Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.

Hodnocení tématu:
  • 1 Hlas(ů) - 5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Tak trochu jiný pohled na partnerský vztah...
#1
Ahoj vespolek:) Ráda bych se s vámi podělila o svůj prozatímní příběh. Jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla, že nejsem sama ve svém vnímání toho, že pro různé lidi jsou v lásce důležité jiné věci... A že je tu někdo, kdo to má stejně:)

Nevím jak začít, vlastně ani nevím, jestli jsem asexuální nebo jen hodně hyposexuální. Informace o asexualitě jsem začala hledat poté, co jsem se o ní dočetla v jednom článku a taky v souvislosti se vzrůstajícími problémy ve vztahu. Spousta toho, co tu píšete, je, jakoby to bylo i o mně... Jsme spolu s mým prvním přítelem už pět let, ale naše rozdílá potřeba sexu nás od sebe čím dál víc vzdaluje. Mně sex takřka nechybí a ve vztahu bych se bez něj obešla. Někdy si říkám, že jsem možná měla jít do kláštera a bylo by všechno snazší, ale nejsem asi zas tak velká křesťanka na život tam, spíš jen ráda filozofuju, a v tom se cítím dobře... Jenže, jak už to tak bývá, přítel je v tomto ohledu "normální", i když nemám tohle slovo ráda... Moc se snažil, celé ty roky, ve mně vášeň probudit, ale pro mě to bylo ve většině případů nicneříkající... A čím víc se snažil, tím jsem se cítila hůř, později při takovém milování přišly i bolesti. Na gynekologii mi ale řekli, že fyziologické to není, prý je to možná nějaký psychický blok, možná neschopnost se uvolnit. A tak náš už tak dost nijaký sexuální život klesl ke dnu a vztah je na pokraji rozpadnutí...

Snažila jsem se příteli vysvětlit, že to mám úplně jinak, nemám prakticky žádné sexuální fantazie, jen romantické představy. Mám potřebu lásky, důvěry, něhy, ale sexu prostě ne. Pocity sounáležitosti, které jsme spolu ve vzácných chvílích prožili, pro mě zkrátka znamenaly mnohem víc, než nějaké sexuální vyvrcholení, které často následovalo po spoustě bezeslovného přemlouvání, mého sebenucení a úzkosti. Bohužel po celou tu dobu snažení mého přítele to bylo snažení ve smyslu Ty jsi ta divná... "k lásce a vztahu přece patří sex, tak to prostě je, měla by sis najít nějakou terapii". Čím víc jsem té úzkosti, i kvůli sobě asi, nabírala, tím větším se pro mě sex stával problémem.

V duchu jsem vinila svoje dětství, které na tuhle moji "zvláštnost" mělo svá vysvětlení, ale přitom jsem tak nějak cítila, že částečně taková prostě jsem, že bych na tom sice možná o něco lépe, ale ne o moc, byla i bez těch raných zážitků. Poučena díly psychoanalytiků viděla jsem pak díky nim svoje hodně problematické a poškozené postoje vůči oběma tátům, vlastnímu, i nevlastnímu. Hlavním prvkem v těchto postojích byla jejich agresivita. Můj negativní vztah k agresi se postupem času stupňoval a na "normální" měřítka se asi vystupňoval až moc. Tím, že byl spojen vždycky s muži, mě nakonec dovedl k přesvědčení, že jestli jsou všichni muži takoví, budu žít raději sama. Nestálo by mi to za to, i když chápu, že pro většinu lidí jsou aspoň nějaké projevy agrese běžné...

Poslední věcí, která mě napadá, že celou tuhle moji orientaci nebo poruchu orientace, mohla ovlivnit, je můj aktivní způsob života. Studovala jsem teď dvě školy zaráz, jednu uměleckou a jednu pomáhajícího typu. Chápu, že pro toho, kdo nechápe, že by škola taky mohla člověku něco dávat a chodí tam jen z povinnosti, je tohle úchylka. Tam má možná kořeny moje neschopnost se při sexu uvolnit.

Ze svého současného vztahu zatím odcházet pořád nechci. Přijde mi zvláštní, že lidé tak často ukončují vztahy a myslí si, že ty příští budou lepší. Já jsem do toho šla bez té typické prvotní zamilovanosti, ale s tím, že jsem potkala úžasného člověka a že nechci náš vztah zničit kvůli věcem, které by se daly vyřešit kompromisy. Zatím tak cvičím autogenní trénink na to uvolnění a pořád doufám, že se vše zlepší....

Takže to je tak asi o mně... :) Děkuji, že jsem se s vámi mohla o svůj příběh podělit....
Odpovědět
#2
Ahoj, máš zajímavý příběh. Nevím jestli je to náhoda nebo určitý znak asexuality, ale všimla jsem si, že je tu více těch umělecky a filozoficy zaměřených...:) Myslím, že to může být podobné jako u gayů - ti zase mají často esteticé cítění a jsou citliví...Co myslíte vy ostatní tady?
Odpovědět
#3
Něco na tom bude. Já su praktický technik :o)
Posmívající se "Podívejte se, Alžběto, co já mám před sebou úkolů: trojtaktní motor, zvukový film, vyzvednout význam Komenského. A kdybych měl rodinu, tak by tady stálo tři litry mléka, půlku chleba, vyzvednout sako z čistírny." (Jára Cimrman, ležící, spící)
Odpovědět
#4
(21. 07. 2011, 22:15:37)Kob-ra Napsal(a): Ahoj, máš zajímavý příběh. Nevím jestli je to náhoda nebo určitý znak asexuality, ale všimla jsem si, že je tu více těch umělecky a filozoficy zaměřených...:) Myslím, že to může být podobné jako u gayů - ti zase mají často esteticé cítění a jsou citliví...Co myslíte vy ostatní tady?

Taky jsem si toho všimla, že je tu takových lidí víc :) A s těmi gayi je to pravda. Sama mám jednoho moc dobrého kamaráda, co je homosexuál, a musím přiznat, ať si kdo chce co chce říká, že mezi námi po tu dobu, kterou jsme spolu mohli být, byla oboustranná zamilovanost a jakási zvláštní loajalita... Možná je to paradox, ale bylo tomu tak.. Nicméně jsme oba brzy pochopili, že bychom byli opravdu komplikovaná dvojka, a opustit svého přítele, k takovému rozhodnutí by mě snad nic samu o sobě nepřimělo :)
(21. 07. 2011, 22:34:15)ChildFreeMan Napsal(a): Něco na tom bude. Já su praktický technik :o)

Vyjímky možná potvrzují pravidlo :o)))) i když vlastně technika a praktičnost se s estetikou a citlivostí nemusí nutně vylučovat :)
Odpovědět
#5
(21. 07. 2011, 22:15:37)Kob-ra Napsal(a): Ahoj, máš zajímavý příběh. Nevím jestli je to náhoda nebo určitý znak asexuality, ale všimla jsem si, že je tu více těch umělecky a filozoficy zaměřených...:) Myslím, že to může být podobné jako u gayů - ti zase mají často esteticé cítění a jsou citliví...Co myslíte vy ostatní tady?

To je i můj názor. A jak píše Julia, když o sobě přemýšlím, tak mě zase pořád říkali, že si mám dávat pozor, ať mě někdo nezkrentí (rozumějte neznásilní...) Původcem takového násilí mohou být jedině muži, možná i proto mám dodnes z nich a z jejich agrese strach.
Mimo to mi taky vtloukali do hlavy, ať se s nikým cizím nebavím - to zase proto, aby mě někdo neukradl - a mám teda i dost nedůvěřivý a odtažitý postoj k neznámým lidem.

Takže myslím, že to určitě na tu sexualitu vliv má, i takové zdánlivé maličkosti.
Odpovědět
#6
Julie, vítej.
Přála bych ti, aby ti vztah fungoval, ale rozhodně byses neměla do ničeho nutit. A už vůbec ne když tě to přímo bolí. :-( Bohužel pokud jsi asexuálka a sex ti nic neříká, je vcelku logické, že se automaticky neuvolníš tak, jak je potřeba aby to nebolelo.
Jinak za kecy typu "K lásce a vztahu patří sex" bych už snad i vraždila. K lásce a vztahu snad patří i něco jako porozumění, tolerance, empatie. Osobně nechápu člověka, který může souložit s partnerkou, která si to vůbec neužívá, dokonce má u toho i bolesti.:-(

To: Mušelín
Nemyslím si, že by takové věci jako varování před cizími lidmi mohly mít nějaký vliv na sexualitu. Znásilnění nebo zneužití určitě ano, ale taky si nemyslím, že by to ze sexuála přímo udělalo asexuála - nanejvýš traumatizovaného sexuála, co se vyhýbá sexu. Z heterosexuální ženy se taky nestane lesbička jen proto, že ji znásilní muž.
Odpovědět
#7
(21. 07. 2011, 23:19:07)Julia Lavender Napsal(a): Vyjímky možná potvrzují pravidlo :o)))) i když vlastně technika a praktičnost se s estetikou a citlivostí nemusí nutně vylučovat :)

Ano, dá se opravdu najít technika, jak prakticky a esteticky vylučovat :o)
Posmívající se "Podívejte se, Alžběto, co já mám před sebou úkolů: trojtaktní motor, zvukový film, vyzvednout význam Komenského. A kdybych měl rodinu, tak by tady stálo tři litry mléka, půlku chleba, vyzvednout sako z čistírny." (Jára Cimrman, ležící, spící)
Odpovědět
#8
Není tak trochu nefér, že ty se tolik snažíš, přemáháš bolest, zkoušíš doktory a terapie, a tvůj partner jen argumentuje svojí normalitou? Je hezké, že jsi ochotná ke kompromisu, ale ty by měly vycházet z obou stran, jinak to přece není kompromis, ale jednostranná podřízenost a to je pozice, v níž člověk podle mě ani z lásky nemůže žít věčně. Rozhodně byste měli aspoň na terapie chodit spolu jako pár, vždyť sex je záležitost vás obou.
(21. 07. 2011, 22:15:37)Kob-ra Napsal(a): Nevím jestli je to náhoda nebo určitý znak asexuality, ale všimla jsem si, že je tu více těch umělecky a filozoficy zaměřených...:) Myslím, že to může být podobné jako u gayů - ti zase mají často esteticé cítění a jsou citliví...Co myslíte vy ostatní tady?

Možná se umělecky a filozoficky založení lidé od přírody víc věnují sebereflexi a mají větší tendenci zpochybňovat stereotypy, a proto si svojí odlišnosti spíš všimnou a jsou schopní ji nějak analyzovat, pojmenovat a přizpůsobit jí svůj životní styl. A zpětně zas platí to, že člověk, který se musí poprat se svojí neobvyklou identitou, v ideálním případě získává větší citlivost a vhled, takže se v něm budí estetické a umělecké touhy... Kdo ví.
Odpovědět
#9
(23. 07. 2011, 15:38:48)MadRat Napsal(a): To: Mušelín
Nemyslím si, že by takové věci jako varování před cizími lidmi mohly mít nějaký vliv na sexualitu. Znásilnění nebo zneužití určitě ano, ale taky si nemyslím, že by to ze sexuála přímo udělalo asexuála - nanejvýš traumatizovaného sexuála, co se vyhýbá sexu. Z heterosexuální ženy se taky nestane lesbička jen proto, že ji znásilní muž.

Já se taky nepovažuji za čistokrevného asexuála, těch je podle mě mizivě málo. A taky jsem nepsala, že by varování před cizími nějak mělo vloiv na s. orientaci - vliv na vztahy k neznámým lidem to ale určitě má. A to, že ze mě tímto vypěstovali člověka, který má muže a pohl. akt spojené s násilím, to je fakt. Ale u mě je to komplexnější.

Jinak si taky myslím, že pokud se Juliin partner nebude snažit jí vyjít vstříc a snažit se jí pochopit, tak ten vztah nemůže být životaschopný. Snaha musí být vždy oboustranná.
Odpovědět
#10
Ahoj Julio, Tvůj příběh mne velice oslovil, líbí se mi, že tuto problematiku přirozeně vnímáš ve více rovinách. Že si je uvědomuješ, takže jako by byla již půle práce za Tebou....Mně ovšem přijde, že nejsi nějaká veliká výjimka, co se Tvého vnímání vztahu týče, každá žena nebo i muž přece nemusí být sexuální dračice (drak:)), jak se nám to společenské cítění snaží namluvit....myslím si totiž, že západní společnost je až přespříliš sexualizovaná, takže jedinci, kteří do tohoto pudového stylu dokáží vměstnat daleko více romantiky, tzv. "čisté lásky" nespojené a priori s chtíčem, se stávají ve svém výsledku vlastně pro společnost harmonizujícím prvkem! Že nás je méně, a proto to vypadá z hlediska té majority jako patologie, je věc jiná, ale většina mnohdy zapomíná, že ona i taková deviace může být pozitivní! :)

Já v podstatě to pojímání lásky a vztahu mám podobné, jako to píšeš Ty, daleko cennějším prvkem vztahu je pro mne to společné sdílení vybraných záležitostí života než jen to sexuální vyvrcholení samo o sobě. Bohužel mnozí muži si myslí, že právě tohle je "top" života a vztahu.:-( Ale abychom byli spravedliví, oni muži to mají obtížnější v tom, že ta sexualita má u nich daleko zemitější základ, že je velmi podpořená hormonálně, zvláště u mladších mužů, takže aby ji mohli lépe zvládat, o to asi na sobě musí více pracovat....uvědomit si leccos....možná, že tady je odpověd určitá.....někteří na sobě pracovat chtějí, cítí tu potřebu, jiní zase ne, žijí více jen tak, jak je Pánbůh stvořil. :) Tím to trochu zlehčuji, ony i ženy mají některé nepěkné vlastnosti, které zase muži nemají, takže jsme si často fifty, fifty. ;) Čili každé pohlaví má to své k řešení. Jak já říkám, základ je komunikace a té se skutečně musí obé pohlaví vůči sobě učit, někteří, pravda, mají o něco větší přirozené nadání, pak výsledky se dostavují rychleji, jiní ovšem ne a pak je to běh na dlouhou trať....ale nevzdávat, často se plody dostaví tehdy, kdy to už vůbec nečekáme....

Jinak si myslím, že vztah k mužům obecně musel být skutečně u Tebe z podstatné části formován těmi rannými zážitky s "otci". Říká se sice, že je "významnější" vztah syna a otce, kvůli přijímání a identifikaci s mužskou rolí, to určitě v té zmíněné rovině ano, ale zase dcera i podvědomě vnímá ze strany otce míru uspokojení té potřeby ochrany, jistoty, zakotvení, tedy to, co je obecně asociováno s mužskou rolí....a když to selhává, jaký vztah k mužům si potom může vytvořit..., natož ten ideální zdravý vztah.... Čili, asi bych se skutečně zaměřila především na patřičné postupné rozklíčování této roviny...a to může být záležitost i let....naše podvědomí je zásobárna paměti i na ty nejrannější zážitky a tyto pak z té latentní roviny formují to vědomé prožívání, jeho podobu, to je fakt, který zná každý terapeut....dokonce je dokázáno, že prožije-li člověk skutečně velké trauma, "předrátuje" tento dramatický zážitek některé spoje, neuronální dráhy v našem mozku! Zde je možno vidět, jak velkou moc má lidský duch, ne, že nemá!

Každopádně, navzdory všemu, co bylo řečeno, je třeba zohledňovat i skutečnost, že míra sexuálního temperamentu je věc do značné míry i vrozená, zděděná po předcích a neexistuje vlastně člověk "ideálně sexuální", každému vyhovuje něco jiného....někdo může každý den, jiný třikrát do týdne, jiný jednou za tři měsíce.... a vše je vlastně normou. Žádná taková definovaná norma sexuální potřeby neexistuje, tím se nenech nijak nahlodávat od svého okolí, jestli třeba někdo něco takového tvrdí. Buď hlavně věrná sobě a svému cítění, zbytečné přemáhání se z té dlouhodobé perspektivy člověku nic nepřináší....pouhé trápení se a ještě s tím spojený větší rozkyv v sebepojímání. Jedno významné pravidlo v tomto sexuologie však má, ve vztahu by se měl vždy přizpůsobit ten s vyšší potřebou, nikdy ne tak, že méně žádostivý partner se přizpůsobuje partnerovi s vyšší potřebou! Klidně se o tom svému partnerovi zmiň, budeš-li cítit, že doba tzv. nazrála. Pokud není rovnou ignorant, mohl by se alespoň zamyslit.

Každopádně, přeji Ti, aby Ti vztah vyšel dle Tvých představ...aby to cenné, co třeba mezi sebou máte, prožili jste spolu....nezničila jediná skutečnost. Hodně štěstí!
Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají. (Johann Wolfgang Goethe)
Láska je něco prostého, a proto nikdo z nás nebude moci říci, že to nevěděl.(Iveta Hudáková)
[Obrázek: Leknin.jpg]
Odpovědět


Pravděpodobně související témata...
Téma Autor Odpovědi Shlédnutí Poslední příspěvek
  Pohled zpátky pat-diskusni-forum-eeso 1 3796 05. 12. 2017, 21:41:28
Poslední příspěvek: Agg-diskusni-forum-ie74
  Tak trochu zpověď a žádost o radu.. Te-diskusni-forum-rra 6 9858 25. 05. 2017, 00:13:20
Poslední příspěvek: Te-diskusni-forum-rra
Sad Tak trochu zoufalství jjanyska 1 4024 04. 05. 2017, 00:49:34
Poslední příspěvek: -diskusni-forum-
  Tak trochu o obrazu asexuality v próze Ru-diskusni-forum-na 34 41756 03. 01. 2017, 20:32:22
Poslední příspěvek: Ru-diskusni-forum-na
  Tak trochu se vypovídat... FurtSU-diskusni-forum-smevem 35 52818 14. 10. 2012, 20:28:10
Poslední příspěvek: FurtSU-diskusni-forum-smevem

Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex