ze mě promlouvá moje nitro a začínám dělat to, co opravdu chci. Je to zvláštní pocit, jako kdyby všechen tvůj předchozí život byl jen jakási příprava na něco, startovací čára, a teprve teď začíná ta pravá zápletka a vše získalo svůj smysl. Asi to souvisí i s tím, že konečně dokončím Bc. a už nikdy neusednu do školní lavice, kromě autoškoly
. Ono s tou ekonomií to není zase tak horké: dělám to proto, že musím. Že mi rodiče kdysi dávno řekli, že se jinak neuživím. Na druhou stranu to nemůžu jen očerňovat, protože to ve mě i svým způsobem probudilo schopnost zacházet výhodně s penězi, umět kupčit a spořit, což se mi bude v životě hodit téměř v jakékoliv příležitosti. Matematiku jinak ráda nemám, čísla byla můj nepřítel, hlavně malá násobilka . Ale duší jsem umělkyně, snílek a fantasta. To je moje pravé já, které se celou tu dobu hlásí o pozornost.Díky za přání co se psaní knih týče. Já mám každý den nový nápad, mám jich stovky
. Doporučuji ti každou svou inspiraci zapsat do sešitu - já si takhle vedu sešit "podnikatelských nápadů", kam si zapisuji i náměty možných knížek. A jelikož fantazie je nekonečná, určitě tě také jednou napadne něco originálního .
