Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.

Hodnocení tématu:
  • 0 Hlas(ů) - 0 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Asexualka (?) Moje zkušenosti se sexualitou
#1
Ahojte, nevím zda sem patřím, ale myslím, že můj příspěvek sem patřit bude. Nevím, zda jsem asexuál, ale zcela určitě nebudu normální sexuál, nebo jak se tomu říká.  :) Vždycky jsem byla co do sexuality jiná, jen jsem si to dlouho neuvědomovala. V pubertě jsem neměla moc páru, jak až moc mladý holky myslí před prvním sexem na sex, jak moc ho chtějí (to tak nějak zjišťuji až teď ve věku 30+, posloucháním různých podcastů o sexualitě, ikdyž i tady budou výjimky). Myslela jsem, že kluci jsou nadržený, ale že u holek jsou do toho žhavý jen výjimky, a já patřím do toho „normálního“ zbytku, kterej není nadrženej, nemasturbuje, a prostě jen čeká, až povyroste nebo až ho někdo „sexuálně probudí“. Nicméně přesto jsem, ač to bude znít zvláštně, v pubertě často fantazírovala o klucích – že někoho potkám, že se sobě budeme vzájemně líbit, jak spolu budeme flirtovat, že to mezi námi bude jiskřit jako ve filmech.. ale nic konkrétního sexuálního. Vzhledem k tomu, že alespoň tyhle nějaké fantazie tu byly, říkala jsem si, že jsem prostě asi jen mladá a časem se to vyvine. 

Jak ale léta běžela a jak jsem se o sexu dočítala a doslýchala čím dál víc, začaly se vkrádat pochybnosti. Znepokojovalo mě, že pohled i na moje „crushes“ se mnou fyzicky nic nedělá, resp. určitě ne to co popisujou v časopisech. Začala jsem pochybovat, jestli náhodou nejsem jen lesba, která si to bojí přiznat a fantazírování o klucích má jen odkoukané z televize z filmů pro teens. Hned mi ale došlo, že je to blbost- že na to abych byla lesba, nestačí, že se mnou fyzicky nic nedělá pomyšlení na chlapy, ale že by se mnou muselo fyzicky něco dělat pomyšlení na holky. Takže tuhle myšlenku jsem taky zavrhla, a řekla si, že tomu prostě dám čas. Když jsem v sedmnácti měla prvního přítele, experimentovali jsme spolu, měli první pusy a dotyky, a se mnou to nic moc na fyzické rovině nedělalo. Myslela jsem si zase, že je to normální, a že tomu dám čas. Dopadlo to tak, že po půl roce oťukávání jsem se s přítelem rozešla prakticky bez zkušenosti přesahující líbání a objímání, jen proto, že mi došlo, že v dohledné době mám maturovat a odejít na vš na druhou stranu země, a vlastně se mi nebude chtít s ním komplikovaně udržovat vztah na dálku (kruté, chudák chlapec, ale tak to bylo – byla jsem mladá, chtěla poznávat svět a nechtěla větší závazky). 

Tou dobou jsem stále ani nemasturbovala, přišlo mi to nepřirozené, říkala jsem si, že přirozenější bude svoji sexualitu objevovat s někým. Když nad tím teď zpětně přemýšlím, říkám si, že to asi bylo zábranami ale hlavně i tím, že jsem prostě necítila potřebu masturbovat. Každopádně, nedotčená jsem odstartovala na vejšku. Asi mi už i vrtalo hlavou, jak je možné, že s přítelem půl roku nic, a přitom jsem nyní schopná fantazírovat o tom, že s někým budu flirtovat. Došlo mi to, když jsem uprostřed noci cestou z párty potkala kluka, který mě nabaloval. I nabalování od úplného cizince se mi líbilo. Dokonce při oťukávání při chatu s ním jsem se snad poprvé v životě skutečně fyzicky vzrušila, tak jsem si říkala, jestli nejsem spíš holka do větru a neměla bych to zkusit spíš s někým, koho sotva znám. Chlapec se činil a chtěl sex hned na první schůzce. V rozhodný okamžik (když se mi znenadání uprostřed objímání na procházce v polích svíkl) mi ale došlo, že já to nechci, že mi bylo zábavné jen líbat se o ohmatávat (tehdy jsem nevěděla, že mě to baví ale nevzrušuje, myslela jsem, že to, že mě to baví, je určitý předstupeň vzrušení který se v nějakém „správném bodě“ záhadně překlopí do skutečného vzrušení a že je to tak pro někoho normální). Když naléhal, utla jsem to, a rozpustila to. 

V tu dobu jsem si to, že doteky a objímání mě baví, ale na soulož chuť nemám, vysvětlovala tak, že jsem nezkušená a že se soulože bojím (aneb ať žije racionalizace). A skutečně představa, že mi někdo má strčit něco dvaceticentimetrového do těla, v kontextu s řečmi že poprvé „to holt bolí“, mi přišla děsivá. Došlo mi, že vlastně vůbec nevím, jestli tam dole na to mám prostor Šklebící se  a udělala jsem první větší hmatové průzkumy  Velmi šťastný  A zjistila, že ani větší hmatové průzkumy mě také neberou.. bylo to spíš jak samolékařské vyšetření. Nicméně představa zažít s někým jiskření, sex, vášeň, lásku, mě stále lákala. Když mě pak začal na přednáškách nabalovat spolužák, nebránila jsem se a s chutí vrhnout se do experimentů jsem se s ním začala scházet. S chlapcem se mi časem občas – tedy velmi zřídka ale přece – dostavilo nějaké to „nadržení“, ale vždy jen na dálku, když jsem se těšila na schůzku s ním a představovala si dost nekonkrétně, že "by něco mohlo být" - moje představy byly něco co končilo u pusy na krk a pak byly jakési abstraktní tři tečky. Ale nikdy jsem se tak necítila, když jsme byli spolu. Zase jsem si říkala, že mám asi blok a jsem nervózní z nezkušenosti, tak jsem se začala prozkoumávat více. Byla jsem rozhodnutá se s chlapcem vyspat, ale bála jsem se bolesti, tak jsem se zkoušela „vyklidnit“ a „připravit“ tím, že jsem zkoušela do sebe pomalu dát větší a větší část ruky, až to odpovídalo velikosti pohlavního orgánu. Neužívala jsem si to, bylo to spíš takové „gymnastické cvičení“, jako když zkoušíte, zda zvládnete (třebas jemně na sílu) spojit ruce za zády. Ale to jsem přičítala nezkušenosti, a povzbuzena alespoň tím, že to jde a že fyziologicky tam dole ten prostor evidentně mám a nereaguje nijak bolestivě, jsem se rozhodla zkusit s chlapcem pokročit.  S tím, že příjemné pocity se přece dostaví časem. Nicméně když došlo na pokus o první soulož, nevyšlo to. On byl nezkušený a tudíž bez výdrže a já zase úplně zavřená, takže když se do mě nedostal na první dobrou, nějak se to „samo rozpustilo“. Chlapec brzy odjel na Erasmus a tam se rozpustil i náš vztah (tentokrát z jeho strany, aby to bylo spravedlivé).

Abych to zkrátila. Podobná situace se mi ještě párkrát zopakovala- pokaždé jsem se s chlapci dostala o kus dál, ale nikdy jsem z toho žádnou fyzickou slast neměla, jako bych tam dole byla od pasu dolů mrtvá. Vždy tedy šlo o rozpačité pokusy o soulož, které skončily z různých důvodů po jednom dvou zasunutích. A to přesto, že když jsem si na dálku představovala objímání s nimi, tak to na mě vzrušivě působilo. Nutno ale říct, že jsem si nikdy nepředstavovala sex s nimi, protože nejdřív jsem si to vlastně ani představit neuměla a později mi ta představa ani nepřišla zajímavá. 


Až nakonec jsem v 25 letech prožila první skutečnou dokončenou soulož v rámci „letní lásky“ s někým, do koho jsem byla opravdu hodně zakoukaná. Byla jsem v šoku z toho, že jsem fyzicky u toho nic ani tam dole necítila (ani bolest ani slast), ale emocionálně jsem si to užívala tak, že se to skoro blížilo meditaci až halucinaci. Povzbuzená tímto zážitkem jsem se rozhodla, že bych tedy zvládla nějaký vztah, který jsem mimo to tou dobou také začala více chtít. 

A tak jsem si našla svého současného přítele. Se současným přítelem tak jednou týdně spím a nečiní mi to problém, ikdyž technicky vzato to občas kvůli mé nedostatečné lubrikaci a otevřenosti tam dole trochu drhne a chce to na začátku „jemnou práci“ a trpělivost, občas i lubrikant když na to přijde. Druhá věc je, že musím říct, že fyzicky si sex s partnerem neužívám – rozhodně se nedá říct, že by mi působil nějakou slast. 

Přesto, když si představím vztah s člověkem „asexuálním po všech stránkách“, preferuji raději heterosexuála než asexuála. Kdybych totiž měla být ve vztahu bez sexu, chybělo by mi to objímání a tulení před sexem a ten pocit blízkosti při a po sexu. Co pro mě bylo obzvláště matoucí dokud jsem si neposlechla něco víc o asexualitě, bylo, že v rámci „práci na své sexualitě“ jsem se dobrala do momentu, kdy si dokážu i fyzicky užít masturbaci se vším všudy, je to úplně něco jiného než sex s partnerem. Při masturbaci ale, podobně jak se tu píše, nemyslím na konkrétní lidi, spíš myslím abstraktně na představu vzrušení, a soustředím se na své příjemné pocity. Když to všechno sečtu, tak vlastně nevím, jestli jsem asexuálka nebo ne. Já se se všemi svými současnými znalostmi vnímám jako částečná asexuálka – fyzicky jsem asi asexuálka, ale psychicky asi heterosexuálka (čti fyzicky se mnou sex s partnerem nic nedělá, ale psychicky a vztahově ano). Jediné, co vím přesně, je, že nejsem aromantik    :) (btw objev pojmů Asexuál Romantik-Aromantik pro mě byl objevem roku :) ). 

A proč to sem vlastně všechno píšu. V minulosti jsem se často trápila tím, co tedy jsem. Čím dál víc mi docházelo, že klasická heterosexuálka asi nejsem, ale hrabalo mi z toho, že ostatní škatulky mi taky úplně neseděly. Podezřívala jsem se, jestli si svůj zájem o chlapy (na úrovni romantických představ) jen nesugeruju, protože si bojím přiznat, že jsem asexuálka. Představa, že bych byla asexuálka, mě totiž děsila, protože představa lásky, intimity a i sexu v abstraktní rovině (něco co fakt chceš, co tě rozvášňuje, co má tvoji 100% pozornost, má nějakou dynamiku, co si užíváš), bylo něco, co jsem hrozně chtěla zažívat. (A taky protože jsem si zároveň vždy představovala, že jednou budu v dlouhodobém vztahu, a to se mi s pojmem asexuality neslučovalo – protože všichni chlapi chtěj sex a přes to vlak nejede, tak jsem si to tenkrát říkala.) Jindy jsem se na sebe zlobila, protože jsem měla pocit, že chci, aby mě někdo objal apod. ale zároveň vzhledem k mé „fyzické chladnosti“ jsem si vyčítala, že potřebu objímání a dotýkání si vsugerovávám, že se jen „opičím“ po neasexuálech, protože mi to „společnost úspěšně vnutila“. No prostě jsem byla ze sebe úplně zmatená, a co hůř, když přišlo na věc kluci ze mě museli být taky zmatený a já se k jejich zmatenosti neuměla nijak postavit, nijak je uklidnit že nic nedělají „špatně“, asi ze mě mohli mít chudáci i trauma. Teprve nedávno mi došlo, jak to vlastně je. Takhle prostě vypadá moje „sexualita“ – líbí se mi objímání a dotýkání se (vyloženě by mi to ve vztahu chybělo), baví mě flirtování, těší mě uspokojování partnera, ale fyzicky mě to nevzrušuje, spíše mě to hřeje na duši. 

Co mě vzrušuje je abstraktní představa sexu, fyzicky mě uspokojí masturbace. Říkám si, že pro mě bude nejlepší být ve vztahu, a nevzdávat se ale ani masturbace, a nezlobit se na sebe, že si sex neužívám fyzicky. Sex dělám kvůli prožitku blízosti a naplnění potřeby dotýkat se (koitus pro mě není slast, ale něco jako pevné obejmutí partnera trochu jinou částí těla), masturbaci kvůli fyzické slasti a uvolnění. ikdyž si umím představit, že jiní lidé i při masturbaci prožívají toto vše intenzivněji než já (a z doslechu soudím, že min. u některých to tak určitě je). 

Mám zároveň štěstí, musím přiznat, a to mě taky překvapilo, že partner to bere v pohodě. Je rád, že mě sex s ním „nějakým způsobem“ baví (asi je na mě i nějaké zaujetí tou aktivitou vidět, když už ne vzrušení, a to mu stačí), a nezlobí se, když při tom nehekám, nefuním, a když zpočátku nebývám tam dole pružná. (Možná tedy pomohlo i to, že cca po měsíci randění jsem mu předem s těžkým srdcem a obavami ale přesto na rovinu řekla, že já si sex užívám spíš psychicky než fyzicky a že to tak mám s každým, ať to kdyžtak nebere osobně.) 

Prostě jsem jen chtěla na základě vlastní zkušenosti říct, že sexualita nejspíš může mít nejrůznější formy, a není potřeba se stresovat tím, že se člověk musí strčit do nějaké škatulky, i kdyby to měla být „queer“ škatulka. Já to teď beru tak, že holt já sama tvořím svoji vlastní mikro škatulku  :) A taky jsem chtěla utěšit někoho, kdo by podobně jako já chtěl zažít sex, touhu, slast a vše okolo toho a nešlo mu to, že to, že ti to třeba i do dvaceti let žádným způsobem nejde, nemusí znamenat, že to v životě nikdy žádnou formou nepůjde. Když po tom i tak jakýmkoliv způsobem toužíš, tak se netrap a prostě nenásilně pomalounku prozkoumávej možnosti podle své chuti a časem se to třeba nějak vyvine, jako se tomu stalo u mě.
Odpovědět
#2
evikula: Ahoj a vítej na tomto fóru. Myslím, že většina zdejších členů se mnou bude souhlasit, že asexulita se dá definovat různě a zahrnuje pod sebe až překvapivě širokou škálu lidí. Nehledě na to, že jakékoli škatulkování je vždy zjednodušování mnohovrstevnaté a proměnlivé skutečnosti; a zároveň je to vždy subjektivní záležitost a troufám si tvrdit, že vlastní pocit je právě ten rozhodující faktor.

Z tvého příspěvku je znát, že jsi o věcech dost přemýšlela a není to nějaký náhlý rozmar. Když zmiňuješ ten první vztah a jeho ukončení, neřekla bych, že to bylo kruté. Naopak by bylo víc nefér to zkoušet dál, i když bys tomu nevěřila, a dávat falešnou naději svému protějšku. Takhle to sice nejspíš zabolelo, ale o to dříve se s tím mohl vyrovnat a jít svou cestou.
Řekla bych, že to s těmi fantaziemi máme trochu podobné. (A taky s tou racionalizací, která stav spíš komplikovala než usnadňovala.) Dříve jsem taky snívala hlavně o tom romantickém začátku a seznamování, objímání, líbání, ale málokdy jsem ve fantaziích docházela až k vlastnímu sexu. Ale i kdyby, pořád to byly jen fantazie, takže tam se mi to třeba i líbilo. Jenže když jsem to zkoušela v praxi, nedopadalo to dobře. Po letech mě napadlo, co by se stalo, kdybych se na to vykašlala a přestala to přemáhat a (marně) zkoušet. Okamžitě jsem si odpověděla, že by se mi ulevilo! A bylo rozhodnuto. V tom už se ale můj příběh odlišuje, protože já už jsem pak o další pokusy neměla zájem a nějak to moc nešlo ani fyzicky, takže jsem se raději smířila s tím, že budu sama, než se s někým přemáhat. (A pak se to vyvrbilo zase úplně jinak, jak už to v životě bývá...)

Je skvělé, že se ti podařilo najít vztah, který – zdá se – funguje a že jsi partnerovi otevřeně dokázala říct, jak to máš nastavené, takže to nebylo nějaké překvapení, popřípadně nevyslovené tajemství, které by vás akorát odcizovalo.

A vůbec: díky za tvůj příběh a zkušenost. Věřím, že to spoustu lidí může utěšit, povzbudit nebo inspirovat k vlastnímu hledání. 
(A taky jsem ráda, že nejsem jediná, kdo tu píše dlouhé romány Velmi šťastný )
"Kníže se musí umět přetvařovat; ne z bázně, ale z opatrnosti. Měl by usilovat o to, aby se dozvěděl všechno, ale nemusí tuto znalost stále dokládat." královna Kristina
Odpovědět
#3
Mám dost podobné zkušenosti i pocity, akorát u mě to nastalo jistým vlivem o pár let později.
Určitá výhoda je že jsi žena :D 

Teď teda záleží co je tvojí otázkou a jestli máš potřebu se škatulkovat, vztah s heterosexuálem ti zřejmě funguje.
Žen které mají problém s uspokojením bude víc, mají to v tomhle trochu komplikovanější, může se jednat třeba jen o anorgasmii. Ale podle mě tím že si nepotkala toho "pravého borce" to fakt asi nebude :)
Odpovědět
#4
Hlavně žádného psychologa, prosím. To snad až ve chvíli, kdy se budeš hroutit a bude ti do breku. Ale proč by mělo?
Srovnané to máš hezky, tak si o tom povídej s přítelem, pokud on bude mít zájem. Tím mu samozřejmě mimo jiné dáváš najevo, jak moc mu věříš. Jeho to potěší (nebo by mělo). Podle mne by ideální přítel řekl: "Mně je to fuk. Proč se tím zabýváš?"
Nedělej žádné předčasné závěry, času na přemýšlení máš nekonečně mnoho. Lepší přemýšlet a tu myšlenku převalovat dlouhodobě v hlavě, než se někam bezhlavě zařadit. V pětadvaceti snad už necítíš zoufalou potřebu patřit do nějaké skupiny. Nech to plynout (nech se plynout), jen tak sama sebe pozoruj a občas (občas!) srovnávej s ostatními. Jen žádná gesta a zbytečná unáhlená rozhodnutí.
Odpovědět
#5
(29. 03. 2021, 20:51:58)Margret Napsal(a):
(29. 03. 2021, 18:38:28)marteza Napsal(a): Hlavně žádného psychologa, prosím. To snad až ve chvíli, kdy se budeš hroutit a bude ti do breku. Ale proč by mělo?
Srovnané to máš hezky, tak si o tom povídej s přítelem, pokud on bude mít zájem. Tím mu samozřejmě mimo jiné dáváš najevo, jak moc mu věříš. Jeho to potěší (nebo by mělo). Podle mne by ideální přítel řekl: "Mně je to fuk. Proč se tím zabýváš?"
Nedělej žádné předčasné závěry, času na přemýšlení máš nekonečně mnoho. Lepší přemýšlet a tu myšlenku převalovat dlouhodobě v hlavě, než se někam bezhlavě zařadit. V pětadvaceti snad už necítíš zoufalou potřebu patřit do nějaké skupiny. Nech to plynout (nech se plynout), jen tak sama sebe pozoruj a občas (občas!) srovnávej s ostatními. Jen žádná gesta a zbytečná unáhlená rozhodnutí.

Psycholog není žádný strašák. Vyzná se v lidské psychice tuze dobře. Umí rozklíčovat zapeklité problémy a poskytne člověku náhled na jeho situaci a nabídne možná řešení. Člověk není loutka, psycholog mu pouze ukáže směr, nabídne zkratku k vysněnému cíli. Sám člověk na to přijde taky, jen uběhne mnohem víc času. V Americe má každý svého terapeuta a v Česku se ho bojíme jak čert kříže.:)))Pak je tu ještě jedna věc, muž se nechce svěřovat se svými problémy, potřebuje to vyřešit sám, to je jeho přirozeno, kdežto žena je pravý opak...

Psycholog žádné problémy nerozklíčovává, žádné zkratky nenabízí, to je hodně romantizující představa.
Psycholog tě v první řadě "rozmluví" (to je ten krásný dopis od zakladatelky vlákna), otázkami jako: To mi vysvětlete. Na co si ještě vzpomenete? Jak jste to tehdy vnímala? Dáš si dohromady celou svou situaci, včetně toho, jak jsi do tohoto bodu dospěla. A pak musíš sama přijít na to, co dál. On ti to neřekne. Tedy dobrý psycholog. Až si sestavíš svůj příběh, tak ti dá na závěr otázku: A co s tím chcete udělat? Samozřejmě když odpovíš nějakou hloupost, tak tě taktně upozorní, že tohle nebude to pravé ořechové. A poradí ti, ať ještě přemýšlíš. Ale ne že ti řekne co máš udělat. Tím jak si celou věc zanalyzuješ, jsi ten nejkompetentnější vymyslet řešení. Nikdo tě nezná tak dobře, jako ty sama sebe.
Takže: 1) Psycholog ti pomůže zmapovat situaci - to už evikula udělala, a řekl bych , že dobře,
          2) Evikula se musí sama zamyslet, co dál a slyšet třeba i něčí názor - to právě dělá.

Jak jsem napsal, tak k psychologovi v případě takového zhroucení, že nebudeš schopná o sobě nějak soudně přemýšlet.
Odpovědět
#6
Ahojte, je to přesně tak jak píše Ilmatar – chtěla jsem svým příspěvkem hlavně povzbudit, super že to z toho lze pochopit :). Povzbudit lidi, kteří by to případně měli podobně jako já (tzn. že jejich „chtění“ a zároveň „nechtění“ si odporuje což je mimochodem fakt matoucí), k experimentování a hledání, k trpělivosti a nevzdávání to po prvních pokusech které „nejdou podle představ“ – tedy k vytrvalosti a zvídavosti. Ale zároveň (a to hlavně) každého povzbudit i k ohleduplnosti vůči sobě sama a vnímavosti vůči všem svým pocitům v celé jejich rozmanitosti.

Jsem totiž moc ráda, že jsem na sebe v minulosti byla „dost hodná“ a nenutila se do ničeho v momentě kdy se objevil nějaký odpor, ikdyž jsem měla pocit, že „by to bylo v daný moment vhodné“ (viz první nevydařené pokusy). Umím si představit, že kdybych si např. na první sex vybrala někoho bezohledného (stane se snadno když ho dost neznáš nebo nemáš dost sebeúcty) nebo se do toho ve stresu a zmatku nutila extra na sílu v momentě, kdy to nešlo, že by to mojí schopnosti vůbec s někým spát dalo definitivní ránu - že bych i díky své nezkušenosti k sexu obecně dostala odpor, který by šlo jen horko těžko odblokovat. Aspoň takový jsem ze sebe vždy měla pocit, a tak jsem to vždy brala velmi pomalu. Na druhou stranu, kdybych to vzdala a řekla si, že jsem asexuál protože „splňuji čtyři z pěti bodů charakterizujích asexuála“, asi bych si nikdy nenašla „kladný vztah k sexu“ a něco by mi chybělo, - intimita a pocit, že mě někdo chce jako ženu. Ikdyž pokud někomu „vzdání to“ přinese především významnou úlevu, asi to bude správná cesta.

Ke komentářům tady – psycholog je dobrá věc, když člověk má nějaké trauma nebo když cítí palčivě bolavou potřebu – já to momentálně tak nevnímám, tak to na psychologa zatím nevidím. Chtěla bych mít ještě kladnější vztah k sexu, ale taky bych chtěla být milionář, a zatím úspěšně žiju s tím, že nejsem :) Ne že na tom nechci dál zkoušet pracovat, ale přinejhorším se to prostě nepovede, hlavně že přítel to „dává“. A prostě si celkově nejsem jistá, že by s tím psycholog něco svedl. Asi vás zklamu, ale vaše dilema tu nerozsoudím. Možná že někde na světě běhá nějaký zkušený člověk navíc v ruční práci naladěný na mou vlnu (což se mi momentálně jeví jako poměrně složitá alchymie sestávající z řady prchavých kouzel okamžiku, pokaždé trochu jiná a zahrnující i hlavu – momentálně mi přijde, že by to musel být telepat a kdo ví jestli by to nemusel být neviditelný telepat a hypnotik zároveň), který by přišel i na to, jak mě „úspěšně používat se vším všudy“ v páru. Ale ta pravděpodobnost mi přijde malá, přece jen několik partnerů už jsem vystřídala a trochu už se znám. To už spíš věřím, že to časem nějak rozlousknu a partnerovi vysvětlím sama.

Ale i tak - přece jen – to že se ti po celém těle desítky minut věnuje vysvlečený partner kterého máš ráda, který ti voní a jehož dotek i celkový projev je ti příjemný, na kterého tě těší se při tom koukat a který umí navodit kouzlo okamžiku, a tobě se tam dole nic neprokrvuje resp. nic příjemného tam necítíš… podle mě uvolněná heterosex. holka by zkrátka nemohla být v takové situaci nevzrušená, a nepotřebovala by žádné složité mechanické techniky. Teď nemluvím tedy o nějakém orgasmu nebo o anorgasmii, ale o kompletní absenci fyzické slasti z sexu a koitu (co vím z doslechu anorgasmici nemají orgasmus a chybí jim tedy finální vrchol a následný pocit naplnění, ale jinak je jim sex i tak v průběhu koitu nemálo fyzicky příjemný).

Poslední věc, nevím, nakolik bych to měla težší jako muž, asi jo, ale ani to mi nepřijde nemožné. Popravdě umím si představit, že by mi naprosto stačilo/bavilo muchlat a mazlit se, a partnerku u toho nakonec „odbavit“ hračkou, a bylo by. A umím si představit, že by to stačilo i leckteré partnerce. Just use communication and imagination.

No a krom toho všeho, evkula se samozřejmě stále zamýšlí co dál, ale už ne, protože má pocit, že musí, ale protože jí to baví a zrovna má čas :) A ráda si poslechne komentáře, a ví, že si z vybere co potřebuje – že vejdou a neuškodí :)
Odpovědět
#7
(30. 03. 2021, 00:14:23)evikula Napsal(a): Ale i tak - přece jen – to že se ti po celém těle desítky minut věnuje vysvlečený partner kterého máš ráda, který ti voní a jehož dotek i celkový projev je ti příjemný, na kterého tě těší se při tom koukat a který umí navodit kouzlo okamžiku, a tobě se tam dole nic neprokrvuje resp. nic příjemného tam necítíš…  podle mě uvolněná heterosex. holka by zkrátka nemohla být v takové situaci nevzrušená, a nepotřebovala by žádné složité mechanické techniky. Teď nemluvím tedy o nějakém orgasmu nebo o anorgasmii, ale o kompletní absenci fyzické slasti z sexu a koitu (co vím z doslechu anorgasmici nemají orgasmus a chybí jim tedy finální vrchol a následný pocit naplnění, ale jinak je jim sex i tak v průběhu koitu nemálo fyzicky příjemný).
Taky si nemyslím že by ti brány rozkoše měla otevřít nějaká speciální technika, prostě to tam není. Jinak ten průběh mám teda stejný, žádná slast, jen mechanické tření zakončeno v podstatě vynuceným vyvrcholením. Líbí se mi definice "od pasu dolu mrtvá/ý", to použiju :D
Dík za vysvětlení té anorgasmie, to jsem nevěděl, měl jsem právě dojem že se jedná o celkovou necitlivost :)

(30. 03. 2021, 00:14:23)evikula Napsal(a): Poslední věc, nevím, nakolik bych to měla težší jako muž, asi jo, ale ani to mi nepřijde nemožné. Popravdě umím si představit, že by mi naprosto stačilo/bavilo muchlat a mazlit se, a partnerku u toho nakonec „odbavit“ hračkou,  a bylo by. A umím si představit, že by to stačilo i leckteré partnerce. Just use communication and imagination.  
No první výhoda je že jako žena nemusíš být inciativní v navozování vztahů, což se hodí. Pro mě jako asexuála, introverta a asociála je navazování vztahů složitější, holky většinou jen koukaj a čekají, zbytek je na chlapovi :D
Druhá je to na co narážíš. Ty to vyřešíš lubrikantem, mě na tohle nic moc nepomůže :) Ale ta tvoje představa je v podstatě to co mi s bývalou partnerkou fungovalo. Akorát my už se znali a nebyl pro mě takový problém ji to sdělit. U nového vztahu s někým novým přemýšlím nad správným okamžikem tohle na ni vybafnout. Další věc je že to prostě není moc fér no, je to dost jednostranné a ne každá holka se dost dobře smíří s faktem že svého partnera sexuálně nevzrušuje a nemůže ho uspokojovat.
Odpovědět
#8
(30. 03. 2021, 09:19:01)Margret Napsal(a): Kolik máš roků? Ženy se k příjemnému sexu musejí prokousat , trvá to déle. Třeba až po třicítce by to mohlo přijít. Pokud žena neprožívá orgasmus, nebo ho nezná, pak se nedivím, že na sex kašle...Je to nuda...

Jo je pravda, že se říká, že ženy mají sexuální vrchol kolem třicítky. Je mi přes třicet a jsem čtyři roky ve vztahu. Sex mě nevzrušuje, ale právě že to pro mě ani není nuda - baví mě pozorovat, jak to s přítelem mlátí, a těší mě vidět, že si užívá (ikdyž je fakt, že kdybych do toho měla jít 3× týdně, tak by mě to asi nudit začalo).
Odpovědět
#9
(30. 03. 2021, 22:35:22)evikula Napsal(a):
(30. 03. 2021, 09:19:01)Margret Napsal(a): Kolik máš roků? Ženy se k příjemnému sexu musejí prokousat , trvá to déle. Třeba až po třicítce by to mohlo přijít. Pokud žena neprožívá orgasmus, nebo ho nezná, pak se nedivím, že na sex kašle...Je to nuda...

Jo je pravda, že se říká, že ženy mají sexuální vrchol kolem třicítky. Je mi přes třicet a jsem čtyři roky ve vztahu. Sex mě nevzrušuje, ale právě že to pro mě ani není nuda - baví mě pozorovat, jak to s přítelem mlátí, a těší mě vidět, že si užívá (ikdyž je fakt, že kdybych do toho měla jít 3× týdně, tak by mě to asi nudit začalo).
Takže pokud to oběma vyhovuje , je to ok. A není co řešit. A děti chceš někdy?
A
Odpovědět
#10
Tak já se bavím s psychologem každý den, jsme kamarádi...
Buď je psycholog, nebo kamarád. Tohle nelze slučovat. Psycholog si musí udržet odstup od pacienta, takže ti například zásadně vyká.
Návštěvy psychologa probíhají v intervalech, většinou tři týdny až měsíc. Abys mohla události hodnotit (nebo se o to pokusit, on ti pomůže) s nějakým svým názorem. Ten si neuděláš hned, zbrkle. Každý den navštěvuješ psychologa jen v rámci denního stacionáře, nebo pokud jsi v nějakém léčebném zařízení.
Odpovědět


Pravděpodobně související témata...
Téma Autor Odpovědi Shlédnutí Poslední příspěvek
  Zpověď - moje vnímání sexuality Li-diskusni-forum-šaj 0 995 21. 08. 2020, 10:42:44
Poslední příspěvek: Li-diskusni-forum-šaj
  Moje asexualita rudol-diskusni-forum-f.brno 18 12811 18. 06. 2020, 19:55:30
Poslední příspěvek: v-diskusni-forum-ye
  No tak jsem asi asexuálka Kack-diskusni-forum-aCer 2 4436 10. 09. 2018, 20:47:24
Poslední příspěvek: DB-diskusni-forum--47
  Moje hledání se an-diskusni-forum-nie 1 4150 12. 02. 2018, 01:13:27
Poslední příspěvek: Magr-diskusni-forum-amal
  Ahojky, tady panromantická asexuálka Lily E-diskusni-forum-lfgreen 3 5901 26. 11. 2017, 11:37:03
Poslední příspěvek: ad-diskusni-forum-evr

Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex