08. 07. 2009, 11:30:30
Takže na rovinu - je mi 23 a jsem panic (i když nějaké nevelké intimní zkušenosti s holkama mám), masturbace je mi sice příjemná, ale v poslední době mě ani to už nějak zvlášť nebere
. Holky se mi líbí, ovšem dost zásadně vnímám, řekněme, "rozpor mezi tělem a duchem". Obecně si myslím, že sex lidské vztahy jenom komplikuje. Ne že bych si sexuální vztah nedokázal představit, ale prakticky nemůžu narazit na holku, která by mě natolik komplexně zaujala, abych se vůbec o něco pokoušel. Je fakt, že jednu takovou jsem potkal, velice jsem se do ní zamiloval, ona to sice víceméně opětovala, ale zkrátka to nějak... nedopadlo (bylo to složité, na to tu není prostor
). Jsem takový "notorický single"; nevnímám to jako problém, mám dost přátel, vůbec se necítím osaměle, vlastně ani po žádném vztahu netoužím, a docela si dokážu představit, že taky jako panic umřu. Častokrát jsem uvažoval o tom, že kdybych byl věřící, stal bych se knězem
. Jsem docela duchovně založený člověk (spíše směrem na Východ
) a přiznám se, že na jednu stranu bych ten sex i zkusil, abych teda věděl "vo co gou", ale zároveň mám z toho tak nějak strach, že by se mi to třeba zalíbilo, a pak bych musel řešit další problém, kdybych ho neměl
Je mi tak nějak sympatická určitá askeze, ostatně třeba jídlo taky vnímám jenom jako hmotu, kterou do sebe musím nasoukat, abych přežil (ale zase abstinent nejsem; nekuřák ano
) No, zkrátka, spíš jsem to potřeboval ze sebe nějak dostat, normálně na internetová fóra skoro nepřispívám. Mějte se.
. Holky se mi líbí, ovšem dost zásadně vnímám, řekněme, "rozpor mezi tělem a duchem". Obecně si myslím, že sex lidské vztahy jenom komplikuje. Ne že bych si sexuální vztah nedokázal představit, ale prakticky nemůžu narazit na holku, která by mě natolik komplexně zaujala, abych se vůbec o něco pokoušel. Je fakt, že jednu takovou jsem potkal, velice jsem se do ní zamiloval, ona to sice víceméně opětovala, ale zkrátka to nějak... nedopadlo (bylo to složité, na to tu není prostor). Jsem takový "notorický single"; nevnímám to jako problém, mám dost přátel, vůbec se necítím osaměle, vlastně ani po žádném vztahu netoužím, a docela si dokážu představit, že taky jako panic umřu. Častokrát jsem uvažoval o tom, že kdybych byl věřící, stal bych se knězem. Jsem docela duchovně založený člověk (spíše směrem na Východ) a přiznám se, že na jednu stranu bych ten sex i zkusil, abych teda věděl "vo co gou", ale zároveň mám z toho tak nějak strach, že by se mi to třeba zalíbilo, a pak bych musel řešit další problém, kdybych ho neměl Je mi tak nějak sympatická určitá askeze, ostatně třeba jídlo taky vnímám jenom jako hmotu, kterou do sebe musím nasoukat, abych přežil (ale zase abstinent nejsem; nekuřák ano) No, zkrátka, spíš jsem to potřeboval ze sebe nějak dostat, normálně na internetová fóra skoro nepřispívám. Mějte se.