před 4 hodin(y)
Ahoj, jsem Eliška, je mi 26 let a jsem demiromantická demisexuálka.
Vždycky jsem tak nějak snila o vztahu, ale děsilo mě randění. Představa vodění za ruce a líbání s někým, koho jsem viděla dvakrát, pro mě bylo hrozný sci-fi a raději jsem se randění vyhýbala. Vždycky jsem si říkala, že mám dost času a ono to přijde. V 18 jsem si říkala, jestli nejsem nějaká divná, že prostě nechci tak rychlé sblížení. První rande jsem měla v 19. Čekala jsem ty motýlky v břiše, výbuchy vášně a já nevím co všechno jsem o randění slyšela. Dva měsíce jsme chodili ven a já necítila vůbec nic.
Pak začal Covid a protože jsem byla na VŠ, tak jsem většinu času trávila doma a sledovala seriály. A zamilovala jsem se do pár seriálových postav
. Tito muži se mi začali postupně líbit kvůli jejich povaze, smyslu pro humor. Najednou mi přišli atraktivní. To se mi nikdy před tím nestalo. A já začala pátrat po tom, co se to se mnou děje. Proč se nedokážu zamilovat na první pohled a nechci hned intimnosti? V tu chvíli jsem začala pročítat fóra o asexualitě a aromantice, ale to mi úplně nesedlo. Myslím, že bych byla schopná se zamilovat i mít s někým intimní život, ale potřebovala bych ho poznat. Pak jsem narazila na pojem demisexualita a demiromantika a řekla jsem si - bingo.
Jenže jsem neustále poslouchala řeči - vztah bez sexu není vztah, vztah začíná na sexu a priority se srovnají potom, když není sex do měsíce tak to nemůže fungovat atd. Takže jsem si přišla divná a myslela jsem si, že s tímto tempem muže jenom odradím a nikdo nebude mít takovou trpělivost. Takže, když jsem byla se svým prvním přítelem na druhém rande, tak mi řekl, že se mnou chce chodit. A protože se mi s ním dobře povídalo a já o něj nechtěla přijít, tak jsem na to kývla, i když mi to přišlo moc brzy. Ale jasně jsme si řekli, že s čímkoliv tělesným počkáme. Ještě ten večer se mě zeptal, jestli mi může dát pusu. Uf, bylo mi blbý úplně odmítnout, tak jsme se obejmuli. On nejdřív říkal, že plně respektuje moje tempo. Pak začal plánovat, kdy se políbíme a měl narážky na sex a na jiné chlapy
. Po měsíci jsem to ukončila. Nedokázala jsem se zamilovat. Nedokázala jsem mu dát ani tu pusu. Jenom jsme se drželi za ruce. Nejdřív jsem cítila přátelství a měla jsem ho ráda, ale pak mi začal lézt na nervy svým chováním.
Nakonec jsem si řekla, no a co? Proč by moje tempo mělo být špatný, protože už mi není 15? Není povinnost mít sex do měsíce. Sakra, není povinnost mít sex vůbec. Já považuju intimnosti a sex za vyústění pouta a lásky ve vztahu. Všude slyším, že si máme dávat pozor na to, abychom nevyjadřovali city moc brzy. Že to má přijít postupně s tím, jak se vztah rozvine. Tak proč je divné, když mám podobný přístup k fyzičnu?
Vždycky jsem tak nějak snila o vztahu, ale děsilo mě randění. Představa vodění za ruce a líbání s někým, koho jsem viděla dvakrát, pro mě bylo hrozný sci-fi a raději jsem se randění vyhýbala. Vždycky jsem si říkala, že mám dost času a ono to přijde. V 18 jsem si říkala, jestli nejsem nějaká divná, že prostě nechci tak rychlé sblížení. První rande jsem měla v 19. Čekala jsem ty motýlky v břiše, výbuchy vášně a já nevím co všechno jsem o randění slyšela. Dva měsíce jsme chodili ven a já necítila vůbec nic.
Pak začal Covid a protože jsem byla na VŠ, tak jsem většinu času trávila doma a sledovala seriály. A zamilovala jsem se do pár seriálových postav
. Tito muži se mi začali postupně líbit kvůli jejich povaze, smyslu pro humor. Najednou mi přišli atraktivní. To se mi nikdy před tím nestalo. A já začala pátrat po tom, co se to se mnou děje. Proč se nedokážu zamilovat na první pohled a nechci hned intimnosti? V tu chvíli jsem začala pročítat fóra o asexualitě a aromantice, ale to mi úplně nesedlo. Myslím, že bych byla schopná se zamilovat i mít s někým intimní život, ale potřebovala bych ho poznat. Pak jsem narazila na pojem demisexualita a demiromantika a řekla jsem si - bingo. Jenže jsem neustále poslouchala řeči - vztah bez sexu není vztah, vztah začíná na sexu a priority se srovnají potom, když není sex do měsíce tak to nemůže fungovat atd. Takže jsem si přišla divná a myslela jsem si, že s tímto tempem muže jenom odradím a nikdo nebude mít takovou trpělivost. Takže, když jsem byla se svým prvním přítelem na druhém rande, tak mi řekl, že se mnou chce chodit. A protože se mi s ním dobře povídalo a já o něj nechtěla přijít, tak jsem na to kývla, i když mi to přišlo moc brzy. Ale jasně jsme si řekli, že s čímkoliv tělesným počkáme. Ještě ten večer se mě zeptal, jestli mi může dát pusu. Uf, bylo mi blbý úplně odmítnout, tak jsme se obejmuli. On nejdřív říkal, že plně respektuje moje tempo. Pak začal plánovat, kdy se políbíme a měl narážky na sex a na jiné chlapy
. Po měsíci jsem to ukončila. Nedokázala jsem se zamilovat. Nedokázala jsem mu dát ani tu pusu. Jenom jsme se drželi za ruce. Nejdřív jsem cítila přátelství a měla jsem ho ráda, ale pak mi začal lézt na nervy svým chováním.Nakonec jsem si řekla, no a co? Proč by moje tempo mělo být špatný, protože už mi není 15? Není povinnost mít sex do měsíce. Sakra, není povinnost mít sex vůbec. Já považuju intimnosti a sex za vyústění pouta a lásky ve vztahu. Všude slyším, že si máme dávat pozor na to, abychom nevyjadřovali city moc brzy. Že to má přijít postupně s tím, jak se vztah rozvine. Tak proč je divné, když mám podobný přístup k fyzičnu?