20. 05. 2017, 20:40:25
Přeji hezký den a vítám tě tu i já.
K tvému příspěvku, začnu tvou zmínkou o romantickém filmu - ano, ve filmech, zejména těch romantických, vypadá takřka všechno krásně. I já si kolikrát říkám, přesně tohle chci, to bych chtěl prožít... jenomže realita není film, nepůsobí to na mě jako v tom filmu. Ani nemůže. Film, to jsou jen vybrané zajímavé scény, dokreslené dobrou režií a také hudbou budící všechny ty krásné emoce... to v realitě nikdy takhle nebude. To si myslím. Rád bych se mýlil a možná se třeba mýlím, ale v tom případě to bude jedině potěšující zjištění
.
A jak tu už bylo řečeno, možná jsi aromantická... moment, jestli tě uchvátí scény z romantického filmu, můžeš být aromantická? Toť otázka... ale tak jako tak, neznamená to, že nemůžeš najít spřízněnou duši, to, co hledáme všichni, byť v různých podobách. Určitě ji najít můžeš, nějakou dušičku, která to má stejně jako ty. Pokládám si ale otázku, ráda bys našla svého duševního blížence, ale co konkrétně hledáš ty, když to asi nebude láska? Co od svého případného partnera očekáváš, co ti chybí a proč ho chceš?
Co se mě týče, jak to mám já... já bych řekl, že jsem se párkrát za život zamiloval. Co je to láska... hmmm, z mého pohledu je to zejména pocit, když na někoho konkrétní stále myslíš, těšíš se na něj a máš radost z každého okamžiku, když s tou osobou jsi...
Mně osobně v životě chybí... snad asi jen to přátelství, duševní blízkost a možnost si s někým popovídat a probrat různá témata a cítit se díky tomu naplněně. To je asi vše. Nějaké partnerství si moc neumím představit, ale pokud by bylo, asi bych to viděl podobně jako svůj vztah s rodiči, prarodiči či s mým spolubydlícím. Jenom s tím rozdílem, že bychom byli opravdu naladění na té stejné vlně a měli si co říct a vzájemně se obohacovat.
Přeju ti hodně zdaru při tvém hledání!
K tvému příspěvku, začnu tvou zmínkou o romantickém filmu - ano, ve filmech, zejména těch romantických, vypadá takřka všechno krásně. I já si kolikrát říkám, přesně tohle chci, to bych chtěl prožít... jenomže realita není film, nepůsobí to na mě jako v tom filmu. Ani nemůže. Film, to jsou jen vybrané zajímavé scény, dokreslené dobrou režií a také hudbou budící všechny ty krásné emoce... to v realitě nikdy takhle nebude. To si myslím. Rád bych se mýlil a možná se třeba mýlím, ale v tom případě to bude jedině potěšující zjištění
.A jak tu už bylo řečeno, možná jsi aromantická... moment, jestli tě uchvátí scény z romantického filmu, můžeš být aromantická? Toť otázka... ale tak jako tak, neznamená to, že nemůžeš najít spřízněnou duši, to, co hledáme všichni, byť v různých podobách. Určitě ji najít můžeš, nějakou dušičku, která to má stejně jako ty. Pokládám si ale otázku, ráda bys našla svého duševního blížence, ale co konkrétně hledáš ty, když to asi nebude láska? Co od svého případného partnera očekáváš, co ti chybí a proč ho chceš?
Co se mě týče, jak to mám já... já bych řekl, že jsem se párkrát za život zamiloval. Co je to láska... hmmm, z mého pohledu je to zejména pocit, když na někoho konkrétní stále myslíš, těšíš se na něj a máš radost z každého okamžiku, když s tou osobou jsi...
Mně osobně v životě chybí... snad asi jen to přátelství, duševní blízkost a možnost si s někým popovídat a probrat různá témata a cítit se díky tomu naplněně. To je asi vše. Nějaké partnerství si moc neumím představit, ale pokud by bylo, asi bych to viděl podobně jako svůj vztah s rodiči, prarodiči či s mým spolubydlícím. Jenom s tím rozdílem, že bychom byli opravdu naladění na té stejné vlně a měli si co říct a vzájemně se obohacovat
.Přeju ti hodně zdaru při tvém hledání!
