Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.


Hodnocení tématu:
  • 0 Hlas(ů) - 0 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Kdo jsem???
#1
Dobrý večer,

tak nějak nevím, jak začít, ani proč tu jsem. Brouzdal jsem po netu a narazil na tuto stránku a zkusím se tu trošičku vypovídat...

Marně se sám sebe ptám, kdo vlastně jsem? Od dětství, kdy jsem byl v podstatě celou základní školu šikanovaný, neměl žádné kamarády etc, si životem nesu snad jakýsi vnitřní blok, strach z lidí, někomu se otevřít, najít vztah. Vytvořil jsem si nepropustnou hradbu kolem sebe, kterou, když chce někdo překonat, musí mít hodně velkou snahu a trpělivost. Mám strach lidem věřit, když už se někomu otevřu a dalo by se říci, že mě zná z nějaké části, vždy na to tvrdě doplatím a dotyčný to využije proti mě a já tak s mnoha pocity, s pocitem ublížení, křivdy, nespravedlnosti, se dál uzavírám více a více do svého nitra a mám stavy, kdy se doma o samotě opíjím a lituji se se svoji věrnou flaškou vodky, která mi také v podstatě lže, protože s každým vyspáním večerní pocit pohody mizí a já opět narážím na tvrdou realitu.

Když už navážu nějaký kontakt s někým, třeba by to mohlo vypadat i na kamarádství a já už se odhodlám, že pojedu na akci s lidmi, které sice moc neznám, ale oni mají zájem mě poznat a dávají mi šanci, tak se to vždy nějak pokazí.

Jednou jsem jel s bandou, se kterou jsem se seznámil přes internet, na jednu akci, takhle po internetu to bylo super a první léto - týden na dovolené s nimi, úplně super, za x let mé nejšťastnější období, i když z počátku bych to bez flašky asi nedal... život šel dál, rok s rokem se sešel a bylo tu opět léto a opět čas jet na dovolenou. Tentokrát si někteří vzali sebou své dívky a tu nastal problém...

Sem skromný, nesmělý, slušně vychovaný kluk, který nikdy neměl žádný vztah a tak nějak nevím kloudně, jak se s dívku bavit, vždy, když s nějakou jsem sám a mám si povídat, vždy se mi sevře v krku, v hlavě úplně vygumováno a já nevím, o čem se bavit, i když po internetu to jde samo a kolikrát nevím, kdy končit.

Ale zpět k dovolené a k jedné dívce, tak nějak jsme si padli do oka, dle jejich slov nejsem žádný namachrovaný frajírek, jsem citlivý, vnímavý, ohleduplný, prostě typický introvert a vznikalo pomalu mezi námi silné přátelství, cítil jsem, že ji mohu věřit a že ona věří mě a i když jsme se viděli všeho všudy 2x, její přítel na mě začal žárlit, což já osobně vůbec nechápal, jak někdo na mě může žárlit, na nesmělého kluka, který nikdy neměl vztah a tak kamarádství s touto bandou skončilo rychleji, než vůbec začalo.

S touto dívkou jsem však stále udržoval kontakt alespoň přes sociální síť, kde jsme se jeden druhému svěřovali, ona pomáhala mě a já zase ji s trápeními, které jsme oba měli, ji to ve vztahu neklapalo, protože její přítel je tvor, který sex k životu nepotřebuje, stále se vymlouvá, jak je unavený a sex mají buď, když už se pohádají a ona mu řekne, že má vztah úplně na nic a nebo sex mají tehdy, když má dovolenou a není tedy unaven.

Čím více jsme se poznávali, tím silnější pouto mezi námi vznikalo a začali jsme oba k sobě něco cítit, kvůli ní jsem přestal kouřit i pít, protože to byly dvě věci, které ji na mě odrazovaly a když už jsem půl roku neměl žádnou tu závislost a my se začali postupně oťukávat, jestli to, co cítí jeden, cítí i ten druhý, přišla řeč na téma, jestli nechci dojet a vidět se?

Marně jsem hledal nějaký logický důvod, proč nejet a i když jsem neřekl přímo, že nepojedu, ona to vycítila, že nechci jet a také mi to řekla na rovinu, že to cítí, to mě dohnalo k tomu, sednout do auta a jet za ní. Naše první setkání, kdy jsme byli sami dva, bylo úplně to nejlepší setkání s člověkem, který jsem kdy zažil, drželi jsme se za ruce, objímali, hodiny si povídali, ale k ničemu dalšímu nedošlo. Když jsem od ní odjížděl, úplně jsem litoval, že jsem ji nepolíbil...

Slečna je stále se svým přítelem a my se jednou do měsíce vídáme, jsou to úplně krásné chvíle s ní, dokonce jsem se odhodlal i k polibku, jenže je tu jedno ale???

Sex!!!

Jednou jela sama bez přítele k rodičům a já byl zvaný k nim domů, protože měla celý barák jen sama pro sebe a já věděl, že tam k tomu sexu s ní dojde a také došlo... Náhle se ty nejkrásnější pocity s ní změnily v nejhorší pocity, nejen že jsem v sexu nebyl žádný vytrvalec, ale spíše sprinter, tak navíc mi na sexu nepřišlo nic tak skvělého a ptal jsem se sám sebe, proč z něj všichni tolik šílí???

Slečna je to velmi krásná, nádherná, jen lehce stydlivá, doteky, polibky, vše mě vzrušuje, jen ten sex mi nic neříká. Můj počáteční neúspěch bere tak, že si myslí, že jsem to dlouho nedělal a už jsem to zapomněl, že příště to bude lepší. Ale ono to lepší nebude a dostávám se tak na stejnou úroveň, jako její přítel, který sex také moc nepotřebuje a kvůli čemu jim to ve vztahu neklape...

Jsem do slečny šíleně zamilovaný, je to první dívka, které jsem se otevřel více, než komukoliv jinému, i když ne úplně, první žena, která má o mě zájem a se kterou jsem měl první chození za ruku, první líbání, první sex... Vím, že slečna je zadaná a že přítele nehodlá opustit, tudíž tu žádný nový vztah nevznikne, i kdyby vznikl, tak si nejsem jist, jestli by nenastal stejný problém, jako s jejím přítelem, tedy problém v sexu. Nevím, jestli je to tím, že to byl můj první pohlavní styk v životě, proto trval velmi krátce a proto mě sex nějak nebavil a nic neříkal nebo je to prostě proto, že sex je mi vlastně cizí...

Takže kdo jsem vlastně??? Jsem introvert, ale jsem i asexuál???

Mám v hlavě moc myšlenek, přijde mi, že píšu moc zmateně, snad je to však nějak k pochopení.

Takže takový je můj příběh, tohle jsem
Odpovědět
#2
Zdravím, erko!


Páni, ty jsi také jeden z těch, ve kterém se mé pocity a můj život docela hodně zrcadlí :-). Napsal jsi to docela přehledně, to neměj starost :-). Vidím, máš příběh, který ti mohou někteří z nás závidět. Sice bohužel to vypadá, že z toho žádný šťastný konec nebude, ale věř, že být zamilovaný je rozhodně mnohem lepší než nebýt vůbec. Krom toho, jak píšeš sám, co my chlapi kvůli těm ženským kolikrát neuděláme, co? :-) Odnaučit se pít a kouřit, řadu dalších věcí, přesto nás ale kolikrát pomlouvají, jako kdybychom byli kdovíco :-).

No co, hele, klidně to ještě párkrát zkus, ale pak budeš muset s pravdou ven. A když to holt dopadne špatně, tak tady na těch stránkách je jistě dost lidí, které o to jedno zájem nemají a třeba časem najdeš :-). Asi máš obavy z toho, když ani nevíš, jak se s dívkami bavit, že to zase bude problém... no, víš co, přece ti nejde o to okouzlit davy, že jo, jde ti o tu jednu se kterou si padnete do oka. A když to nejde, tak to prostě nebude typ pro tebe a nemá cenu se přemáhat. Krom toho, s tou jednou, o které se zmiňuješ to šlo přece snadno, že? A o tom to je. Jenom na ni narazit, což je ovšem asi jen a pouze o náhodě...

Každopádně hodně zdaru!
Odpovědět
#3
To je celé špatně... slečna která má přítele s kterým chce zůstat a podvádí jej s tebou.
Ty si k tomu přístupný, i když víš že to nemá smysl a budoucnost...
To, že tě v dětství šikanovali mělo jistě svůj důvod, vždycky se vybírá očividně odlišný nebo nejslabší kus...
Samozřejmě vím že ti největší šikanisté mívají většinou velké problémy doma a trpí citovou deprivací..., ale nikdy si jako oběť nevyberou někoho kdo je na stupnici vnímání hodnot okolí, brán jako normální.
Nevím jestli jsi tedy introvert či asexuál, nebo kombinace obého, ale mám pochyby o tom, zda máš srovnané životní hodnoty a priority.
Už je to, že takhle poskytuješ té záletné dívce jakousi službu intimní něžnosti. mě v tom poměrně utvrzuje.

Možná i to může být ten problém že nemáš přátele.

Samozřejmě tě neznám, a soudím jen dle toho co jsi o sobě napsal, a na co jsi v textu kladl důraz, a já si v tom ohledu nečiním nárok na nějakou psychoanalýzu. Jen vycházím z textu a svých zkušeností a morálních hodnot.
...............................................................
,,Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají." George Orwell
Odpovědět
#4
Normální to úplně není. Je vidět, že máš nízké sebevědomí a všechno si moc bereš. Co se sexu týče, těžko říct, ale opravdu myslíš, že to jindy, jinde, za jiných okolností nemůže být lepší? Musíš zkusit a uvidíš. Jedna má kamarádka říkala, že na sexu má ráda "to okolo", než samotný sex.

Ale jinak netuším, co poradit. Psychologa? Potřeboval bys zapracovat na sebevědomí, nebát se s holkama normálně mluvit. Já s tím měl kdysi taky problém, ale časem to nějak samo přešlo. Zjistil jsem, že holky nejsou něco nadpřirozeného, ale lidská bytost jako já jen s jiným pohlavním orgánem a trochu jiným způsobem přemýšlení. A docela jsem o ně ztratil zájem, nepotřebuju je. :P
Odpovědět
#5
(22. 10. 2016, 10:21:15)adevr Napsal(a): To je celé špatně... slečna která má přítele s kterým chce zůstat a podvádí jej s tebou.
Ty si k tomu přístupný, i když víš že to nemá smysl a budoucnost...
To, že tě v dětství šikanovali mělo jistě svůj důvod, vždycky se vybírá očividně odlišný nebo nejslabší kus...
Samozřejmě vím že ti největší šikanisté mívají většinou velké problémy doma a trpí citovou deprivací..., ale nikdy si jako oběť nevyberou někoho kdo je na stupnici vnímání hodnot okolí, brán jako normální.
Nevím jestli jsi tedy introvert či asexuál, nebo kombinace obého, ale mám pochyby o tom, zda máš srovnané životní hodnoty a priority.
Už je to, že takhle poskytuješ té záletné dívce jakousi službu intimní něžnosti. mě v tom poměrně utvrzuje.

Možná i to může být ten problém že nemáš přátele.

Samozřejmě tě neznám, a soudím jen dle toho co jsi o sobě napsal, a na co jsi v textu kladl důraz, a já si v tom ohledu nečiním nárok na nějakou psychoanalýzu. Jen vycházím z textu a svých zkušeností a morálních hodnot.




Zdravím tě,

ano, celé je to špatně hned z několika důvodů, slečna má totiž také své vlastní problémy, jeden z těch hlavních problémů je třeba to, že se nechá hodně manipulovat svým okolím a není schopna dělat sama rozhodnutí a pramení to také z toho, že slečnu její první přítel mlátil, držel doma etc

Její vztah není ideální, partner je dominantnější, ona si doma nic neprosadí, je vše tak, jak on chce, nechce s ní spát, je ironický, sobecký a vidí jen hlavně sebe, ale zase není na ni nějak zlý, nemlátí ji, když se pohádají, je to prý on, kdo druhý den se přijde omluvit, ale zase, slibem neurazíš, moc slibuje a skutek utek.

Důvod, proč jej ona nechce opustit je tlak okolí, jeho a její rodiny.

Já byl tak, jak jsem zvyklý a naučený jen hodný, naslouchal, radil, podporoval, stál při ni, když bylo třeba a lásku si člověk nevybírá. Můžete mě klidně soudit, že nemám ty správné morální hodnoty, ano, avšak vždy je tu nějaké ale. Kdybych věděl, že slečna má ideální vztah a jde ji jen o úlet, nikdy bych něco takového neudělal.

Na druhou stranu ano, jsem rád za to, že jsem si našel kamarádku, spřízněnou duši, lásku, člověka, kterému věřím, možná trošku sobecké, ale nebyl v tom žádný úmysl. City byly oboustranné, začalo to vše v době, kdy to právě vypadalo na rozchod, ale ona neměla odvahu ten krok udělat...


Co se týče mé šikany v dětství, ono se ví, proč a jak to začalo. Jako dítě jsem byl veselý, živý, mluvný, společenský. Měl jsem nejlepšího kamaráda ve třídě, který babičce doma ukradl šest tisíc, já, jakožto nejlepší kamarád, jsem dostal celou tisícovku, on si nechal další a zbytek po pětistovce rozdal dalším svým kamarádům. Doma jsem měl říci, že jsem to našel na ulici. Jenže, máma nebyla hloupá a neuvěřila mi tuto historku, zatlačila na mě a šlo se to řešit do školy, od té doby si na mě on a zbylí kamarádi, co dostali po pětistovce a doma to u nich nikdo neřešil, zasedli a ono bránit se přesile nejde a děti jsou prostě děti, když vidí většinu, že něco dělá, tak se přidá a já byl tak celou základní školu otloukánek. Pocházím z malého města, kde se vše rychle rozkřikne, kde každý zná každého, a tak i se sousedy, vrstevníky začaly problémy.

Co se týče životních hodnot a priorit, kdo z nás pevně může říci, že v tom má jasno. Ano, možná to vypadá, že mám trošku jiné hodnoty a věrnost mi nic neříká, možná ano, možná ne, je nutné znát podrobnosti, než někdo začne soudit. Pravdou je, že v tuto chvíli nejsem schopen na toto odpovědět...

(22. 10. 2016, 13:31:29)kex!k Napsal(a): Normální to úplně není. Je vidět, že máš nízké sebevědomí a všechno si moc bereš. Co se sexu týče, těžko říct, ale opravdu myslíš, že to jindy, jinde, za jiných okolností nemůže být lepší? Musíš zkusit a uvidíš. Jedna má kamarádka říkala, že na sexu má ráda "to okolo", než samotný sex.

Ale jinak netuším, co poradit. Psychologa? Potřeboval bys zapracovat na sebevědomí, nebát se s holkama normálně mluvit. Já s tím měl kdysi taky problém, ale časem to nějak samo přešlo. Zjistil jsem, že holky nejsou něco nadpřirozeného, ale lidská bytost jako já jen s jiným pohlavním orgánem a trochu jiným způsobem přemýšlení. A docela jsem o ně ztratil zájem, nepotřebuju je. :P


Je pravdou, že si moc nevěřím a vše si moc beru a vše v sobě až moc řeším, jsem typická ryba. Jako domnívám se, že si uvědomuji a dokáži najít, v čem je u mě problém, ale nevím, jak to změnit, možná mi chybí i ten jiný úhel pohledu, někoho nezaujatého.

Naivně jsem se domníval, že když začnu dělat nějaký sport, v mém případě to byl bojový sport, neboť mi kolektivní sporty nikdy nešly a kvůli tomu jsem nikdy nezapadl a vždy jen seděl na střídačce, že se to nějak podepíše na mé psychice, na tom, že si budu alespoň trošku více věřit, bohužel nemám dojem, že by to mělo nějaké pozitivní dopady na mé nitro.

A komunikace s opačným pohlavím?? to je pro mě jedna velká neznámá, když dostanu čas a prostor pomalu nenuceně nějakou poznat a znám ji třeba půl roku a čas od času prohodíme nějakou tu větu, tak pak to časem přijde, že se rozpovídám, ale oslovit ženu, kterou vůbec neznám, tak vnitřně má dušička úplně křičí a jsem tak strašně nejistý, že uvnitř začnu zmatkovat a prostě konec všeho...

A sex?? Co se týče výkonu, tak nevím, pokud to není nějaká porucha, tak to bude rychlovka spíše nezkušeností, ale celkově spíše jde o ten pocit, že mě to nějak vnitřně neuspokojilo, nic mi to neříkalo, neměl jsem pocit, že bych to chtěl zkoušet znovu, spíše naopak, měl jsem pocit, že se bez této činnosti obejdu.

(22. 10. 2016, 06:28:16)d-kun Napsal(a): Zdravím, erko!


Páni, ty jsi také jeden z těch, ve kterém se mé pocity a můj život docela hodně zrcadlí :-). Napsal jsi to docela přehledně, to neměj starost :-). Vidím, máš příběh, který ti mohou někteří z nás závidět. Sice bohužel to vypadá, že z toho žádný šťastný konec nebude, ale věř, že být zamilovaný je rozhodně mnohem lepší než nebýt vůbec. Krom toho, jak píšeš sám, co my chlapi kvůli těm ženským kolikrát neuděláme, co? :-) Odnaučit se pít a kouřit, řadu dalších věcí, přesto nás ale kolikrát pomlouvají, jako kdybychom byli kdovíco :-).

No co, hele, klidně to ještě párkrát zkus, ale pak budeš muset s pravdou ven. A když to holt dopadne špatně, tak tady na těch stránkách je jistě dost lidí, které o to jedno zájem nemají a třeba časem najdeš :-). Asi máš obavy z toho, když ani nevíš, jak se s dívkami bavit, že to zase bude problém... no, víš co, přece ti nejde o to okouzlit davy, že jo, jde ti o tu jednu se kterou si padnete do oka. A když to nejde, tak to prostě nebude typ pro tebe a nemá cenu se přemáhat. Krom toho, s tou jednou, o které se zmiňuješ to šlo přece snadno, že? A o tom to je. Jenom na ni narazit, což je ovšem asi jen a pouze o náhodě...

Každopádně hodně zdaru!


Zdravím Tě,

osobně si nemyslím, že je mi co závidět, ono teď je to třeba krásné, milujeme se, ale vím, že pokud ji on nenechá, ona jej neopustí, přijde u nich svatba, děti a já zůstanu kdo ví kde, jako říkala, že o mě nechce nikdy přijít, ale víme, jak to v životě většinou chodí, já jen doufám, že o ni nikdy nepřijdu a zůstaneme alespoň kamarádi a budeme si vždy tak věřit a podporovat.

Na druhou stranu děsím se toho, až ta láska nebude a bude buď přátelství nebo nic, jak to vezmu, abych nezačal kvůli tomu zase pít, neuzavřel se ještě více do sebe a zase nezačal sedět doma x měsíců a stranit se světu venku.

NIcméně děkuji za podporu
Odpovědět
#6
Zdravím,

doporučuji si vzít a rozvíjet to pozitivní a radovat se z toho,
co člověk dosáhne a kde za ním místo spálené země zůstane
trocha radosti, něco užitečného.

Když je člověk na dně a řeší to jen utápěním se v žalu
a láhvi, tak když se ohlédne nevidí moc pozitivního.
Že se z tohoto kruhu podařilo vyjít je úspěch a důvod
mít danou "múzu" rád jen za tu inspiraci/důvod na sobě
pracovat. A i pokud není štěstěna nakloněna trvalému
partnerství, tak je škoda, když si zbytečnými nároky
a hádkami zkazíte vzpomínky na to hezké.

Co se týče morálky a vztahů, tak ač sám tíhnu spíš
k představě džentlmenství a kamarádství zmiňovanému
Adverem, tak si myslím, že každý člověk má právo
na svůj názor i na jeho změnu. Smutné je čistě účelové
převlékání kabátů, ale k přiznání změny názoru je potřeba
často odvaha a je to čestnější než hrát nějaké hry.

Zmíněná dívka má nárok hledat partnera pro život
a pokud si myslí/je naděje, že by vám spolu bylo dobře,
ideálně lépe, než ve vztahu, ve kterém je nyní, tak na
tom nevidím nic špatného. Ale měla by to dokázat
přiznat příteli. Nebo i poctivě přiznat oběma, že neví
koho má raději. Pokud je ten druhý slušný, tak by to měl
dokázat unést. A třeba se snažit být lepším a do rozumné
míry soutěžit. Nějak s věkem začínám brát, že to tak
nějak asi příroda chce.

Co pak znám případy kolem sebe, tak při schopnosti
si nějak zachovat "chladnou hlavu" a nešpinit druhého,
tak dokáží i dlouhodobě lidi, co se takto rozešli mít
k sobě kamarádský vztah. Tam, kde se zatlouká a lže
ať již ze sobeckých důvodů, strachu z nepříjemností,
nebo i proto, aby nebyl zraněný ten druhý, tak vniknou
záště a zbytečná nepřátelství.

Takže přeji, ať se vám podaří si tu krátkou, delší nebo
i celoživotní cestu užít a nekazit si vzpomínky.
Ono nakonec nejvíc zla, ubližování a ničení je způsobených
vlastně ze strachu a někdy i (naopak) přílišné snahy neublížit.
Odpovědět
#7
Introvertze a asexualita se njak nevylučují, dokonce pro asexuála je mnohem lepší být introvert (asexuálové=extroverti to podle mně mají o dost těžší). Osobně bych to tipoval na heteroromantickou verzi asexuality, což odpovídá přísupu "holky jsou super, až na ten sex".

Ohledně "komunikaci s opačným pohlavím" si myslím to samé, jako kex!k, tedy že největší problém je nízké sebevědomí, které se při oné komunikaci projeví dokonce nadvakrát, protože ženy, ač nevědomky, mnohe více než muži reagují na emoční stav a jsou schopné ve velké míře poznat, jek velké sebevědomí má muž, se kterým mluví (hlavně podle gest a výrazu tváře).

Osobně bych tomu věřil, sice dodnes nevím, jak bych postupoval, kdybych měl nějakou ženu "balit" přímo (a to jsem o tom spoustu přečetl), ale mluvení na obecná nebo konkrétní témata mi nikdy problém nedělalo a nedělá dodnes, dokonce si pamatuju, že v několika případech to dokonce druhá strana za balení považovala (jak jsem se později dozvěděl), i když pro mně to byl jen rozhovor na nějaké pro mně zajímavé téma.

Ale jak sebevědomí zvednou, to nemám ponětí, já osobně jsem s tím problém nikdy neměl, i když mně ve škole také považovali za podivína a dokonce se mně pokoušeli i šikanovat (naštěstí tenkrát to nebylo tak drsné a hlavně se mi podařilo napoprvé se ubránit i proti přesile, i když si dnes myslím, že hlavní důvod byl v tom, že šikanující nečekali, že se budu bránit tak tvrdě, protože na slovní útoky jsem nereagoval nebo jen málo), podařilo se mi to přežít bez toho, aniž bych byl "zlomený", nevýhoda ale byla to, že jsem byl v kolektivu vždycky spíš ten na okraji (to se změnilo až na střední škole).

Nicméně si nemyslím, že by sport pomohl, i když u bojových umění, těch východních obzvlášť, by to mohlo být pravěpodobnější (tedy pokud by se to vyučovalo tak, jak by se to mělo vyučovat) než u těch ostatních. U sportu je totiž problém v tom, že výkon hodnotí druzí, a pokud ti druzí nejsou zrovna na stejné straně, tak bude úspěch v jejich očích mnohem menší a naopak porážka mnohem horší (jinask řečeno, budou mnohem méně tleskat, ale mnohem více se posmívat, pískat a bučet).

Myslím, že mnohem lepší je najít si něco, v čem jsem dobrý, a být v tom opravdu dobrý, bez ohledu na to, co na to říklá okolí, protože pokud se člověk necítí dobře sám před sebou, je všechno ostatní jen maškaráda.

No a k tomu vztahu - pochybuju, že by současný stav mohl vydržet dlouhodobě, a i když osobně se mi něco takového příčí, tak na druhou stranu uznávám, jak píše d-kun, že být zamilovaný je rozhodně mnohem lepší než nebýt vůbec, minimálně pro účely toho zvednutí sebevědomí (aneb, jak říká jeden slavný fimový hrdina, "Vždycky budeme mít Paříž", protože nakonec jsou romantické vzpomínky všechno, co zbyde). Hlavně se nevrátit k tomu pití, to je jistá cesta do pekel.

Mimo toho, dnes je možné být sociálně aktivní i při sezení doma, a i když mně osobně věci jako sociální sítě doněkud děsí, stále to považuju lepší alternativu než uzavřít se kompletně do sebe.
Odpovědět
#8
To erko

Já jsem nesoudil, jen měl názor na předložené skutečnosti.
S tím šikanováním je to zlé, ale není šance s tím cokoli udělat. Děti jsou kruté... a jizvy zůstanou do konce života. S tím se musí ale člověk smířit, zbytečně je nejitřit a přenést se přes ně. To je nejlepší co pro sebe můžeš udělat.

A ohledně toho vztahu..tak můj názor je že je potřeba zapřemýšlet i o té dívce s ohledem na budoucnost. To co jsi o ní napsal, nesvědčí příliš o pevné vůli a charakteru.
Ono určitě není lehké překonat tlak okolí, a odejít ze vztahu který je nenaplňující, jenže život přece jsou i těžké překážky... a ty buď jedinec překoná, nebo zůstane dole... Myslím že sám cítíš že je potřeba to nějak řešit, nějak rozetnout.
Tak konec ZENu :), a snad vše překonáš a najdeš si ženu.
...............................................................
,,Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají." George Orwell
Odpovědět
#9
Pánové, kteří jste reagovali na příspěvek od erko, tleskám vám a v duchu jásám, protože muži porozumí zase především muž :-) (ačkoli i já bych měla tendenci sdělit mu něco dost podobného...) :-) Srdce
Odpovědět
#10
(24. 10. 2016, 10:37:35)Morwen Napsal(a): Pánové, kteří jste reagovali na příspěvek od erko, tleskám vám a v duchu jásám, protože muži porozumí zase především muž :-) (ačkoli i já bych měla tendenci sdělit mu něco dost podobného...) :-) Srdce

To jsou slova pravého muže. :)
...............................................................
,,Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají." George Orwell
Odpovědět


Pravděpodobně související témata…
Téma Autor Odpovědi Shlédnutí Poslední příspěvek
  Kdo jsem floppy-diskusni-forum-unicorn 10 20145 23. 03. 2017, 10:23:46
Poslední příspěvek: Mor-diskusni-forum-wen
  Ahoj, kdo vlastně jsem? Miy-diskusni-forum-oko 7 17507 12. 12. 2016, 15:17:54
Poslední příspěvek: Mor-diskusni-forum-wen
  Tak kdo nebo co jsem ? Er-diskusni-forum-ol 11 28822 12. 04. 2013, 09:35:38
Poslední příspěvek: ad-diskusni-forum-evr
Information Kdo hledá ten najde Rag-diskusni-forum-anro 7 17218 25. 11. 2012, 00:14:53
Poslední příspěvek: Do-diskusni-forum-bra

Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: 2 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex