12. 08. 2018, 22:43:10
To Juliana:
S tou Velkou Francouzkou revolucí jsem to myslela tak, že její původní cíle byly opačné. Primární bylo kompletní odstranění tehdejších elit a nastolení rovných příležitostí pro všechny, to vše za existence extrémě excitovaného idealismu. (Pro zájemce doporučuji dílo Julese Micheleta.) Samozřejmě, že se to nakonec zvrhlo v nastolení elit nových, nicméně mnoho z onoho rovnostářství přetrvalo, buď reálně, nebo alespoň v podobě myšlenek, které později prožily svou renesanci.
Existence myšlenkového systému, který nekonzistentně problematizuje utrpení zvířat, ale lidí už ne.
Tedy, máš opravdu pozoruhodný způsob vyjadřování
.
Nicméně, myšlenkový systém (který pochopitelně může být zcela vesele i nekonzistentní) je jedna věc, kdežto reálné cítění je věc druhá. Soucit je odvozený právě od cítění, takže: pokud tě zavedou na jatka, budeš něco cítit, pokud tě zavedou na místo právě probíhající hromadné popravy nebo válečného střetu, tak budeš taky něco cítit, zcela bez ohledu na jakékoliv myšlenkové systémy. Zřejmě jde spíše o to, že zvířecí jatka jsou reálná (a dostupná), kdežto na místo, kde by v současnosti hromadně a dramaticky umírali lidé, se běžný obyvatel naší země nedostane (a tudíž je to pro něj něco příjemně neexistujícího). Tím chci říct, že pociťování soucitu s někým nebo s něčím je především otázkou morální integrity, která se odvozuje od integrity emocionální - protože utrpení jedné bytosti je pocitově identické s utrpením druhé bytosti.
Chápu, že to trochu zjednodušuji, u lidí do toho vstupuje ještě proces identifikace. Pokud se identifikuješ s určitou skupinou lidí, která sama sebe definuje na základě nějakých kritérií, pak je pravděpodobné (tedy skoro jisté
), že zablokuješ svoje cítění ke skupině odlišné, eventuelně z historických důvodů dokonce nepřátelské.
Jinak naprosto souhlasím se vším, co jsi napsala o inteligenci, i s tím, že existuje vztah mezi inteligencí a národností (nebo dokonce rasou). I když jednotlivci mohou tento vztah překročit.
To adevr:
Ano, máš pravdu. A je jisté, že společnost, která nechrání alespoň do jisté míry ty slabší před schopnějšími a silnějšími, začne téměř okamžitě společensky degradovat. Což se v mnohých zemím na světě děje.
S tou Velkou Francouzkou revolucí jsem to myslela tak, že její původní cíle byly opačné. Primární bylo kompletní odstranění tehdejších elit a nastolení rovných příležitostí pro všechny, to vše za existence extrémě excitovaného idealismu. (Pro zájemce doporučuji dílo Julese Micheleta.) Samozřejmě, že se to nakonec zvrhlo v nastolení elit nových, nicméně mnoho z onoho rovnostářství přetrvalo, buď reálně, nebo alespoň v podobě myšlenek, které později prožily svou renesanci.
Existence myšlenkového systému, který nekonzistentně problematizuje utrpení zvířat, ale lidí už ne.
Tedy, máš opravdu pozoruhodný způsob vyjadřování
. Nicméně, myšlenkový systém (který pochopitelně může být zcela vesele i nekonzistentní) je jedna věc, kdežto reálné cítění je věc druhá. Soucit je odvozený právě od cítění, takže: pokud tě zavedou na jatka, budeš něco cítit, pokud tě zavedou na místo právě probíhající hromadné popravy nebo válečného střetu, tak budeš taky něco cítit, zcela bez ohledu na jakékoliv myšlenkové systémy. Zřejmě jde spíše o to, že zvířecí jatka jsou reálná (a dostupná), kdežto na místo, kde by v současnosti hromadně a dramaticky umírali lidé, se běžný obyvatel naší země nedostane (a tudíž je to pro něj něco příjemně neexistujícího). Tím chci říct, že pociťování soucitu s někým nebo s něčím je především otázkou morální integrity, která se odvozuje od integrity emocionální - protože utrpení jedné bytosti je pocitově identické s utrpením druhé bytosti.
Chápu, že to trochu zjednodušuji, u lidí do toho vstupuje ještě proces identifikace. Pokud se identifikuješ s určitou skupinou lidí, která sama sebe definuje na základě nějakých kritérií, pak je pravděpodobné (tedy skoro jisté
), že zablokuješ svoje cítění ke skupině odlišné, eventuelně z historických důvodů dokonce nepřátelské. Jinak naprosto souhlasím se vším, co jsi napsala o inteligenci, i s tím, že existuje vztah mezi inteligencí a národností (nebo dokonce rasou). I když jednotlivci mohou tento vztah překročit.
To adevr:
Ano, máš pravdu. A je jisté, že společnost, která nechrání alespoň do jisté míry ty slabší před schopnějšími a silnějšími, začne téměř okamžitě společensky degradovat. Což se v mnohých zemím na světě děje.
"Všechny zdi, o které si rozbíjím hlavu, jsou v mé hlavě."
zenové rčení
zenové rčení