19. 06. 2015, 15:00:36
(31. 05. 2015, 00:53:50)primula Napsal(a): A ja som odvtedy nevedela co som. Pretoze ked sa pozriem na cloveka, tak si nikdy nepoviem ze by som s nim nieco chcela mat, ani ze je nejaky pekny, skor sympaticky. Jedine to viac som citila ku kamaratke. Ale to nebola fyzicka pritazlivost. Ale to aky je to skvely clovek a ako sa ku mne spravala to sa nedalo nezalubit.
Ahoj, zažil jsem něco podobného. Na střední, kde všichni doslova žili sexem, jsem si poprvé uvědomil, že o sex vlastně nemám zájem, což mě (společně s tím, že nemám zájem ani o alkohol a že jsem spíše introvert) poněkud vyřazovalo ze školního kolektivu, různých zábav, večírků apod. Tehdy jsem si říkal, že se to třeba změní, když se zamiluji, ale nestalo se tak. Do jedné spolužačky jsem se sice skutečně zamiloval, ale v sexuálním smyslu mě nepřitahovala, jen jsem obdivoval její povahu, vlastnosti a celou její osobnost. Jenže jsem věděl, že ona o sex zájem má, takže jsem se jí nikdy nesvěřil. Tehdy jsem ještě nevěděl, že existuje asexualita, a tak mě dost mátlo, že bych mohl chtít hlubší vztah s nějakou dívkou, ale přitom nechtít sex, který podle drtivé většiny společnosti ke každému vztahu neodmysliteně patří. Proto také za sebou dodnes žádný hlubší vztah nemám. Na případné dotazy odpovídám podobně jako ty, že jsem ještě neměl příležitost nebo že jsem ještě nepotkal dívku, se kterou bychom si vzájemně rozuměli, což asi většině lidí připadá trochu podivné, ale vlastně je to svým způsobem pravda
