Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.

Hodnocení tématu:
  • 0 Hlas(ů) - 0 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Hledám se...
#1
Star 
Ahoj,

jsem tu nová a přivedlo mě sem uvažování o vlastní sexualitě a postojům k partnerským vztahům a tak.
Už nějakou dobu odpovídám na otázky typu zda někoho hledám trochu vyhýbavou, ale pravdivou větou: "Hledám se." Je mi 26 a žádný milostný vztah jsem s nikým nikdy neměla. Byť jsem se několikrát pokoušela, ale spíše protože ostatní taky s někým chodili a mně bylo prostě líto, že o něco přicházím a že nemám nikoho, s nímž bych byla stoprocentně sama sebou. Vždycky jsem hledala někoho "kompatibilního" na mentální úrovni, fyzická přitažlivost sice hrála nějakou mini-roli, ale nikdy to nebylo to první, co by mě zajímalo. Spíše jsem se přes názory, myšlenky, koníčky a inteligenci toho druhého dostala k jakémusi přijetí jeho fyzické podoby za přitažlivou. Nikdy jsem třeba nechápala, proč ostatní holky řeší, kdo má jak hezký zadek nebo oči. Prostě tělo, každý nějaké má a nějak s ním nakládá. Pokud mě už někdo vzhledem zaujal, začala jsem opět přemýšlet o mentální kompatibilitě, opět se tedy do popředí zájmu dostalo něco jiného než fyzická přitažlivost.
Navíc musím říct, že spíše hodnotím jako estetická stvoření ženy než muže. Skoro bych řekla, že muži, kteří mají typické mužské znaky, se mi protiví (nechci nikoho urazit, ale vousy jsou fuj). Nemůžu ale říct, že jsem orientovaná na ženy, protože k nim mám prostě neutrální vztah, beru je jako kamarádky. Z mužů mám spíše strach či obavy, že si s nimi nebudu mít co říct, a že jsem vůči nim příliš křehká a zranitelná. Spíše se ráda podívám na hezky nalíčeného androgyna, jak já říkám holkokluka. Ale co přesně se mi líbí, to snad nedokážu říct, asi hlavně ten holčičí vzhled a make-up.
Dlouho jsem koketovala s myšlenkou, že jsem možná bisexuálka, ale asi ne. Ale nikdy jsem se necítila být přitahována muži či ženami. Až před rokem jsem objevila zmínku o asexuální orientaci (mueh, v sexuální výchově nám toto spektrum zatajili, zřejmě protože by to musela být 'asexuální výchova' LOL ). Říkala jsem si, že to je mi asi blíž.
Co se týče partnerského vztahu, tak samozřejmě, že pod tlakem okolí jsem mívala pocit, že mi něco a někdo chybí do úplnosti a naplněnosti života. Protože v 26 letech není normální být single, že jo. Ale čím více partnerských a manželských vztahů jsem pozorovala, tím více jsem přesvědčená, že to nepotřebuji a nechci. Necítím touhu po sexu, ani po dětech, které jsem si sice jako teenagerka představovala. Zbytek mi nabízí přátelství, problém je, že současní přátelé mají pro mě čím dál méně času. Proč? Protože mají partnery, děti, budují vztahy, které jsou pro mě nepochopitelné. Děti mít nechci a ani nemůžu mít kvůli genetickému onemocnění, které mě upoutalo na vozík a navíc by se přenášelo na všechny potomky.
Takže se prostě hledám a myslím, že zatím tady mám největší šanci se najít. Tak co, myslíte, že k vám patřím a pomůže mi někdo s hledáním toho, kdo jsem? :-)

P.s. omlouvám se za sloh, to jsem celá já :-D
Odpovědět
#2
Tohle by mohla být tzv. sapiosexualita (už jsem se tu o ní zmiňoval, více viz třeba tento článek), krátce řečeno jde o druh asexuality, kde tělesná podoba je podružná a to hlavní je mysl, resp. ona zmíněná "mentální kompatibilita", nebo řečeno jinak, "souznění myslí".

PS: Je zajímavé, že androgynní vzhled jako optimální podoba asexuální bytosti je pravděpodobnně poměrně univerzální, stačí si vzpomenou, jak (nejen) středověcí umělci zpodobňovali anděly ...

PPS: Zatajování asexuality? No, možná, že o ní jenom nevědí, přitom sexuální výchovu považuju za nejlepší možnou příležitost, kdy se vzmínit o tom, že něco jako asexualita existuje (a stačí jen ta zmínka, dnešní generace si zbytek už dohledá sama). Na druhou stranu, osobně jsem sexuální výchovu nikdy neměl, ta se zavedla až několik let (a raději nebudu zjišťovat kolik přesně :-) ) po té, co jsem opustil základní školu, takže moje představy o stylu výuky mohou být poněkud zkreslené.
Odpovědět
#3
Ahoj :)
Myslím, že tu jsi jistě na správném místě. Věřím, že tato stránka má velký potenciál, bohužel obrovská pasivita lidí a téměř nemožné vyhledávání ostatních, kteří nepíší příspěvky ať už do diskuzí či do seznamky, je velkou brzdou jejího rozmachu.
Jak tu už psal Magramal, tak si myslím, že se alespoň trochu blížíš sapiosexualitě.
Sám sebe považuji za jakýsi mix asexuála, homosexuála a zejména sapiosexuála... zkrátka jsem kluk, který tíhne k ostatním klukům, se kterými nemá potřebu navazovat intimní vztah, přičemž dá velký důraz na inteligenci, přemýšlení, styl vyjadřování a všeobecný přehled :)
Lidem sice o své (ne)orientaci na potkání nevyprávím, ale když už na to přijde řeč, tak se za ni vůbec nestydím. Někteří pochopí a někteří ne. Už jsem se setkal i s tím, že někteří nevěřili, že asexualita vůbec existuje, sapiosexualitu zas někteří měli za přehnaný nárok a sobeckost, nejdůležitější je si stát za svým a být v kontaktu s podobnými lidmi :)
Vítám tě tedy tady mezi námi a věřím, že s trpělivostí a snahou tu jistě navážeš nová přátelství a časem třeba i nějaký ten vztah, hlavně zůstávat aktivní a nevzdávat to! :)
Odpovědět
#4
Děkuji za rozšíření slovní zásoby o nový pojem, který se mi také jeví jako výstižnější pro mou osobu. Přesně jak píšou v článku, jsem se v seznamkových inzerátech i následné komunikaci zaměřovala, kromě sdělovaných informací, na pravopis a výskyt stupidních a banálních chyb, např. za "akorád" nebo "je my 30 let" bych popravovala jako srdcová královna. Důležitý je pro mě i vztah druhého k matematice, jakmile je vnímána jako "blbý a nedůležitý předmět", pak většinou není moc co dál řešit.
Takže minimálně nějaké rysy mám a mám radost z toho, že nejsem jediná taková na světě. Všem vždy přišlo divné, že 'kritizuju' něčí písemný projev a nesprávná práce s jazykem je pro mě problém. Jistěže každý občas uklepne nějakou tu chybu, jsme lidi a navíc dotykové klávesnice bezchybnosti příliš nepřejí.

Ad PPS: S tím zatajováním to byla legrace :-) Nepředpokládám, že by měl náš profesor něco proti asexualitě. Abych se ještě vyjádřila k úrovni sexuální výchovy, tak na osmiletém gymnáziu mě potkala až v septimě v jedné hodině praktik z biologie a v jedné hodině běžné biologie, kdy se v podstatě vše odvíjelo od HIV a toho, že vyučující nebyl ze studu schopen vyslovit přídavné jméno 'orální'. :D

Ještě jednou díky za reakci a poučení.

(12. 05. 2017, 02:22:19)Magramal Napsal(a): Tohle by mohla být tzv. sapiosexualita (už jsem se tu o ní zmiňoval, více viz třeba tento článek), krátce řečeno jde o druh asexuality, kde tělesná podoba je podružná a to hlavní je mysl, resp. ona zmíněná "mentální kompatibilita", nebo řečeno jinak, "souznění myslí".

PS: Je zajímavé, že androgynní vzhled jako optimální podoba asexuální bytosti je pravděpodobnně poměrně univerzální, stačí si vzpomenou, jak (nejen) středověcí umělci zpodobňovali anděly ...

PPS: Zatajování asexuality? No, možná, že o ní jenom nevědí, přitom sexuální výchovu považuju za nejlepší možnou příležitost, kdy se vzmínit o tom, že něco jako asexualita existuje (a stačí jen ta zmínka, dnešní generace si zbytek už dohledá sama). Na druhou stranu, osobně jsem sexuální výchovu nikdy neměl, ta se zavedla až několik let (a raději nebudu zjišťovat kolik přesně :-) ) po té, co jsem opustil základní školu, takže moje představy o stylu výuky mohou být poněkud zkreslené.

Děkuji za uvítání i názor. Jak jsem psala výše také to vidím na sapiosexualitu. Taky nemám v úmyslu se veřejně exponovat či snad dokonce přiznávat a nechávat se škatulkovat těmi, jež ničemu nerozumí, ale mají potřebu kázat proti všemu 'mimo normu'. Zásluhou vozíku se odlišuji už tak a být "divně nenormální" by mohlo být pro mé okolí přes čáru. Navíc není, kam spěchat.
Trpělivost i snahu mám, tak věřím, že tu najdu nové příjemné lidi, s nimiž si budu mít co říct. :-)

(12. 05. 2017, 17:01:32)NTLL Napsal(a): Ahoj :)
Myslím, že tu jsi jistě na správném místě. Věřím, že tato stránka má velký potenciál, bohužel obrovská pasivita lidí a téměř nemožné vyhledávání ostatních, kteří nepíší příspěvky ať už do diskuzí či do seznamky, je velkou brzdou jejího rozmachu.
Jak tu už psal Magramal, tak si myslím, že se alespoň trochu blížíš sapiosexualitě.
Sám sebe považuji za jakýsi mix asexuála, homosexuála a zejména sapiosexuála... zkrátka jsem kluk, který tíhne k ostatním klukům, se kterými nemá potřebu navazovat intimní vztah, přičemž dá velký důraz na inteligenci, přemýšlení, styl vyjadřování a všeobecný přehled :)
Lidem sice o své (ne)orientaci na potkání nevyprávím, ale když už na to přijde řeč, tak se za ni vůbec nestydím. Někteří pochopí a někteří ne. Už jsem se setkal i s tím, že někteří nevěřili, že asexualita vůbec existuje, sapiosexualitu zas někteří měli za přehnaný nárok a sobeckost, nejdůležitější je si stát za svým a být v kontaktu s podobnými lidmi :)
Vítám tě tedy tady mezi námi a věřím, že s trpělivostí a snahou tu jistě navážeš nová přátelství a časem třeba i nějaký ten vztah, hlavně zůstávat aktivní a nevzdávat to! :)
Opravdový přítel je někdo, kdo ti dovolí mít úplnou svobodu být sám sebou.
Odpovědět
#5
(12. 05. 2017, 20:58:40)Judita Napsal(a): Děkuji za rozšíření slovní zásoby o nový pojem, který se mi také jeví jako výstižnější pro mou osobu. Přesně jak píšou v článku, jsem se v seznamkových inzerátech i následné komunikaci zaměřovala, kromě sdělovaných informací, na pravopis a výskyt stupidních a banálních chyb, např. za "akorád" nebo "je my 30 let" bych popravovala jako srdcová královna. Důležitý je pro mě i vztah druhého k matematice, jakmile je vnímána jako "blbý a nedůležitý předmět", pak většinou není moc co dál řešit.
Takže minimálně nějaké rysy mám a mám radost z toho, že nejsem jediná taková na světě. Všem vždy přišlo divné, že 'kritizuju' něčí písemný projev a nesprávná práce s jazykem je pro mě problém. Jistěže každý občas uklepne nějakou tu chybu, jsme lidi a navíc dotykové klávesnice bezchybnosti příliš nepřejí.

Tak tohle mi mluví doslova z duše! Ač mnohdy také vyplodím spoustu skvostů a moje čeština má k dokonalosti daleko, tak písemný projev má pro mě obrovský význam při seznamování. Často z něho odvozuji, jaký podle mě bude píšící v realitě a pletu se jen ve výjimečných případech. Aby toho nebylo málo, tak velice rád sleduji i proud myšlenek a celkový styl vyjadřování Vysmátý
Zvláštní na tom všem je, že to nevyžaduji od lidí, kteří se již dostali do mé "komfortní zóny" a známe se alespoň trochu blíž Nechápavě zírající
Odpovědět
#6
(13. 05. 2017, 13:08:28)Sunny Napsal(a): Promiň, ale nemyslím si, že tím, že se tu člověk zaregistruje, ho to váže k povinnosti diskutovat s lidmi nebo chodit na asexuální srazy. Mně třeba stačí pocit, že jsem "mezi svými". :) Nemám potřebu patřit do nějakého sdružení či spolku. To by bylo trochu sektářské, nemyslíš?
A lidi, kteří nepíší příspěvky a navštěvují tuto stránku, tak jsou přece v kartě nahoře Seznam uživatelů - je tu celý seznam, kdo tu byl naposledy a hned vedle je Mapa uživatelů, kde si člověk může vyhledávat lidi podle bydliště. Takže pokud někdo někomu padne do oka, podle toho, co má uvedeno ve svém profilu, tak ho může kontaktovat i soukromě, ve formě zprávy. Každý není extrovert a nevyhledává společnost.

Ahoj, není se za co omouvat! Překvapuje mě, že se ti jevím jako extrovert, což bohužel opravdu nejsemLOL
Každopádně jsem to nemyslel nijak zle a je mi líto, zda-li to tak vyznělo. Pouze jsem chtěl naznačit, že opravdu aktivních je tu jen zanedbatelné množství uživatelů, což je podle mě velká škoda.
Vzájemná komunikace je třeba :)

P.s. Děkuji za radu s mapou uživatelů, pamatuji ji nefunkční, proto mě ani nenapadlo ji znovu zkusit :)
Odpovědět
#7
(13. 05. 2017, 13:08:28)Sunny Napsal(a):
(12. 05. 2017, 00:07:52)Judita Napsal(a): Protože v 26 letech není normální být single, že jo.

Proč by to nebylo normální? Každý si má přece zařídit život podle sebe, nikdo ho za mě nemůže odžít.

To bylo myšleno sarkasticky :D Ale i tak mám pocit, že pro spoustu lidí je nepochopitelné, že v nejlepším věku je někdo sám. Onehdy se mě jeden příbuzný zeptal, co dělám ve volném čase, když "nemám chlapa". Jako kdyby byly intimnosti všechno, co lze ve volném čase provozovat... Některým lidem to prostě nevysvětlím ani se o to nebudu snažit.

(13. 05. 2017, 13:08:28)Sunny Napsal(a): Mně třeba stačí pocit, že jsem "mezi svými". :) Nemám potřebu patřit do nějakého sdružení či spolku.

Organizované sdružování nebrat! :-) A hlavně ať se po mně nechce týmová práce.
Opravdový přítel je někdo, kdo ti dovolí mít úplnou svobodu být sám sebou.
Odpovědět
#8
Zdravím, Judito!


Též tu vítám dalšího nováčka. Na úvod, sloh je něco, za co by ses neměla omlouvat, naopak si většinou v dnešní době vyžaduje pochvalu mezi tím vším, s čím se člověk dnes setkává. Ale mimochodem, tvůj úvodní příspěvek osobně nevnímám jako nějaký speciální "sloh" nebo něco takového, přišlo mi to naprosto normální a tak by to mělo být! :-) Osobně si také na slohu docela zakládám a všichni lidé, kteří se o něj nějakým způsobem zajímají, jsou u mě vítaní :-).

Je také fajn opět slyšet, třebaže je jasné, že na tomto fóru je takových lidí hodně, že ti záleží zejména na mentální úrovni ostatních více než na jejich zevnějšku. Osobně se v tomto ohledu považuji za obzvlášť velkého "tragéda" (doufám, že tento hovorovější výraz žádného zdejšího "slohistu" neurazí), protože jsem si navykl si lidí kolem sebe téměř nevšímat. Na rozdíl od mé kolegyně, která má snad oči všude. Jdeme třeba společně na oběd a ona říká: "Ta pani, co kolem nás prošla, má pěkně křivý nohy." Já si říkám, cože, kolem nás někdo prošel? :-) Na zevnějšku fakt nezáleží. Hlavně všichni postupně stárneme a s naším zevnějškem to jde akorát jen z kopce. S mentální úrovní spíše naopak a to je na tom to krásné.

A ty se tedy hledáš, čili hledáš, kdo jsi? Či hledáš své vlastní já? To tedy vítej v klubu! :-) Také se v podstatě hledám, ale teď mě napadá otázka, jak člověk pozná, že se našel? Třeba jsem se už našel, jenom o tom nevím :-). S hledáním ti klidně rád pomohu, bude-li to nějak v mých silách. Mimochodem, zaujala mě tvá formulace "tady mám největší šanci se najít." Myšlenka najít se, respektive možnost najít se na určitém konkrétním místě... hmmm... Moc dobře si umím představit pojem "ztratit se na určitém místě," ale najít se... možná, že se nakonec najdeš právě tam, kde to budeš nejméně čekat, vždyť s něčím obdobným máme zkušenosti snad všichni, v duchu "tady bych to fakt nehledal..."
A pokud se takzvaně potřebuješ "zaškatulkovat do společnosti," tak já osobně jsem to vyřešil více méně tak, že jsem si vytvořil svou vlastní osobní škatulku. Jsem škatulka sama pro sebe :-). Neznamená to ale, že by se nikdo do ní nemohl přidat :-).

P. S.: Líbí se mi tvoje definice opravdového přítele, ten tvůj takzvaný podpis. ano, tak by to mělo být, člověk je jinak znechucen tím, jak si představují lidé přátele na různých seznamkách... Avšak! Po dalším zvážení a z osobní zkušenosti, mnoho lidí kolem mne mi dovolí a rozhodně mi nezakazují být sám sebou (vlastně se jich na to neptám, ale kdo mlčí, nejspíš souhlasí), přesto toto samo o sobě neznamená, že jsou mými přáteli, natožpak opravdovými. Je to takzvaná podmínka nutná, avšak nikoli dostačující. Ale řekneme-li, že opravdový přítel je spřízněná duše, která ti kdykoliv, kdy může, pomůže a nijak tě neomezuje ani po tobě nic nevyžaduje na oplátku zpět, pak ano, to už opravdový přítel jistě bude :-).
Odpovědět
#9
(20. 05. 2017, 22:31:52)d-kun Napsal(a): Ale řekneme-li, že opravdový přítel je spřízněná duše, která ti kdykoliv, kdy může, pomůže a nijak tě neomezuje ani po tobě nic nevyžaduje na oplátku zpět, pak ano, to už opravdový přítel jistě bude :-).

Velmi hezká definice.
Nicméně ze svého úhlu pohledu bych dodala, že pokud by se jednalo o přítele, kterého si například vážím pro jeho schopnost rozumného úsudku, pak bych i snesla, aby mi za určitých okolností něco vytknul. Jinými slovy: netrvala bych na oné svobodě být sám sebou naprosto vždy a za všech okolností.
Taková podmínka uplatňovaná ve vztahu vede totiž někdy do slepé uličky tabuizovaných témat, o kterých se nesmí mluvit, abychom se toho druhého nedotkli. Výsledek je, že lidé se spolu nakonec neodvažují komunikovat jinak, než jen o těch nejvšednějších a nejbezvýznamnějších věcech, a tím se postupně odcizují.
Skutečným přátelům bych věřila, že to, co o mě říkají, myslí v dobrém a pro mé dobro. A koneckonců, nijak to nesnižuje mou svobodu jejich třeba i odlišný názor buď přijmout, nebo zdvořile odmítnout ;) .
"Všechny zdi, o které si rozbíjím hlavu, jsou v mé hlavě."
  zenové rčení
Odpovědět
#10
(21. 05. 2017, 22:24:11)raindragon Napsal(a):
(20. 05. 2017, 22:31:52)d-kun Napsal(a): Ale řekneme-li, že opravdový přítel je spřízněná duše, která ti kdykoliv, kdy může, pomůže a nijak tě neomezuje ani po tobě nic nevyžaduje na oplátku zpět, pak ano, to už opravdový přítel jistě bude :-).

Velmi hezká definice.
Nicméně ze svého úhlu pohledu bych dodala, že pokud by se jednalo o přítele, kterého si například vážím pro jeho schopnost rozumného úsudku, pak bych i snesla, aby mi za určitých okolností něco vytknul. Jinými slovy: netrvala bych na oné svobodě být sám sebou naprosto vždy a za všech okolností.
Taková podmínka uplatňovaná ve vztahu vede totiž někdy do slepé uličky tabuizovaných témat, o kterých se nesmí mluvit, abychom se toho druhého nedotkli. Výsledek je, že lidé se spolu nakonec neodvažují komunikovat jinak, než jen o těch nejvšednějších a nejbezvýznamnějších věcech, a tím se postupně odcizují.
Skutečným přátelům bych věřila, že to, co o mě říkají, myslí v dobrém a pro mé dobro. A koneckonců, nijak to nesnižuje mou svobodu jejich třeba i odlišný názor buď přijmout, nebo zdvořile odmítnout ;) .

On může být mezi omezováním a výtkou dost podstatný rozdíl - zatímco omezování je "omezující" (nečekaně) v každém případě, u výtky záleží na úmyslu. Pokud se někdo nedokáže povznést nad svůj odlišný způsob uvažování a z kompulzivní potřeby tě slovně odsoudit mu div nepraská žíla na čele, jako pokus o omezování se to brát může (vzít to tak ale nemusíš, v tom je taky krása). Výtka ale taky může být míněna dobře, jako jakýsi "feedback", který má vytýkané straně poskytnout něco, co ze zákrytu své vlastní perspektivy nemusí vidět - ne proto, že chce jeden druhého omezovat, ale proto, že mu chce pomoct (ať už s čímkoli, z elitářsky-pretentious důvodů tomu říkejme třeba "osobní rozvoj"). Člověk, který někomu něco vytýká, většinou pozná, o jaký druh výtky jde (stačí se zamyslet nad tím, jestli má potřebu ji druhému sdělit, nebo by se tomu nejraději vyhnul), problém ale může nastat i na druhé straně, která často vezme i dobře míněnou výtku jako útok (což nemusí být vždy její vina, člověk se těchto věcí musí často "přejíst", aby je, vzhledem ke své výchově a tomu, čím si prošel (neprošel), dokázal brát jinak). Sám to beru tak, že pokud má někdo potřebu mi něco vytknout, protože se nedokáže smířit s tím, jaký jsem, ale nevytkne mi nic z obav, že bych mohl být příliš zdrcen, není přátelství "opravdové" (ať už ten pojem znamená cokoliv), protože mezi námi existuje komunikační bariéra (tohle je ale v případě lidí, kteří mají potřebu ostatní soudit, trochu složitější - pokud mě soudí a je dostatečně otevřený a upřímný, aby mi to řekl, vím, že mě nemůže plně přijmout a přátelství tak nemůže být "opravdové", pokud mi to ale říct nedokáže, je to často tím, že i když mě soudí, bojí se toho, že by mi ublížil (i když i to může být z jiných důvodů než přátelských) a je tak jakýmsi přítelem i přesto, že sám bych ho nenazval přítelem "opravdovým").
Pokud někdo špatně přijímá i dobře míněnou výtku, aniž by druhé straně dokázal říct, že mu dělá problém podobné věci přijmout (přeci jen by bylo dost omezené (i když omezený jsem, takže až tak bych se za ten předpoklad netrestal) předpokládat, že každý je na tyhle věci stejně netečný magor jako já :D), vidím v tom komunikační bariéru podobně, jako v případě poskytování "omezujících" výtek.
Opravdové přátelství (a cokoli, co "opravdové přátelství" zahrnuje) je pro mě něco, kde komunikační bariéry neexistují, nebo něco, kde komunikační bariéry existují, ale obě strany se snaží přijít na to, jak je odbourat nebo obejít.

Ale co, až tady bude Gaia ((když už ty možnosti internetu z čistě lidských důvodů nebyly naplněny) Asimov - Foundation, pokud tedy raději nezvolíme cestu zániku), bariéry zaniknou a všichni budeme žít (my nejspíš ne, tou dobou totiž budeme tak nějak na půli cesty, která k "žití" ostatních vedla) happily ever after, aniž by se tyhle věci musely řešit.

(Omlouvám se všem, kteří tenhle můj patvar dokázali bez náznaku pochopení dočíst až do konce, jsem trochu chaotik a překládat tyhle věci do jiné než myšlené podoby pro mě není snadné.)
"You are actually--if this is the way things started, if there was a big bang in the beginning-- you're not something that's a result of the big bang. You're not something that is a sort of puppet on the end of the process. You are still the process. You are the big bang, the original force of the universe, coming on as whoever you are. I see every one of you as the primordial energy of the universe coming on at me in this particular way. I know I'm that, too" - Alan Watts
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex