Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.

Hodnocení tématu:
  • 2 Hlas(ů) - 4 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Můj přítel asexuál?
#1
Po tom, co jsem na internetu marně hledala odpovědi na moje otázky, jsem se dostala k tomuto fóru a doufala, že mi třeba někdo poradí. Jedná se o mého přítele.

Budou to 2 roky, co jsme spolu. (přítel 33,já 22) Ze začátku vše probíhalo normálně. On spíš 'sbalil' mě a ze začátku byl i více aktivní včetně sexu. Byl dost iniciativní a sex jsme měli skoro každý den. Ale už po 2 měsících jeho zájem o sex ustal a to naprosto. Když jsem převzala iniciativu já, tak se vymlouval nebo mě rovnou odmítl. A to trvalo další rok a půl, až do teď, s tím rozdílem, že já jsem se už dávno přestala snažit. Jenom 2x jsme měli sex a to bylo vždy po tom, co jsme měli asi na 2 týdny pauzu (měli jsme i jiné problémy) a po tom, co jsem se vrátila, tak očividně chuť na sex měl, ale jen ten jeden den a pak už zase vůbec.
Chtěla jsem pochopitelně nějaké vysvětlení, ale z přítele bylo vždycky dost těžké něco dostat. Ze začátku tvrdil, že já jsem ta, která nechce sex ( ano, moc iniciativní jsem nebyla po tom, co mě několikrát odmítl), potom říkal, že se psychicky necítí moc dobře a že je to asi tím a nakonec řekl, že prostě nemá vůbec chuť na sex a že neví, čím to je. Postupem času z něj ještě vypadlo, že to tak měl i s bývalými partnerkami ( s jednou byl 6 let, se druhou 4), tedy ze začátku sex ok, a pak už vůbec nechtěl. Tak mě napadla asexualita, jen mi k tomu nesedělo, že tedy ze začátku vztahu jevil zájem o sex a navíc taky pravidelně sleduje porno (lesby). Ale nevím, jak to přesně chodí u asexuálů, třeba mi řeknete víc. Před měsícem jsme byli u sexuologa. Ten mi řekl, že přítel to má tak, že ho ta partnerka sexuálně přitahuje nebo vzrušuje jen na začátku vztahu. Potom ji už bere jako součást sebe a proto mu sex už nic neříká. To vysvětluje třeba to porno - cizí ženy ho asi přitahují. Říkají tomu 'relativní frigidita'.
Doktor mu napsal nějaké prášky, asi na povzbuzení a potenci a řekl mi, že já mám být iniciativní a svádět ho, on nesmí říct ne, a že se třeba časem dopracujem k tomu, že tedy bude mít zájem. To se mnou teda docela zamávalo, do tý doby jsem si asi myslela, že má jen nějaký blok, který by se dal časem odstranit. No jenže, pak jsem příteli řekla, co mi řekl ten doktor a přítel řekl, že si nemyslí, že je to takhle. Že si myslí, že je to psychicky (má nějaké problémy, agorafobii nebo tak.) a že tím je způsobený ten nezájem o sex. Tady je otázka, co si přítel doopravdy myslí a co mi chce nebo nechce říct. Jak už jsem psala, jeho odpověď na skoro všechno je - nevím. Proč koukáš na porno? Proč to na začátku fungovalo a pak už ne? Proč jsi chtěl sex, když jsem se po nějaké době vrátila? - nevím, nevím, nevím....
A to je pro mě snad nejhorší, když nevím, na čem jsem.
Přítel šel pro změnu k psychiatrovi, ten mu (prý) řekl, že to všechno je způsobeno tou agorafobíí, napsal mu antidepresiva a pak bude chodit na terapie a pak se to prý zlepší. Já už ale ztrácím naději, že se to vyřeší nebo zlepší. Ale vím, že takhle žít nechci. Nejde tak ani o sex, ale a pocit, že ho nepřitahuju, že o mě nemá zájem, že se před ním projdu nahá a s ním to ani nehne, že se kouká na netu na cizí ženy a na mě se takhle nikdy nepodívá...jsem z toho už zoufalá. Jsem podrážděná, často bezdůvodně protivná, stačí, když na to všechno pomyslím a mám po náladě a ještě se divím, že to přítel nechápe. Přitom ho moc miluju a jsem si jistá, že i on mě.
Chci se tedy zeptat na váš názor. Může být přítel asexuál, i když ze začátku sex chtěl a sleduje porno? Nebo je tam opravdu nějaký psych. blok a celé to souvisí s psychikou? A co dál? Vím ,že se to těžko posuzuje, když nevíte, co si o tom myslí on, jenže to bohužel nevím ani já. Tak hledám radu alespoň tady, jsem už v koncích...
Děkuju
Odpovědět
#2
To je opravdu dost záhada. Spíš bych věřila tomu, že je zakopaný pes v psychickém stavu tvého přítele, různé druhy sociální fobie někdy bývají spíš příznaky nějakého hlubšího, skrytého problému a antidepresiva sexuálnímu apetitu taky moc nepomáhají... Ale snad neztrácej naději, tvůj přítel je zjevně ochotný svůj stav řešit, což je první krok k úspěchu, a pokud bude brát terapii vážně a nevzdá to, může to pomoct. Bohužel to může nějakou dobu trvat, často zabere měsíce, než se v terapii vůbec ten klíčový problém odhalí, natož pak než se vyřeší.

Jinak u asexuálů není zas tak výjimečné, že sledují porno, ale to počáteční období každodenního sexu mi připadá hodně netypické.

Přeju vám oběma pevné nervy a hodně sil.
Odpovědět
#3
Ahojky, mám přesně ten samý problém jako Tvůj přítel, akorát jsem holka, netrpím žádnou agorafobíí a nesleduju porno. Ale ten pokles zájmu o sex po určité době vztahu u sebe také pozoruju. I já Ti bohužel musím říct, že NEVÍM proč a nevím, jak to odstranit. V každém případě si ale myslím, že je nesmysl "léčit" to nějakými medikamenty a trápit ho návštěvami všech možných odborníků. Jak by Ti bylo, kdyby Tě tahal k sexuologovi a k psychiatrovi a nutil Tě jíst třeba léky na potlačení libida? A tahal z Tebe, proč máš chuť na sex zrovna 7x (?) týdně a ne třeba jen jednou?

Zkus se do svého přítele trochu vcítit. Zkus si představit, že bys sama neměla chuť na sex se svým partnerem. Co by Tě nažhavilo? Rýpání, nesmyslné otázky, urážení se a trucování? Návštěvy psychiatra? Pochybuju.....

Nevztahuj si to v žádném případě proti sobě. Tím spíš, když měl stejný problém i v předchozích vztazích. Tohle přece neznamená, že jsi pro něj nepřitažlivá nebo že Tě nemá rád.... Pokud to tedy už budeme brát jako nemoc (což si nemyslím), je to asi stejná logika jako myslet si, že někdo dostal rakovinu proto, že Tě nemá rád.
Odpovědět
#4
Myšička - ono to není přímo tak, že bych ho já tahala po doktorech, vlastně to navrhl on sám. Že je z toho sám nešťastný a chce to řešit a ty prášky taky chce brát sám. Já bych ho do toho nechtěla tlačit, už jen proto, že kdyby se mnou chtěl spát jen díky lékům, tak to podle mě taková výhra není... Co bys teda doporučila, když ne doktora? Říkala jsem příteli, že to nějaký lidi takhle mají a nedá se s tím nic dělat, ale sám řekl, že si myslí, že to normální není, že je to nějaká porucha nebo blok a musí se to řešit, tak já nevím...
Kdybych já neměla vůbec chuť na sex, tak by mi přišlo asi normální, že by chtěl jít partner k sexuologovi. A taky je podle mě rozdíl, mít chuť na sex jednou týdně nebo jednou měsíčně a nebo ani jednou za tři čtvrtě roku... to už v pořádku asi není.
Jak to říct, nechci se hádat, ale zkus to vzít z mého pohledu, rok a půl si mě ani nevšimne po sex. stránce. Co tedy mám dělat? Mám dělat, jako že se nic neděje? A v duchu doufat, že se to zlepší? Proto jsem to nějak řešit chtěla. A nebylo to tak, že bych mu dávala nesmyslné otázky. Jen jsem prostě potřebovala nějaké vysvětlení. A za ten rok a půl bych mohla spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát jsme o tom mluvili, takže ho snad až tak neobtěžuju.
Taky to nemyslím špatně vůči tobě, jen píšu svůj pohled.
Odpovědět
#5
Chápu... Můj názor je ale ten, že jakmile se z něčeho dělá megaproblém, skutečně to pak megaproblémem je. Přítel asi ty návštěvy odborníků myslel dobře, ale obávám se, že si tím ve skutečnosti spíš uškodil než pomohl. Abych Ti to lépe vysvětlila, zkus si představit třeba dva prvňáčky, kteří se ve škole na začátku nechytli a nejde jim psaní. První bude chodit po všech možných psycholozích a psychiatrech, bude absolvovat sérii IQ testů, testů školní zralosti, psychotestů a nevím, čeho ještě. Rodiče se na něj budou dívat stylem "ostatní děti normálně píšou a ty ne." Budou s ním denně trénovat psaní, praktikovat s ním nějaká doporučená cvičení, dávat mu antidepresiva. Případně se ještě urazí, že jim to určitě dělá naschvál, protože je nemá dostatečně rád. Druhému prvňáčkovi, když přinese v písance první pětku, rodiče řeknou něco ve smyslu "To nevadí, to se doučíš, podívej se, jak krásně oproti ostatním dětem zase zpíváš. Zazpíváme si?" Kterému z nich asi za pár let půjde to psaní lépe? A co když to nebude psaní, ale činnost, pro ke které je potřeba mít chuť, aby šla vůbec provozovat?

Kdybych věděla, co s tím dělat, asi bych teď neseděla na tomhle fóru, ale držela v náručí miminko a druhou rukou míchala manželovi večeři:-)). Ne, vážně, úplně jednoduchou univerzální radu Ti asi nedokážu dát. Ale zkusila bych vysledovat, co přesně ho vzrušuje, a pak se mu to snažila nějakým způsobem splnit i ve vašem sexu. Pokud rád sleduje porno s lesbami, napadá mě třeba pustit nějaký film laděný do erotična, přitulit se, sledovat, o nic se nepokoušet.... A pak začít něco ve smyslu "představ si, že by tu teď ta blonďatá hrdinka byla s námi." Myslím si, že ho (stejně jako mě) na tom sexu odrazuje ten pocit, že je to jeho povinnost, že "musí," jinak bude zle. Takže to zaonačit tak, aby neměl pocit, jako že musí, ale naopak, že to nejde. Např. s ním sledovat ten film, o nic se nepokoušet, jakékoli jeho případné pokusy ignorovat a jen ho nažhavovat svým povídáním. Nebo ho začít svádět někde v přírodě, kde to absolutně nečeká a kde se to absolutně nehodí. Případně, pokud jsi otrlejší, nějakou tu lesbičku přímo přizvat.....
Odpovědět
#6
Možná máš pravdu, kdo ví, co za tím vším je. Jenže ze začátku, když přestal mít chuť na sex, tak jsem to první tři měsíce neřešila vůbec. Říkala jsem si, že má třeba nějaký stres a že se to časem spraví, ale nespravilo. A mám pocit, že kdyby se nedělalo nic, tak to zůstane takhle napořád, než se rozejdem... ale kdo ví.
S tím co píšeš dál, by se to dalo zkusit. Ale chce to asi čas, hlavně pro mě. Zatím se nedokážu smířit s tím, že bych musela vymýšlet něco speciálního, abychom se mohli milovat a že to prostě nejde normálně. Ale možná se s tím časem budu muset smířit. Máme oba dost práce a teď na Vánoce jedem na 10 dnů na chatu, kde budem mít čas jen pro sebe, tak se uvidí. Zas ale nechci nic očekávat, abych pak nebyla zklamaná. Momentálně je ale pro mě těžký být jakkoliv iniciativní, mám pocit, že bych ho nutila k něčemu, o co nestojí. Mám strach se s ním líbat, aby neměl pocit, že očekávám sex... tak se uvidí..
Odpovědět
#7
Bohužel, tak už to bývá, že někteří lidé nejsou pro vztah z nějakého důvodu kompatibilní, přestože si rozumí, je jim spolu hezky a dokáží spolu vycházet. Je možné, že ani jakékoli Tvé snahy v tomto směru nebudou úspěšné. Pokud je pro Tebe tento nesoulad zásadní a pokud se nic nezmění, asi vám opravdu nezbyde nic jiného, než se rozejít. To není ničí chyba a nikdo není "ten divný."
Ale samozřejmě vám držím palce, abyste našli nějaké možnosti, jak spolu být.
Odpovědět
#8
(20. 12. 2011, 20:03:54)averys Napsal(a): Mám strach se s ním líbat, aby neměl pocit, že očekávám sex... tak se uvidí..

Myslím, že mnoho lidí tady by Ti řeklo, že sexuální nezájem o partnera vůbec neznamená nezájem o něj jako takový. Jako bys vymazala jednu stránku své osobnosti - ty další tím zůstávají nedotčeny. Zkus mu třeba navrhnout alespoň mazlení, a jiné neinvazivní techniky;), jak na to bude reagovat, třeba najdete nějaký kompromis.
Odpovědět
#9
Ahoj averys,
z toho, co jsem se tu kolem Tvého problému dozvěděla to na mne působí tak, že si myslím, že problémy Tvého partnera pocházejí z jeho psychických problémů a ty by měl, podle mého názoru, řešit v první řadě. Je velmi pravděpodobné, že sexuální problémy mohou být důsledkem. Domnívám se, že ani odborník nedá zcela jednoznačný návod, jestli souběžně s tím hned řešit i sexuální oblast, či raději řešit jedno po druhém... těžko říct...
V každém případě je to běh na velmi dlouhou trať s nejistými výsledky (agorafobie není sranda, a dovede život slušně komplikovat, jako ostatně jakákoli fobie :-( ), protože jak to dopadne záleží hlavně na Tvém příteli. Nejen samotný problém, ale i léky určitě zasahují nejen sexuální oblast jeho života. A hlavně by se léky měly stát jen dočasnou "berličkou", kterou je potřeba nahradit následnou prací na sobě. Protože to většina z nás neumí, je dobré provádět to pod vedením odborníka (ke kterému máme důvěru), nebo se nechat vést aspoň na počátku, než okoukáme, co a jak...
Stále mě totiž zaráží odlišný přístup k obdobným situacím....Když si zlomíme nohu, je nám jasné, že potřebujeme ošetření, a protože to většina z nás neumí, tak vyhledáme lékaře, (to nevylučuje, že někdo je schopen ošetřit se sám ;) ). Ale problémy duše se pořád snažíme řešit svépomocí, i když o tom víme úplně stejné houby jako o ošetření zlomeniny (v lepším případě trochu teorie).
Podobně se mi jeví situace, když už je zlomená noha ošetřená, všichni víme, že za nějaký čas musíme odložit sádru (jinou fixaci) i berličky a začít rehabilitovat bez "pomůcek". Jedná-li se o léky, které mají pomoci zvládnout akutní situaci u psychického "úrazu", čekáme, že pouze jejich užívání (či jedna návštěva odborníka) už problém odstranily a žádnou "rehabilitaci" neřešíme a, obrazně řečeno, pořád chodíme s tou sádrou na noze a divíme se, že to jde tak divně a že máme třeba i nějaké další problémy...
Jak v případě zlomené nohy, tak i v případě "zlomené" duše je úspěch na navrácení do původního (nebo aspoň obstojného) stavu podmíněn tím, jak se o svoji regeneraci dokáže postarat hlavně dotyčná osoba. Je samozřejmě skvělé, když s tím někdo dokáže pomoct (přátelé, partneři, rodina), ale hlavní práci musí odvést on sám.
Tedy je na Tobě docela důležité rozhodnutí, jestli svému příteli chceš a máš sílu stát po boku v takové nezáviděníhodné situaci, protože narozdíl od zlomené nohy se řešení psychických problémů může protáhnout na roky. :-(

Pro myšičku:
Jak popisuješ to s těmi prvňáčky je naprosto přesné. :)
Rodiče chodili do školy, tak si myslí, že jsou odbornínici na "léčbu učení psaní" :-( a ještě přimějou "lékaře", aby jim dítko řádně a preventivně "zasádroval", aby bylo vidět, jak se o ně dobře starají... :-( a diví se, že "s tou sádrou mu to jde tak špatně, kdy chtějí, aby okamžitě běhalo"... :-(
Na druhou stranu, když se budeme tvářit, že žádný problém není, tak sám od sebe nezmizí...
"Všechno, co funguje jen na základě strachu a co vyvolává závislost, považuji za škodlivé. Všechno, co člověka posiluje, pomáhá mu v pozitivním směru se rozvíjet a nést za sebe zodpovědnost, považuji za užitečné."
(inspirováno výrokem mně neznámého člověka)
Odpovědět
#10
Ahoj,
mam pro tebe dobrou a spatnou zpravu. Ta dobra je, ze jsem na tom skoro stejne jako Tvuj pritel, takze Ti muzu rict, jak to citim ja ze sve strany. Ta spatna zprava je, ze ani ja jsem zatim nenasel reseni... :-(

Takze. Jsem na to vicemene stejne, akorat u me to "dobre" obdobi trva tak cca pul roku a pri tom zbyvajicim obdobi jsem schopen (a ochoten) parkrat do mesice sex zvladnout. Jina vec je, ze to je stejne pro beznou sexualni slecnu malo, ale to je fuk...

Cim to je, to nevim. Ja si to vykladam tak, ze muj normalni stav je ten, ze o sex moc nejevim zajem, ale sem tam OK. Zatimco tech prvnich X mesicu je nenormalni stav (pro me), kdy jsem nejvic zamilovan, poblouznen hormonama a ty me bicuji k nevidanemu sexualnimu apetitu. :) U Tveho pritele je to asi o kus horsi, kdy dobre obdobi trva kratsi dobu a v normalnim obdobi sex vubec nepotrebuje. :-( Nicmene never, ze je mu to jedno. Nejspis je to tak, ze se tim sam trapi a nechape, proc proste nema chut na sex. To i ukazuje, proc sel k psychiatrovi. Rozhodne si to neber osobne, ten problem je v nem, rozhodne to neni tim, ze by ses mu nelibila nebo tak neco. Vim, ze je to tezke, pro zeny asi obzvlast, ale zkus to vzit ciste rozumove.

Otazka je, jak mu pomoci. Podle me nejaka "nasilna" cesta k nicemu nepovede (vlastni zkusenost). To, ze uz bere antidepresiva je pouze spatne, protoze ty maji mimo jine negativni vliv na libido i sex. funkcnost, takze tim se to podle me jen zhorsi.... Nevim, zda by pomohlo nejake pojidani hormonu na zvyseni libida, ale to jsem nikdy nezkousel.

Takze, jak je to u me. Nejhorsi bylo, kdyz treba pritelkyne sla brzo do postele a cekala, ze pujdu za ni. Takove to nevyrcene "cekam na tebe". Ja jsem vzdycky radeji cumel na sebepitomnejsi film. Samozrejme, ze druhy den jsem to dostal sezrat.... Ale pro me bylo lepsi se vymlouvat, ze jsem chtel dokoukat ten "desne zajimavy" film, nez ji rikat, ze nemam chut na sex. Tudiz tohle nedoporucuju. Mel by vedet, ze si muze jit s Tebou lehnout do postele, aniz by musel plnit povinnosti. Dalsi vec. Kdyz uz se treba k necemu odhodla a pak to nedotahne, tak ber, co bylo a netlac ho dal. U me to bylo tak, ze jsem se treba pritulil a dal jsem ji pusu na dobrou noc. Jenze jakmile jsme se zacali libat, tak ona ozila a uz chtela sex. Dusledek - pak uz jsem se radsi ani netulil, abych nezadal sebemensi naznak k tomu, ze by snad neco mohlo byt. Vim, ze je to krute, je to neco jako predehra bez hry, ale myslim, ze opet plati lepsi neco nez nic. Na me relativne fungovalo, kdyz se na me pritelkyne obcas "vrhla" a sfoukli jsme to rychle. Vim, ze to zejmena pro zeny neni nic moc, ale ja jsem to bral tak, ze chvilku se to da prezit a kdyz to nezabere vic jak par minut. Samozrejme, ze pro ni to bylo asi tezky, ze si moc neuzila. Cely problem je, ze to plati u me a u Tveho pritele to muze byt jinak. Meli byste si o tom co nejotevreneji promluvit.

Jinak souhlas s Mysickou, ze nejhorsi je ta povinnost. Parkrat jsem se k sexu nechal dotlacit a pak to dopadlo tragicky, kdyz jsem pri tom myslel treba na to, co musim udelat zitra v praci atd. Nemusim moc zduraznovat, ze u zen tohle mozna pri sexu teoreticky jde, ale u chlapu je to vazne prusvih.....

Kdyz to shrnu, tak netlac na pilu, musis mit strasnou trpelivost a nikde nemas jistotu, ze to k necemu povede. U Tveho pritele to dokonce vypada, ze kdyz ho nechas byt, tak on sex nebude chtit vubec a budete uplne bez sexu. U me byla aspon vyhoda, ze jsem treba 2x do mesice mel chut. Popravde, dost Te obdivuju, ze jsi to uz rok a pul vydrzela. Pro bezneho sexuala to musi byt hrozne tezke. Nechci malovat certa na zed, ale rozmysli si, zda jsi ochotna tohle dlouhodobe vydrzet. Pokud si odpovis, ze ne, tak to neprotahuj. U nas to taky dopadlo, jak muselo. Muze se stat zazrak, ze se treba zmeni, ale moc bych na to nesazel.

Takze tak. Koukam jsem se nejak rozepsal. Pokud by Te jeste neco konkretne zajimalo, tak se ptej.
Odpovědět


Pravděpodobně související témata...
Téma Autor Odpovědi Shlédnutí Poslední příspěvek
  Můj příběh...je čas na "coming out?" James -diskusni-forum-Parker 36 3686 02. 03. 2021, 21:19:49
Poslední příspěvek: ad-diskusni-forum-evr
  Můj příběh? Pyrok-diskusni-forum-inetik 11 5371 02. 03. 2021, 20:48:04
Poslední příspěvek: Mar-diskusni-forum-gret
  Můj příběh Ilm-diskusni-forum-atar 34 11493 06. 02. 2021, 19:05:02
Poslední příspěvek: ad-diskusni-forum-evr
  Můj příběh Arch-diskusni-forum-ippus 3 2225 23. 09. 2020, 03:27:01
Poslední příspěvek: v-diskusni-forum-ye
  Můj příběh Sim-diskusni-forum-eon 2 1834 23. 06. 2020, 14:11:19
Poslední příspěvek: catgir-diskusni-forum-lsilvia

Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex