Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.

Hodnocení tématu:
  • 2 Hlas(ů) - 5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Asexuálové toužící po dětech
#21
(22. 11. 2011, 11:29:17)Nela Napsal(a): Právě, a je zde krásně vidět, že ani na asexualitu neplatí jeden univerzální vzor smýšlení, naštěstí! :) Přece, to by byla hrůza. Ve variabilitě je krása nebo ne? :P :) S dětmi nebo bez, život může být krásný....:)

To by bylo hodně legrační, kdyby asexuálové byli nějaké klony :D
Odpovědět
#22
(22. 11. 2011, 11:48:50)AlineDaryen Napsal(a): To by bylo hodně legrační, kdyby asexuálové byli nějaké klony :D

Zajímalo by mne, jestli se cítíte ovšem upřímně šťastné. Podle mýho je dnešní doba dobou vyhořelosti, nechť už jste v sexuálním nebo asexuálním stavu! Zde spatřuji příčinu, rozdělovat to, je absurdní. A tak trochu si myslím, že ona "a"sexualita je proto pouhým výsledkem celkové tíže života či vžité degradace vlastního sebe-vědomí (pojímání sebe samých), že to nemá nic společného se sexuálním apetitem. Tím nechci říct, že lidé sexuální jsou štastní, jen možná to tak neřeší (i když jsou sexuálně deprimovaní stejně jako vy) nebo nemají potřebu to nějak pojmenovat a vyrovnávají se s tím po svém, byť o nic míň zoufale... Nevidím tak mezi "a"sexuálními a sexuálními lidmi, co pozoruji, moc rozdílů...

I kdybych se sexu vzdal, nedokáži si představit žít s asexuálkou, nakolik u této minority cítím až moc okatě upjatost, nesvobodu, strnulost, citovou úzkoprsost a takovou protivnou přemoudřelost, k čemuž přispěla možná i laciná emancipace. (nechci však paušalizovat!) Žena jako taková by se podle mých představ měla nechat vést na křídlech muže, nikoli naopak... Jinak to není žena, ale mužatka, a v tom vidím problém dnešního "ženství"... (potažmo sexuality).

Pozn.: Jestli pak kdo touží nebo netouží po dětech se mi zdá z výše řečeného jako bezpředmětné...
"Hlupáci! Vykleštěná dobytčata! Vy všichni, historici, logikové, kritici i vzdělanci, vy všichni jste jako červi na mrtvole a ze života jakživi nic nepochopíte." [Antoine de Saint-Exupéry]
Odpovědět
#23
No tak ono je to opravdu různé, některé ženy po dítěti touží, aniž by vlastně věděli proč, a jiné po nich prostě netouží.

Když sem se o dětech bavila s přítelem, tak sme se naštěstí shodli, že žádné nebudou. A to nejen z důvodu, že sme oba asexuální.

A pokud mě se týče, tak já bych místo dětí uvítala, nemít ani tu možnost mít děti. Nedokážu to vysvětlit, ale děti prostě ne!
Odpovědět
#24
Tak Arthure já ti něco povím. Já se opravdu šťastná cítím. Tedy převážně. Rozhodně se (na rozdíl od hodně mých přátel) považuji za šťastného člověka. Ono totiž štěstí nezáleží na vnějších faktorech. Je to vnitřní pocit, jisté rozhodnutí žít šťastně. Ne vždy jde samozřejmě vše podle mých představ a plánů. Něco změnit mohu a když to změnit nemohu, mohu alespoň změnit přístup k tomu. Vytěžit z dané situace maximum, co se mám naučit, co pochopit a co změnit. Jisté přísloví říká: Nemáme přátele ani nepřátele - pouze učitele. A je to tak. Takže je to stále o duševním stavu. Prostě chci být šťastná, tak prostě šťastná jsem. A vůbec nezáleží jestli jsem chudák, kterej nemá kam hlavu složit nebo mi patří půl světa. ( Já teda zatím spíš to první :-))
Odpovědět
#25
(22. 11. 2011, 15:03:05)Arthur Napsal(a): A tak trochu si myslím, že ona "a"sexualita je proto pouhým výsledkem celkové tíže života či vžité degradace vlastního sebe-vědomí (pojímání sebe samých), že to nemá nic společného se sexuálním apetitem. I kdybych se sexu vzdal, nedokáži si představit žít s asexuálkou, nakolik u této minority cítím až moc okatě upjatost, nesvobodu, strnulost, citovou úzkoprsost a takovou protivnou přemoudřelost, k čemuž přispěla možná i laciná emancipace. (nechci však paušalizovat!) Žena jako taková by se podle mých představ měla nechat vést na křídlech mužech, nikoli naopak... Jinak to není žena, ale mužatka, a v tom vidím problém dnešního "ženství"... (potažmo sexuality).

Já ve tvém výroku vidím až přílišnou kategoričnost, samozřejmě, že se do naší sexuality, jejího prožívání, promítají a ji ovlivňují i vlivy niterné - psychické i vnější - sociální aj. podmínky, ale redukovat až takto, opomíjet úplně tu složku biologickou, vrozenou, dle mého správné není. Je x vyhořelých, asociálních jedinců, kteří jsou třeba hypersexuální, prostě je "něco" do toho žene...dle mne je to právě to libido, touha po sexu. Sama něco takového příliš nepociťuji a nikdy jsem nepociťovala, i když když miluji, i to mohu, ale co opravdu potřebuji od muže je pohlazení, objetí, nějakou tu pusu, ale bez sexuálního dovádění se klidně obejdu. Píše to zde x žen, tak proč nám, Arthure, stále jako by nevěříš???
Za mužatku se nepovažuji, právě naopak...
Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají. (Johann Wolfgang Goethe)
Láska je něco prostého, a proto nikdo z nás nebude moci říci, že to nevěděl.(Iveta Hudáková)
[Obrázek: Leknin.jpg]
Odpovědět
#26
(22. 11. 2011, 15:03:05)Arthur Napsal(a): Zajímalo by mne, jestli se cítíte ovšem upřímně šťastné. Podle mýho je dnešní doba dobou vyhořelosti, nechť už jste v sexuálním nebo asexuálním stavu! Zde spatřuji příčinu, rozdělovat to, je absurdní. A tak trochu si myslím, že ona "a"sexualita je proto pouhým výsledkem celkové tíže života či vžité degradace vlastního sebe-vědomí (pojímání sebe samých), že to nemá nic společného se sexuálním apetitem. Tím nechci říct, že lidé sexuální jsou štastní, jen možná to tak neřeší (i když jsou sexuálně deprimovaní stejně jako vy) nebo nemají potřebu to nějak pojmenovat a vyrovnávají se s tím po svém, byť o nic míň zoufale... Nevidím tak mezi "a"sexuálními a sexuálními lidmi, co pozoruji, moc rozdílů...

Za sebe můžu jen říct, že stav, ve kterém se převážně nacházím, zatím neoznačuji za "upřímně šťastná" ;), ale jistě by snesl označení "docela spokojená". Ale to až od té doby, kdy jsem se začala sama sebe ptát, co vlastně chci skutečně a co vlastně cítím, chci mít skutečně jen vlastní děti?... (a nikoli, co bych měla chtít a co bych měla cítit, nebo jestli bych měla mít děti... ) Bylo to pro mne dost tvrdé zjištění, že pravda je taková, jaká je...
Po dobu, kdy jsem se snažila „splynout s davem“, jsem byla převážně nešťastná :-(.

Souhlasím s Tebou, že spousta "asexuálna" může být způsobena tíživou situací a následným vyhořením, o mizerné sebejistotě a malém sebevědomí nemluvě. :-(
Myslím si, že stejné záležitosti (mít čí nemít děti, být či nebýt šťastný ...) řeší všichni, kdo si na to chtějí najít čas a sexuálnost/asexuálnost s tím skutečně souviset nemusí ...

(22. 11. 2011, 15:03:05)Arthur Napsal(a): I kdybych se sexu vzdal, nedokáži si představit žít s asexuálkou, nakolik u této minority cítím až moc okatě upjatost, nesvobodu, strnulost, citovou úzkoprsost a takovou protivnou přemoudřelost, k čemuž přispěla možná i laciná emancipace. (nechci však paušalizovat!) Žena jako taková by se podle mých představ měla nechat vést na křídlech mužech, nikoli naopak... Jinak to není žena, ale mužatka, a v tom vidím problém dnešního "ženství"... (potažmo sexuality).


To je právě úžasné, když si někdo uvědomuje, co vlastně (sám za sebe) chce a může své ambice a síly nasměrovat tím správným směrem. :) Tedy nemrhat časem na nesmyslné představy a věnovat se žádoucím (v Tvém případě sexuálním) dívkám a ženám. :)
Výše popsané nelichotivé vlastnosti určitě nejsou výsadou pouze asexuálů, dle mé zkušenosti jsou zastoupeny všeobecně...
Jsem fascinována, že při Tvých názorech jsi zde dobrovolně a jsi dokonce ochoten s touto minoritou komunikovat. ;) Nuže, je to Tvá volba ... (a do Tvých pohnutek samozřejmě nikomu nic není)...

(22. 11. 2011, 15:03:05)Arthur Napsal(a): k čemuž přispěla možná i laciná emancipace. (nechci však paušalizovat!) Žena jako taková by se podle mých představ měla nechat vést na křídlech mužech, nikoli naopak...

Nevím, jak velký rozdíl shledáváš mezi „lacinou emancipací“ a emancipací. Snad by si toto téma zasloužilo vlastní vlákno. Nad představou, co by asi mnozí muži říkali, kdyby museli prožít pár měsíců jako žena v „mužském světě“, tj. nastaveném tak, aby vyhovoval hlavně mužům (a teď jsem pocítila štěstí ;), že jsem se nenarodila v některé jiné části světa), jsem se dost pobavila. :D


(22. 11. 2011, 15:03:05)Arthur Napsal(a): Žena jako taková by se podle mých představ měla nechat vést na křídlech mužech, nikoli naopak...

Není málo mužů, co se nechávají unášet na křídlech ženy :-(, ale ani jedna z těchto variant není podle mého názoru správná. Podle mne mají letět na společných křídlech... :) Docela to vystihuje trapně omletá fráze „člověk je tvořen dvěma bytostmi, mužem a ženou, z nichž každá má jedno křídlo a létat mohou jen společně“... tedy nikoli jako přítěž toho druhého...


(22. 11. 2011, 16:34:12)Llamrei Napsal(a): Ono totiž štěstí nezáleží na vnějších faktorech. Je to vnitřní pocit, jisté rozhodnutí žít šťastně. Ne vždy jde samozřejmě vše podle mých představ a plánů. Něco změnit mohu a když to změnit nemohu, mohu alespoň změnit přístup k tomu. Vytěžit z dané situace maximum, co se mám naučit, co pochopit a co změnit. Jisté přísloví říká: Nemáme přátele ani nepřátele - pouze učitele. A je to tak. Takže je to stále o duševním stavu. Prostě chci být šťastná, tak prostě šťastná jsem. A vůbec nezáleží jestli jsem chudák, kterej nemá kam hlavu složit nebo mi patří půl světa.

Pod toto se podepisuji!
:) Jejda, zas mi někdo mluví z hloubi duše, díky Llamrei. :)
Víc takových lidí kolem mne!!! Sem s nimi! :)
"Všechno, co funguje jen na základě strachu a co vyvolává závislost, považuji za škodlivé. Všechno, co člověka posiluje, pomáhá mu v pozitivním směru se rozvíjet a nést za sebe zodpovědnost, považuji za užitečné."
(inspirováno výrokem mně neznámého člověka)
Odpovědět
#27
Morwen, díky žes to všechno napsala i za mě, Arthur mě zcela připravil o schopnost formulovat souvislou větu. Muži, kteří chtějí nosit ženy na svých křídlech, mě spolehlivě vracejí do období militantního feminismu LOL
Odpovědět
#28
Morwen, já s Tebou též souhlasím, vše, co jsi psala. :-) Ještě ad Arthur: Mnohé varianty života jsou pro mne někdy nepochopitelné, ale snažím se jim porozumět a tolerovat je. Nejsou ani dobré, ani špatné, prostě jsou. Tak je nesuďme a užívejme si pestrosti žití. :-)
Odpovědět
#29
(22. 11. 2011, 20:19:08)AlineDaryen Napsal(a): Muži, kteří chtějí nosit ženy na svých křídlech, mě spolehlivě vracejí do období militantního feminismu LOL

A to já se zase nechám někdy docela ráda nosit....:) Asi vím, jak to Arthur myslel, takže jej nebudu kamenovat :LOL:, každopádně, ten feminismus (militantní) byl reakcí a logickým důsledkem chování mužů k ženám, tomu zavdali pánové sami, když na ženy nenahlíželi jako na rovnocenné bytosti, sice v něčem jiné, než jsou oni sami....opravdu, každé pohlaví má poněkud jiné předpoklady k tomu či onomu, ženy bývají lepší v tom, muži zase v jiném...ale to přece ještě není důvod k tomu, aby jedno pohlaví podceňovalo to druhé....nebo se snad má cenu hádat, která strana je lepší, zda levá či pravá....zajisté, že ne. Obě strany tu mají své zastoupení a je to tak dobře. Já tedy přiznám, že mužského potřebuji, zašroubovat žárovku, vyměnit kolo u auta, nosit těžkou tašku atd. nezvládám, na druhou stranu nevidím nic ponižujícího na tom, když mu "na oplátku" připravím třeba dobrou večeři...., ale jsem ráda, že je již dávno pryč ta extrémní doba, kdy slušné dívky musely vyšívat dečky apod., brrr, to mne fakt nebaví a studovat se neslušelo, protože prý by to jejich mozek nezvládl, to náročné studium, i to byl názor mužů ve své době!!!!, prostě jsem ráda, že už je tu ta možnost volby....a ty zatracované feministky této možnosti zatraceně přispěly, díky jim! :)
Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají. (Johann Wolfgang Goethe)
Láska je něco prostého, a proto nikdo z nás nebude moci říci, že to nevěděl.(Iveta Hudáková)
[Obrázek: Leknin.jpg]
Odpovědět
#30
Reagovat na můj příspěvek militatním feminismem je naprosto zcestné. Je něco jiného rovnoprávnost pohlaví a něco jiného je být nebo se dožadovat být mužatkou! Bohužel feministky více než o rovnoprávnosti touží po mužatství a to promítají i do vztahu. Úvaha je ta, kterou nakousla Nela: "...samozřejmě, že se do naší sexuality, jejího prožívání, promítají a ji ovlivňují i vlivy niterné - psychické i vnější - sociální aj. podmínky..." Prostě nevidím asexualitu jako příčinu, nýbrž jako následek. Ale to není jen o sexualitě, ale o celém přístupu k člověku!

Letět na společných křídlech, je jako letět s jedním zlomeným křídlem. A proto vztahy vypadají, jak vypadají. Že žena letí na mužových křídlech, tím není dáno, že je jeho služkou nabo nějak závislou Mankou...

Myslet si obecně, že žena může být muži vzorem co do schopnosti racia, je asi to samé, jakoby muž měl být ženě vzorem co do mateřských instinktů. Nevidím v tom nic povýšeneckého, neboť tím určitě neříkám, že by žena snad neuměla myslet a muž nedokázal cítit, ale určitá zdrženlivost v hodnocení sebe samých by člověku obecně slušela, možná by byli lidé i svobodnější. To samé platí v jiných příměrech o mužích.

Exupery to jednou krásně napsal, že žena by měla umět koktat (odkaz na protivnou přemoudřelost, mužatství), aby ji teprve dar naučil, směnit jej v lásku. Bez tohoto koktání bere žena mužův dar jako poctu, a to je špatně, je to služkou její marnivosti! Těžko se divit, že takto vztahy nemohou fungovat! Opravdu si nedokáži představit, že by si žena mohla muže vážit, má-li pocit, že mužova křídla neslouží pro ni, ale sama si rozevře své netopýří blány (nepochopte mne pejorativně, pouhý příměr), s nimiž bude tvořit s mužem nějakou jednotu... Od toho se odvíjí jak nepokora, tak marnivost, kámen úrazu žen...
"Hlupáci! Vykleštěná dobytčata! Vy všichni, historici, logikové, kritici i vzdělanci, vy všichni jste jako červi na mrtvole a ze života jakživi nic nepochopíte." [Antoine de Saint-Exupéry]
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex