Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.


Hodnocení tématu:
  • 0 Hlas(ů) - 0 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Další zpověď nováčka
#1
Asexual 
Zdravím všechny,

tak jako spousta dalších uživatelů jsem na fóru nová a ráda bych Vám popsala svou situaci, jak se v tuto chvíli vidím. Poprosila bych Vás o názor, jestli se podle následujícího popisu domníváte, že jsem skutečně asexuálka. (Omlouvám se za délku příspěvku, ale nechtěla jsem vynechat žádná fakta.)

Pokud vím, první kontakt se sexualitou jako takovou jsem měla asi tak v deseti - jedenácti letech. Šlo o to, že jsem už jako malá směla na počítač a nějak jsem se tam proklikala na stránky, které jaksi pro děti opravdu nebyly. Jako malá jsem tomu nerozuměla, takže jsem se pak maminky ptala, co znamenají všechna ta podivná slova, která se tam vyskytují. Netřeba říkat, že to maminku dost překvapilo a požádala tatínka, aby mi vysvětlil, jak se věci skutečně mají a aby začal tím, jak se dělají děti. Vysvětlil mi to, jak je ostatně jeho stylem, jasně, přímo, i když samozřejmě s ohledem na můj věk. Věci, které mi popisoval, mi připadaly nechutné. Ta představa mi přišla odporná a brala jsem to jako velké zklamání; do té doby jsem si myslela, že žena prostě otěhotní čistě z lásky a že když se mají dva lidé skutečně rádi, jednoho dne v ženě začne klíčit nový život. Nepomohlo mi ani to, jak mi tatínek říkal, jak muž ženu líbá a hladí - to mi připadalo ještě chlípnější. Nicméně tohle "sezení" proběhlo a já žila dál.

Na základní škole jsem pak byla šikanovaná kvůli vzhledu a dobrým známkám, především na druhém stupni, kdy moji spolužáci vcházeli do puberty. Holky si začínaly hledat kluky, ale já zůstávala single a vyhovovalo mi to. Kluci se mi tak možná občas líbili na pohled, ale to bylo všechno. Měla jsem vlastní svět, byla jsem samotář a tak jsem byla nejšťastnější. Vyvinula se u mě sociální fobie a začala jsem se kvůli tomu i zadrhávat v řeči. Když jsem pak přešla na gymnázium, zmizela šikana a nastalo období, kdy mě prostě bavila škola a kluci mě i nadále nezajímali. Samotářem jsem zůstala, po škole jsem vždycky jela rovnou domů a až do konce dne seděla u počítače - pokud jsem tedy neměla taneční trénink; do tance jsem se zamilovala a vydržela jsem u něj až do nástupu na univerzitu.

Zlom přišel v sedmnácti letech, kdy jsem poprvé (a zřejmě i naposledy) ve svém životě měla přímou zkušenost s milostným životem. Seznámila jsem se na internetu s jedním cizincem, kterého jsem znala asi (jen) dva - tři měsíce, když jsme se poprvé viděli naživo. Studoval v Čechách a za pár měsíců se měl vracet do rodné země.
Tohle období, kdy jsme byli "spolu" (pokud se tomu tak vůbec dá říkat), mám ve své paměti podivně rozmazané. Nevybavuji si žádné pocity, které jsem tehdy cítila, jako bych místo vzpomínek měla jakési velké prázdno. Pamatuji si téměř přesně do detailu, co jsme dělali a kam jsme šli, ale nemohu si za žádnou cenu vybavit jeho tvář. Jeho facebookový profil, pokud ještě existuje, jsem prakticky od té doby neviděla. Nejsem si ani jistá, jestli je vůbec ještě naživu. Popíšu Vám ale, co se mezi námi stalo.

Zmínila jsem, že mám tohle období rozmazané. Připadám si, jako bych celou dobu byla pod vlivem nějakých drog, jako kdybych snila, jako kdybych to ani nebyla já. Chovala jsem se tak, jak mi to nebylo nikdy přirozené. (Podotýkám jen, že pod vlivem skutečných drog jsem stoprocentně nebyla, vše jsem vnímala naprosto čistě - tenhle blok přišel až poté, co jsme se rozešli). Proto již nevím přesně, jak se stalo, že jsme se tolik sblížili - můj nejlepší zpětný úsudek byl takový, že jsem byla prostě zvědavá, anebo jsem možná vnitřně chtěla být jako moje spolužačky, které už nějaké zkušenosti měly. Zarážející na celé té záležitosti bylo, že jsem ještě předtím, než jsme se viděli naživo, tušila, jak to celé skončí (a nemýlila jsem se). Tušila jsem, že pokud budeme mít nějaký tělesný kontakt, nebude se mi to líbit a budu si pak připadat nečistá. On pak odjede a už se neuvidíme. Přesto jsem neudělala nic, abych tomu předešla. Nevím proč. Jako kdybych to ani nemohla ovlivnit. Zpětně bych si nikdy nedovolila přijít o svou čistotu - jednoduše nevím, proč jsem si to dovolila.

Každopádně jsme se za ty asi dva měsíce poté, co jsme se rozhodli se vídat i naživo, viděli celkem třikrát (jindy nebyla příležitost). První setkání proběhlo v mém rodném městě; proběhlo nějaké líbání a z jeho strany i doteky. Další dvě setkání už byla ve městě, kde studoval; při druhém jsem přišla o panenství a následující tři měsíce se děsila, že jsem těhotná, při třetím jsme prakticky už jen leželi v posteli, protože jsem mu po předchozí zkušenosti už víc nedovolila. Nemusím asi říkat, že jsem si své poprvé nijak neužila; zároveň mi ale na celé té věci nepřipadalo nic vzrušujícího. On sám mi atraktivní ani vzrušující nepřipadal. Necítila jsem žádnou touhu a dokonce ani nic, co by se podobalo lásce, spíš jen jakousi duševní pohnutku, ať tomu nebráním. Tušila jsem, že děláme věci, které mi vždy připadaly nechutné a nic mi neříkaly, ale z nějakého záhadného důvodu jsem tomu prostě dala volný průběh. Opět říkám, že nevím proč.

Asi za měsíc od naší poslední schůzky odjel zpět do své země a ještě pár týdnů jsme si psali. Pak mi náhle od něj přestaly chodit zprávy a asi za tři týdny od té poslední napsal, že už mi nemůže a nesmí dál psát a že doufá, že se budu opatrovat. Nezajímalo mě, jestli byl upřímný, nebo jestli se mě prostě jen potřeboval zbavit - napsala jsem, že to chápu, a rozloučila jsem se. Neplakala jsem ani netruchlila - čekala jsem, že to tak dopadne, a vlastně mi to spíš vyhovovalo. Byla jsem citově prázdná.

Od té doby jsem žádného partnera neměla (nyní je mi 21 let). Ne že bych neměla nabídky, za poslední roky jsem zkrásněla a často dostávám zprávy od různých mužů, jak jsem krásná (pochopitelně mě to nechává chladnou) a jestli bych tak řečeno neměla zájem (v tom případě ukončuji kontakt), i přátelé mi říkají, že vypadám velmi dobře. Já ale nechci vypadat dobře pro nikoho jiného, jen pro sebe, chci se dobře cítit ve vlastním těle. Na žádné stránky pro dospělé nechodím řekněme už tak od jedenácti let, sama nemám žádnou potřebu milování ani sebeuspokojování.

Co se týče mužů (i žen), necítím žádnou touhu ani přitažlivost. Jediné, co dokážu rozpoznat, je čistá fyzická atraktivita - jinými slovy se mi někdo může líbit na pohled, protože má hezké rysy, vlasy, tělo nebo oči, ale tím to končí. Nemám žádnou potřebu být s někým ve fyzickém kontaktu, popravdě řečeno se mi to hnusí a na jakákoliv sexuální témata jsem dodnes citlivá, pohrdám jakýmikoliv "tělesnostmi", i když lidi s normálním sexuálním životem neodsuzuji. Kdykoli mě někdo osloví s očividným zájmem, napřed mu na rovinu řeknu, že nemám zájem o žádný vztah - lásku jsem za ty roky začala chápat jako jakýsi riskantní podnik, který přináší více problémů, nejistoty, slabosti a zármutku než něco povznášejícího (jinými slovy zápory převažují nad klady). Vidím ji jako břemeno, které v člověku vypěstuje chorobnou závislost na druhé osobě a tím ho oslabuje. Myslím si o sobě, že ani nejsem schopná lásku cítit, neumím si to představit, nejsem ten typ člověka. Nijak mi ani nechybí a nemyslím, že se to v budoucnosti změní. Asi už rok mi maminka čas od času tak nějak jemně naznačí, že ode mě očekává, že budu někdy mít nějakého partnera a rodinu (např. dávali jsme pryč staré hračky a ona chtěla část zachovat - "kdybych třeba, víš, někdy náhodou měla vnoučata" - nebo jsem nedávno dost zhubla a mamka lamentovala, že nebudu mít žádná prsa, která "třeba někdy v budoucnu budeš potřebovat"), ale já si to neumím představit. Děti nechci, nemám je ráda, nevím, jak se o ně starat, a vím, že bych nebyla dobrá matka. Dokonce se mi i zhnusil koncept ženského těla a plodnosti jako takový; snažím se zhubnout, abych ztratila křivky, nechci mít ženské boky ani prsa, nelíbí se mi to, působí to příliš vyzývavě a sexuálně. Nemám ani ráda, když mě někdo označuje jako "ženu" - to slovo mám spojené právě se sexualitou a s něčím smyslným. Snažím se prostě vypadat i působit co nejvíc neutrálně, aby si nikdo nemyslel, že na mě může něco zkoušet.

Tady bych asi ten svůj superdlouhý příspěvek zakončila - děkuji Vám, kteří jste to dočetli až sem. Co myslíte, jsem skutečná asexuálka, anebo se všechno spíš odvíjí od bloku či traumatu (pokud se tomu tak dá říkat) a jsem ve skutečnosti jakási zamrzlá frigidní heterosexuálka? Podotýkám jen, že mi druhé pohlaví nikdy nic neříkalo, nikdy jsem necítila žádnou touhu a muži mě nepřitahovali, maximálně mi připadali vzhledově hezcí, stejně jako ženy. Dovolím si říct, že zažívám prakticky stejné pocity, jako když se heterosexálka dívá na ženu, akorát jsem z mužů trochu víc nervózní, protože vím, že by mě muži mohli oslovit (viz zbytky mé sociální fobie, jsem nervózní, když mám s někým mluvit, zvlášť s mužem) nebo mi potenciálně i ublížit (jen zakořeněný předsudek, o kterém vím, že je iracionální, ale stejně mi vždycky vytane na mysl jako hypotetická, ale ne nemožná šance).

Děkuji Vám všem za jakékoliv odpovědi, budu za ně moc vděčná.
Odpovědět
#2
Ahoj,

je vidět, že to máš v hlavě srovnané, znáš se dobře a napsala jsi to s velkou jistotou. Podle mého jsi jasná asexuálka :) Když mrkneš na jiné zpovědi, tak uvidíš rozdíl co se týče holek, které si zaměňují asexualitu za různé bloky, traumata, strach z intimity, nedůvěru v samu sebou apod. 

Tož tady vítej  Velmi šťastný
Odpovědět
#3
Zdravím rovněž!


    Vítej, nováčku, ano ano, spousta z nás byli zde jednou noví, někteří jsou noví doposud,  ale jednou pravděpodobně všichni společně budeme na tu novotu jen vzpomínat! :-)

    Na úvod, zní to nádherně, kdyby se děti rodily z čisté lásky! Odpadla by řada problémů a zejména pochybností, zda-li nás on či ona opravdu miluje. Dítě by bylo jasným důkazem. Ovšem příroda to vymyslela jinak... no řekněte, není ta příroda nakonec náramně chlípná? :-) Mně se to také jako dítěti protivilo a třebaže mám přírodu raději než všelijaké lidské výmysly a vynálezy, říkám si dodnes, tohle mohla udělat příroda jinak...

    Ten tvůj příběh je naprosto jasný, rozhodně patříš mezi nás. Myslím, že stačí ten fakt, že tě fyzicky nikdo nepřitahuje. Mamku asi bohužel v budoucnu moc nepotěšíš... Tak, jak píšeš, lásku jsi tedy nikdy nezažila a máš pravdu, že způsobuje řadu potíží zejména potom, co z člověka vyprchá. Ale já ji tedy zažil a řekl bych, že je to něco krásného zejména je-li opětovaná a přinejmenším klady a zápory jsou si podle mne rovny. Akorát to pak právě bývá skok z extrému do extrému a na to nejsme zvyklí...

    Ty chceš tedy hubnout za uvedeným účelem? Jestli je tvůj argument, že tvé tělo působí příliš vyzývavě, ale jinak ti to nevadí, nebylo by lepší se prostě oblékat a upravovat tak, abys působila, jak píšeš, neutrálně? Myslím, že tím toho dosáhneš lépe nežli hubnutím.

    Tak tě tu jinak ještě jednou vítám!
Odpovědět
#4
(26. 07. 2018, 21:14:55)d-kun Napsal(a): Zdravím rovněž!


    Vítej, nováčku, ano ano, spousta z nás byli zde jednou noví, někteří jsou noví doposud,  ale jednou pravděpodobně všichni společně budeme na tu novotu jen vzpomínat! :-)

    Na úvod, zní to nádherně, kdyby se děti rodily z čisté lásky! Odpadla by řada problémů a zejména pochybností, zda-li nás on či ona opravdu miluje. Dítě by bylo jasným důkazem. Ovšem příroda to vymyslela jinak... no řekněte, není ta příroda nakonec náramně chlípná? :-) Mně se to také jako dítěti protivilo a třebaže mám přírodu raději než všelijaké lidské výmysly a vynálezy, říkám si dodnes, tohle mohla udělat příroda jinak...

    Ten tvůj příběh je naprosto jasný, rozhodně patříš mezi nás. Myslím, že stačí ten fakt, že tě fyzicky nikdo nepřitahuje. Mamku asi bohužel v budoucnu moc nepotěšíš... Tak, jak píšeš, lásku jsi tedy nikdy nezažila a máš pravdu, že způsobuje řadu potíží zejména potom, co z člověka vyprchá. Ale já ji tedy zažil a řekl bych, že je to něco krásného zejména je-li opětovaná a přinejmenším klady a zápory jsou si podle mne rovny. Akorát to pak právě bývá skok z extrému do extrému a na to nejsme zvyklí...

    Ty chceš tedy hubnout za uvedeným účelem? Jestli je tvůj argument, že tvé tělo působí příliš vyzývavě, ale jinak ti to nevadí, nebylo by lepší se prostě oblékat a upravovat tak, abys působila, jak píšeš, neutrálně? Myslím, že tím toho dosáhneš lépe nežli hubnutím.

    Tak tě tu jinak ještě jednou vítám!

Ahoj,

moc děkuji za přivítání! Jsem ráda, že je můj případ pro někoho jasný, aspoň o tom nemusím tolik pochybovat. Vím, že i asexuál může cítit lásku a teoreticky se i milovat, akorát mu to prostě nebude nic říkat - nevím, co z toho jsem já, možná jsem jen romantik, možná jsem aromantik, v tom ještě zatím jasno nemám.

K tomu hubnutí - tohle je spíš až druhotný účel; tím prvním je, že se mi prostě nelíbí, když mám ženský tvar těla, který je prostě přirozeně oblý a plnoštíhlý, pokud s tím žena nic nedělá; mně se líbí výrazná (ale stále ještě štíhlost, co možná nejmenší prsa a nevýrazné křivky (snad jedině s výjimkou užšího pasu). Nehubnu vyloženě proto, že bych se v sobě pokoušela potlačit přitažlivost křivek, spíš se v sobě v tomhle ohledu snažím potlačit přirozenou ženskost, protože co do tělesného vzhledu moc neodpovídá mým kritériím ideální postavy. A zase se mi líbí specifické barvy a typy oblečení, takže se to snažím nějak kombinovat...
Odpovědět
#5
Hodně štěstí s hubnutím, je to doživotní boj.

To jestli rodiče snesou tvrdou pravdu nejlíp viš ty, jen pozor, na chování blízkých reagují lidé jinak, jak na chování cizích. Dá se to samozřejmě i pěkně zakulatit. Třeba řekni: "Chlapům jde jen o sex a já takového nechci, chci aby mě měl rád proto jaká jsem, né pro mé tělo." Upravit se to dá různě a můžeš je tak pomalu připravovat. To že jsi se do 21 let nezamilovala, nemusí nic znamenat. Stálé můžeš najít osobu, s kterou budeš chtít trávit čas.
Odpovědět
#6
Ahoj, taky tě tady vítám. Napsala jsi to moc hezky, jak už si všimnul Prince.
To s tou fóbií znám, měla jsem to na základce a na střední dost podobné. Uvidíš sama, jak se tvoje psychika bude v budoucnu vyvíjet, nikdy se to nedá dopředu určit přesně. V každém případě nic neztratíš, když budeš směřovat k co největší samostatnosti v životě :) .
Odpovědět


Pravděpodobně související témata…
Téma Autor Odpovědi Shlédnutí Poslední příspěvek
  Zdravice od nováčka Blue-diskusni-forum-leaf 2 326 17. 02. 2024, 09:25:07
Poslední příspěvek: Blue-diskusni-forum-leaf
  Zpověď - moje vnímání sexuality Li-diskusni-forum-šaj 0 3455 21. 08. 2020, 10:42:44
Poslední příspěvek: Li-diskusni-forum-šaj
  Jsem doopravdy asexuál? - klasická otázka nováčka Andr-diskusni-forum-omeda 28 35573 19. 08. 2020, 00:22:57
Poslední příspěvek: Jul-diskusni-forum-iana
  Pozdrav od nováčka soulmate75 1 5867 30. 01. 2019, 09:24:28
Poslední příspěvek: -diskusni-forum-
  Další zpráva od nováčka ;) N-diskusni-forum-B. 9 20033 26. 04. 2018, 21:00:19
Poslední příspěvek: Jul-diskusni-forum-iana

Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: 1 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex