Ahoj všichni,
jsem moc ráda, že jsem tyto stránky objevila, našla jsem tu ve vašich příspěvcích hodně odpovědí a dílků do svého životního puzzle. Při čtení jsem cítila velkou úlevu a pocit "konečně to zapadá". Pak jsem se vyděsila, že takhle to přece nechci a nemůžu mít. A nakonec došla k tomu, že se nebudu do ničeho cpát a prostě to víc prozkoumám. Proto prosím o vaše názory, zkušenosti a případně podobnosti s mým příběhem.
Nejdříve jsem se považovala za normální heterosexuálku, s klukama jsem chodila někdy od 15 let, s prvním spala v 17. Žádný zvláštní zážitek, ani sexuální vzrušení jsem necítila, ale brala jsem to, že to je poprvé (a navíc jsem ho nemilovala). Pak jsem se ve 20 zamilovala a byli jsme spolu 5 let. Přítel byl hodně atraktivní, přitahoval mě a chtěla jsem ho získat... což se mi podařilo. Sexu jsme si užívali jen první rok (a bylo to taky zvláštní, spíš jako "fyzické cvičení", pak jsme začali žít spolu a on přestal chtít (říkal, že to je moc velká námaha, normální je mít hodně sexu jen na začátku a že to vlastně nepotřebuje). A já to postupně přijala, protože jinak mě vztah ve všem naplňoval. Teď zpětně mi dochází, že vlastně ani mně ten sex nechyběl, protože jsme se hodně objímali a mazlili a to mi rozhodně stačilo.
V dalším vtahu sex fungoval první 2 roky, kdy jsme se vídali vždy ob víkend, protože přítel byl z Anglie. Nesnášela jsem pouze orální sex (oboustranně) - s tím předchozím jsme ho nedělali, ale i to se časem poddalo a výjimečně jsem měla i orgasmus (jiným způsobem ne). Postupně můj zájem ale opadal a když jsme po 2 letech spolu začali žít, žádná touha už tam nebyla. Já to ale brala jako normální a prostě mu čas od času "podržela", a někdy jsem při tom měla i příjemné pocity. Ostatní stránky vztahu fungovaly a tak jsme se rozešli až po 8 letech a z jiných důvodů. Nikdy jsem ale sex nezačala já, že by na mě přišla nějaká chuť...
Potom jsem se šíleně zamilovala do své lesbické kolegyně v práci a začala s ní chodit. Po čase jsem přijala svou homosexuální orientaci a měla pocit, že jsem se konečně našla (jsem z malé vesnice, takže ten coming out byl náročný). Bylo to s ní něco nového, vzrušujícího, dosud nepoznaného a intenzivního... jenže opět jen asi první rok, ještě před stěhováním do společného bytu ve městě si začala stýskat, že po ní netoužím, že mě nevzrušuje a sex mě nebaví. Snažila jsem se jí to vymluvit a hledat důvody (spíše záminky), proč to zrovna nejde... zkoušely jsme různé způsoby, jak bych se mohla vzrušit, ale vedlo to jen ke konfliktům a hádkám. Ona se cítila nechtěná a neatraktivní, protože "kdybych ji chtěla, tak po ní přeci toužím a mám s ní sex", já jí nemohla vysvětlit, že ji miluji, že se mi líbí i se jí ráda dotýkám, ale když má přijít na sex, cítím tlak a pokud tam i nějaké vzrušení je, tak okamžitě opadne, ale že to není její vina. Nevadí mi uspokojovat ji, ona to ale začala později odmítat, že v tom nemůže být sama a chtěla, abych si tento svůj problém vyřešila... Taky si myslí, že mi chybí sex s mužem (já vím, že opravdu nechybí
)Teď jsme spolu 3 roky, kolem a/sexuality máme neshody pořád a já při hledání příčin narazila na tohle fórum, kde jsem se našla. Tolik mě netrápí, jestli si připnu nálepku hetero, homo nebo a, jako spíš otázka, jestli to můžeme v tom vztahu udělat tak, aby nebyla nespokojená/neuspokojená a nebyly proto hádky.
Máte někdo podobnou zkušenost s podobným procházením si různými orientacemi?
PS: Jinak sexuální vzrušení dokážu cítit (třeba 1-2x/měsíc) - spíš jako tělesné napětí, ale nemám moc tu potřebu si ho vybít s partnerem (raději sama).
Nemůžeš si uvědomit sebe sama takového, jaký jsi, dokud se neutkáš s tím, kdo nejsi.