18. 09. 2021, 08:19:05
Zvedám svou virtuální ruku a hlásím, že se ve spoustě tvých řádků rovněž náramně vidím, vítej zde, zakladatelko! 
Když už se zde rozjelo téma diagnóz, přihodím ještě anankastickou osobnost, která potřebuje mít v životě ve všem nějaký systém, pravidla, a když je něco jinak, než na co je zvyklá, tak jí to vadí a necítí se dobře. Avšak na druhou stranu zase říkám, že zaškatulkování se do nějakých tentodiagnóz nám k ničemu moc nepomůže, jakož ani nalezení příčiny proč tomu všemu tak je.
No, víceméně ostatní kolegové už zmínili vše to, co jsem chtěl říct a já opět přicházím s křížkem po funuse . Snad každý má svou nějakou bublinu, ve které je mu dobře a kde se nabíjí, každý se vyhýbá lidem, kteří jsou mu něčím nepříjemní a s kterými si nemá co říct. No v našem případě je to průměrná společnost a ten zbytek, lidé, se kterými bychom si mohli rozumět, je tak málo, že je takřka nepotkáme. Ty, co potkáme, neoslovíme a nepoznáme... A tak docházíme k závěru, že je nám nejlépe, když jsme o samotě. Zůstává otázkou, jestli je toto to správné řešení. Pokud jsme spokojeni, tak ano, pokud ne, je dobré se nad tím víc zamyslet. Zároveň chci ale říct, že je přirozené, že člověk není nikdy úplně spokojen se svou situací. Tu úplnou spokojenost dosáhne jen velmi málo lidí, což jsou výjimky a často to bývají různí duchovní mistři.
K té tvé bublině a názoru, že ti bude nejlépe někde úplně bez lidí. Je třeba si ujasnit, co všechno v té tvé bublině nezbytně potřebuješ. Opravdovou samotu? Bez rodičů, bez babičky? Přitom píšeš, jak ti bývá s babičkou dobře. Několik pár málo lidí přece jen možná budeš potřebovat. Tak bych podtrhl zejména to, co říká Sosna, že by nebylo na škodu hledat podobně smýšlející lidi, se kterými se budeš cítit v pohodě, bez přetvářky. Před ostatními netřeba se přetvařovat. Nemusíš nikde říkat, že jsi asexuál, nemáš přítele, protože všichni chlapi stojí za prd... a když už řekneš něco, co ostatní nepochopí, tak nepochopí, no a co, je to jejich problém a ty ho přece nebudeš řešit za ně? Svých máš asi dost. A co oni, oni se snaží, bojí se, že ty od nich něco nepochopíš, že oni nebudou pochopeni? Nejspíš ne. Takže tak. Vůbec se neboj, že nebudeš pochopena. Lidi se mezi sebou nechápou dosti často. Tou svou maskou si na sebe dáváš moc úkolů a vlastně řešíš problémy ostatních. Musím dělat tohle, protože oni... Máš to vskutku zapotřebí?
Jak sama píšeš, zamysli se nad tím vším. A třeba právě zde své spřízněné duše najdeš, hodně štěstí!
Jo, a zmatené to vůbec nebylo. Mělo to hlavu, patu, a dokonce i vše potřebné mezi tím.
Když už se zde rozjelo téma diagnóz, přihodím ještě anankastickou osobnost, která potřebuje mít v životě ve všem nějaký systém, pravidla, a když je něco jinak, než na co je zvyklá, tak jí to vadí a necítí se dobře. Avšak na druhou stranu zase říkám, že zaškatulkování se do nějakých tentodiagnóz nám k ničemu moc nepomůže, jakož ani nalezení příčiny proč tomu všemu tak je.
No, víceméně ostatní kolegové už zmínili vše to, co jsem chtěl říct a já opět přicházím s křížkem po funuse
. Snad každý má svou nějakou bublinu, ve které je mu dobře a kde se nabíjí, každý se vyhýbá lidem, kteří jsou mu něčím nepříjemní a s kterými si nemá co říct. No v našem případě je to průměrná společnost a ten zbytek, lidé, se kterými bychom si mohli rozumět, je tak málo, že je takřka nepotkáme. Ty, co potkáme, neoslovíme a nepoznáme... A tak docházíme k závěru, že je nám nejlépe, když jsme o samotě. Zůstává otázkou, jestli je toto to správné řešení. Pokud jsme spokojeni, tak ano, pokud ne, je dobré se nad tím víc zamyslet. Zároveň chci ale říct, že je přirozené, že člověk není nikdy úplně spokojen se svou situací. Tu úplnou spokojenost dosáhne jen velmi málo lidí, což jsou výjimky a často to bývají různí duchovní mistři.K té tvé bublině a názoru, že ti bude nejlépe někde úplně bez lidí. Je třeba si ujasnit, co všechno v té tvé bublině nezbytně potřebuješ. Opravdovou samotu? Bez rodičů, bez babičky? Přitom píšeš, jak ti bývá s babičkou dobře. Několik pár málo lidí přece jen možná budeš potřebovat. Tak bych podtrhl zejména to, co říká Sosna, že by nebylo na škodu hledat podobně smýšlející lidi, se kterými se budeš cítit v pohodě, bez přetvářky. Před ostatními netřeba se přetvařovat. Nemusíš nikde říkat, že jsi asexuál, nemáš přítele, protože všichni chlapi stojí za prd... a když už řekneš něco, co ostatní nepochopí, tak nepochopí, no a co, je to jejich problém a ty ho přece nebudeš řešit za ně? Svých máš asi dost. A co oni, oni se snaží, bojí se, že ty od nich něco nepochopíš, že oni nebudou pochopeni? Nejspíš ne. Takže tak.
Vůbec se neboj, že nebudeš pochopena. Lidi se mezi sebou nechápou dosti často. Tou svou maskou si na sebe dáváš moc úkolů a vlastně řešíš problémy ostatních. Musím dělat tohle, protože oni... Máš to vskutku zapotřebí? Jak sama píšeš, zamysli se nad tím vším. A třeba právě zde své spřízněné duše najdeš, hodně štěstí!
Jo, a zmatené to vůbec nebylo. Mělo to hlavu, patu, a dokonce i vše potřebné mezi tím.