Nikdy neměly sex, přesto jsou z nich šťastné matky

[Magr-diskusni-forum-amal]

Napadá mě třeba takový příklad: žena, která touží po dítěti, čas hraje v její neprospěch, vztah jí z nějakého důvodu nevyšel a najít jiného partnera se jí nedaří.

V jednom dokumentu, co běžel pozdě v noci na ČT2, jedna přesně taková vystupovala - měla ohromnou touhu po dítěti, ale její partněři s ní dítě mít prostě nechtěli. O umělém oplodnění se tam nemluvilo (dokumen byl o těch, co nechtějí děti a jako kontrast byly uvedeny i příklady těch, co děti chtějí a nemají), ale když to uvážím, tak svobodná/rozvedená žena má tyto možnosti:

1. Klasická cesta, tj. pokusit se najít vhodného patnera, mít s ním děti, založit rodinu atd.
   
2. Mít s někým sex, buď s tím, že onen "dárce spermatu" o tom ví, ale vzdává se veškerých nároků na dítě (není uveden v rodném listě), nebo se nikdy nedozví, že je vlastně otcem.
   
3. Dítě adoptovat.
   
4. Absolvovat umělé oplodnění spermatem od anonymního dárce.
   

První možnost by sice byla optimální, ale pro některé ženy je prostě z nějakých důvodů nerealizovatelná, buď z toho dovodu, že jsou jejich potřeby příliš specifické (např. asexuálka, co chce muže, co po ní nepožaduje sex), nebo například přitahuje jen typ mužů, kteří o rodinu nestojí. Další problém je, že partner musí být nalezezen řekněme do pětatřiceti let, pak už to začíná být komplikované ...

Druhé možnost je na první pohled mnohem jednodušší, ale je velmi riziková. U první verze se může stát, že "dárce spermatu" později změní názor a bude chtít být svému dítěti otcem, což může být zdrojem mnoha komplikací, např. ve chvíli, kdy se žena vdala a její muž vychovává dítě jako vlastní. Mimo toho, onen "dárce" musí být, eufemisticky řečeno, velmi odvážný, protože v dnešním právním systému nemá zaručeno, že z něj nebude otec nakonec stejně udělán.

Ale druhá verze je ještě rizikovější - zaprvé to znamená, že žena musí mít sex s mnoha cizími muži (protože nemá žádné informace o jejich plodnosti či neplodnosti) se všemi riziky s tím spojenými, zadruhé onen muž, co se nakonec stal otcem, se to může stejně nakonec dozvědět (DNA testy jsou dnes už velmi dostupné) a bude to jako v první verzi, ale ještě horší.

O třetí možnosti sice nemám dostatek informací, ale z toho, co jsem porůznu zachytil, je to velmi náročný podnik a kandidáti jsou velmi dlouho a podrobně testováni, navíc svodbodná, plodná žena-samoživitelka bude pravděpodoně velmi penalizována oproti manželských dvojcím, kde jediným důvodem, proč nemají děti, je neplodnost. Osobně myslím, že zákony v tomto ohledu nejsou optimální, na druhou stranu, je to stále lepší než opačný extrém realizovaný v Norsku.

Když s tím srovnám umělé oplodnění, tak vychází jako relativně spolehlivá a velmi bezpečná alternativa a i když to není levná záležitost, při zapořítání nepřímých nákladů a rizik je stále velmi výhodná alternativa bodům dva a tři, za předpokladu, že bod jedna nelze realizovat.

A i když se mi nemusí líbit to, že pro mnohé je to postup, jak získat dítě stejně snadno jako by si koupily třeba panenku nebo štěně, nejsem si jistý, jestli dítě vychovávané takovouto matkou je na tom hůře, než dítě, které je sice přirozeně počaté v úplné rodině, ale jeho rodiče na něj nemají čas a doufají, že jeho výchovu za ně udělájí jesle/školka/škola/kroužky, nebo, bohové chraň, televize či tablet. A což teprve svobodné matky, které se svobodnými matkami staly nedobrovolně ...

PS: Osobně mi přijde poněkud úsměvné, že křesťanská církev protestuje proti tomu, aby se matkami mohly stát i panny a považue zrození dítěte bez účasti muže za "nepřírodní"