....líbil se mi sex v době zamilovanosti, jsem tedy heterosexuální?

[Ne-diskusni-forum-la]

Tam je důležité, že je to SEXUÁLNÍ orientace, tj. nejde o citové otázky, ale čistě o sexuální přtažlivost. Člověk, kdo má zájem o sex s opačným pohlavím, ale city mu nic neříkají, je heterosexuál. Stejně tak nesouhlasím s tím, že sexuální orientace je definitivní. Co když ji někdo v průběhu života změní? Takových lidí je dost, prostě to je záležitost, která se měnit může; když může někdo změnit pohlaví, proč ne orientaci?

BB, to bychom ale z heterosexuálů dělali citově oploštělé jedince, kterým jde jen o ten fyzický akt....já jsem přesvědčena, že to takto určitě není, normální heterosexuální jedinec vyhledává v rámci vztahu jak fyzický projev (intimní styk), tak emoční vazbu k partnerovi a to ve spojitosti. Pravda, kdo čeho více, to už bude přísně individuální. Ale že by hledali jen sex..., to by určitě nebylo správné myšlenkové východisko ve vztahu k heterosexualitě. Zajisté, že může být mezi heterosexuály člověk, kterému jde jen o sex, pak je to heterosexuál, ale zároveň, napíšu přímo, kurevník. Nic více, nic méně. A k té vrozené či nevrozené sexuální orientaci, podle mne je to něco, co je trvale "zapsáno" v mozku a pokud někdo experimentuje, roli tam hrají spíše ty sociální apod. faktory, které jej nutí do pozice, kdy si jednoduše nemůže přiznat pravdu, jak to s ním je. Ale stejně po delším či kratším čase u nich převládne ten vrozený faktor. Krásný příklad, homosexuálové, za minulého režimu se jim radilo, aby to zkusili, přizpůsobili se, založili si rodiny, tedy se pokusili "změnit". Výsledkem často byly nejen ty děti, ale také pozdější rozpadající se manželství, kdy je partnerka nachytala s utajovaným milencem......Z hlediska sexuální orientace se osobně spíše až výlučně přikláním k tomu biologizujícímu pojetí.